Skrytá čísla

No tak tohle jsem teda slušně odzíval. Dvouhodinové drama, ve kterém se nestane DOSLOVA NIC je už i na mě extrém a tady nemůžu kromě realisticky podané situace okolo tehdejší segregace černých vyzvednout vůbec nic, jelikož se zde 2 hodiny mluví, mluví a zas jen mluví. Napětí nulové, gradace či jakékoli obavy diváka o následný vývoj situací žádné, postavy nemají moc co hrát a ani závěr není nijak finálně uspokojivý. Tohle je jednoduše důkaz, že i dramata dokážou být pořádně otravná, zejména pak když režisér vlastně netuší, co by chtěl do filmu dát. Podobný žánr často dokážu ocenit a baví mě, ale tady bych tedy rád věděl, z čeho jsou někteří zdejší uživatelé tak nadšeni... (08.08.2023)

Trochu slabší 4*. Docela chápu ten komerční úspěch v zámoří, na Skrytá čísla se totiž strašně příjemně dívá. Nepůsobí prvoplánově, nevnucuje se divákovi, i když je to v podstatě jedno velké klišé a nezobrazuje nic, co bychom už někde neviděli víckrát, ale zkrátka mě film bavil. Někteří budou mít jistě problém s tím, že film pocitově působí (alespoň na mě) mnohem delší než 127 minut a v jistém momentu divákovi dojde, že film už mu nic dalšího než to stejné z první poloviny nenabídne. Takže kdyby se mě někdo zeptal, zda na film do kina jít, nebo ne, odpověděla bych mu jednoduše, že je to prostě fajn film. Nic víc, ale ani nic míň. (11.02.2017)

režiser Theodore Melfi zde zobrazuje závod americké NASA a Ruska o vyslání člověka do vesmíru. Hlavními představiteli, jsou ve filmu tři afroameričanky, které to nemají díky době ve které žijí jednoduché, a musejí se díky svému tempreramentu, ctižádostí a hlavně díky své inteligenci propracovat až na významné pozice v NASA. Film zobrazuje víc jak auntentický obraz jak bylo s afromeričanami v minulém století jednáno, a jak i malý krůček pro člověka je velký krůček pro lidstvo. Snímek je svým zábavným, ale i dramatickým podáním velmi koukatelný a plynule diváka vtáhne do děje. Film je obohacený výborným soundtrackem od Pharella Williamse (17.02.2017)

„Viem, že aj keď tomu neveríte, ja proti vám nič nemám.“ – „Verím, že tomu veríte.“ Prišlo, odišlo, neublížilo... nenadchlo. Pokope sa tu stretla fakt dobrá partia hercov. Mužských. Sympaťáci Kevin Costner, Aldis Hodge, Glen Powell, Mareshal Ali a Jim Parsons z Teórie veľkého tresku (no dobre, ten veľký sympaťák nie je). No a to je asi problém, pretože tento film mal byť o troch ženských postavách. Muži ma ale zaujali oveľa viac. Navyše, ústredné babské trio vlastne nie je trio. Dve z nich sú pre dej dosť zbytočné. Hlavná je len jedna z nich a aj tá je riadne nesympatická (Taraji P. Henson). Takže sorry, ale za mňa víťazia chlapi. Nezaujal ma ani rasistický presah, ktorý len raz za čas zatne do živého (etuda s WC). Inak fajn retro atmosféra a tie dve hodiny mi celkom rýchlo ubehli. Ale druhý raz to vidieť nechcem, netúžim a ani nepotrebujem. Povedal by som, že ak vás fascinuje história dobývania vesmíru, môžete si pridať aj štvrtú *. Ale mne sa zdá, že tu ide skôr o históriu rasizmu, než o históriu dobývania kozmu. (20.10.2017)

Snímek vypráví o třech černošských hrdinkách pracujících pro NASA a zároveň se musejí vypořádat s rasovými překážkami tehdejší doby a těžkostmi na pracovišti. V rámci možností se podařilo poutavě cely příběh odvyprávět, i když se v podstatě nejedná o nikterak zajímavou zápletku a větší přínos za mě měly dobové reálie kolem vesmírného programu a jakým způsobem vše kolem fungovalo. Veškeru pozornost na sebe strhává postava Katherine a ostatní dvě hrdinky jsou spíše do počtu a nedostávají tolik prostoru. Řemeslně odvyprávěno životopisné drama, které však úplně nevytrhne ze sedadel, ale určitým pozitivem je fakt, že se film nesnaží tlačit na pilu v rasové otázce a cíleně se podbízet k zisku sošky.......7/10 (13.06.2017)