Režie:
Miloš MakovecScénář:
Vratislav BlažekKamera:
Jan RothHrají:
Oldřich Nový, Dana Medřická, Helga Čočková, Jan Tříska, Rudolf Deyl ml., Miloš Kopecký, Josef Beyvl, Jarmila Smejkalová, Anne Herendeen, Eleonora Leffová (více)Obsahy(1)
Ačkoliv název této komedie zní podivně, vystihuje zápletku děje. Dvojčata - bratři Pavel a Petr Fořtovi žijí každý úplně jiným způsobem života: Petr se živí jazzovou hudbou v Americe, Pavel je profesorem klasické hudby v Praze. Právě pro rozdílné názory na muziku Pavel v Čechách nechá bratra "zemřít" a obráceně do Ameriky falešně oznámí, že on i rodina zemřela. Ovšem Petr i se svým dospělým synem přijíždějí do Československa a po určitých zmatcích a zápletkách je rodina najednou pohromadě. Rozdíl v životním stylu i postojích obou bratrů je zjevný, takže je jen otázkou času, kdy si záměrně vymění role a začnou se dít věci... Důležitou složkou filmu je hudba, jejímiž autory jsou Vlastimil Hála a Jiří Baur. Skladby nahrál Orchestr Karla Vlacha a písně, které se staly všeobecně velmi oblíbenými, nazpívali Oldřich Nový, Helga Čočková, Jan Tříska aj. (Filmexport)
(více)Recenze (34)
Je to taková milá, místy poměrně dost vtipná věcička, u které stojí za zmínku báječná hudba a Oldřich Nový v dvojroli, jedenkrát jako sucharský profesor vážné hudby a po druhé jako volnomyšlenkářský Čechoameričan a džezmen. Ten střet a záměna dvojčat mě bavila a nejvíc se mi líbila teta s trumpetou.. Brigádu socialistické vlasti rychle vytěsním, doufám, a snad zapomenu i na to, že jsem viděla pana Nového s krumpáčem, brr.. ()
Horší dvakrát Oldřich, než Oldřich dvakrát v montérkách. V tradici Nového divadla Oldřicha Nového a při vědomí jeho práce s hudebními žánry v 50. letech, by se mohlo zdát, že Dva z onoho světa jsou šťastným návratem Oldřicha Nového nejen k hudební komedii, ale i k oblíbené komedii záměn, žánru, který pomáhal celý život kultivovat a propagovat. Ale namísto toho se setkáváme s referáty o socialistké morálce, nesmyslně budouvanou láskou mezi bratrancem a sestřenicí (v podání nevšedně špatného Třísky a Čočkové) a s Novým v trapně agresivní poloze, který neváhá v dvojnické úloze soupeřit sám se sebou. Jistě, tehdejší mladá generace se hlásila o slovo už nějaký ten pátek a nebylo možné ji ignorovat, ale zároveň nebyla v takové kondici a neměla takové představitele, aby jí bylo možné zcela ustupovat. Ano, už i tady se zpívá v naivních moderních písničkách o Gině Lollobrigidě a během pár měsíců přichází do kin další hudební komedie o mladých a pro mladé, která koketuje s muzikálem, Prosím, nebudit!, takže cesta ke Starcům a Klarinetům byla nezvratná. Ale za jakou cenu? Za cenu frází a kašírovaných představ o tom, jak je mladým nutné vyhovět všemi prostředky. ()
♫ Zapište si to všichni za čepice, život je nejkrásnější učebnice... V roce 1962 se generace filmů tzv. nové vlny pouze začala rodit, některé scény v sobě ještě ukrývají budovatelský charakter a tak se samozřejmě Dva z onoho světa nemůže rovnat s filmovým muzikálem o dva roky mladším Starci na chmelu (rovněž z pera Vratislava Blažka). Nicméně docela zábavná, barevná a na svou dobu moderní retro komedie s Oldřichem Novým v hlavní dvojroli. Oceňuju především výborný soundtrack Orchestru Karla Vlacha a z pozice současného diváka taky dobový pohled na generační rozdíl v hudebním vkusu (moderní jazz vs. klasika). Mírně kritické srovnávání života a názorů dvou hudebních milovníků v ČSSR a z USA snad i trochu naznačovalo, že se brzy začne blýskat na lepší časy. Alespoň na pár let... S mírným nadhodnocením 70% ()
Tak především: název téhle veselohry budí falešnou představu, že půjde o duchařskou historku nebo něco podobně fantastického (tomu napovídá i výskyt dvou Oldřichů Nových na fotkách). Oním světem není míněn svět astrální, nýbrž imperialistický a těmi dvěma nikoli Nový v dvojroli, ale jen ten americký a jeho syn Jan Tříska. Vratislav Blažek, nejplodnější autor tzv. pozitivní či komunální satiry, měl dva cíle: poskytnout svému oblíbenému komikovi v rámc možností trochu dstojnou příležitost v socialistické kinematografii (předtím se o to rozpačitě pokusil už Hudbou z Marsu, potom o poznání líp ve Světácích) a pak si taky do našeho "lidově demokratického zřízení" šťouchnout. Takže zápletka se točí kolem dvou bratrů, z nichž jeden je zatrpklý sešlý Čech a druhý pozitivní, čiperný Američan. Vymění si role a Amík ukáže Čechovi, že nemá tak rezignovaně podléhat systému. To všechno je přepečlivě zamaskováno několika brigádami a všeobecným pozitivnem, ale někde úplně vespod to je a je to aspoň trochu znát. Líbí se mi scéna, kdy americký Nový vejde do třídy svého bratra, studenti nic netuší, on si je vychutnává a k jejich údivu zapěje swingový song o tetě, co hrávala na trumpetu. :-) Pěkný moment, Nový má jiskřičky v očích... 30% ()
Pro Nového a Třísku mám slabost a líbila se mi Helga Čočková, jíž jsem během filmu nemohla přijít na jméno, až jsem se sem musela jít podívat, která že holka to hrála Alenku. Daly se i některý písničky a zajímavý byly záběry Prahy za doby socialismu. Vzhledem k výšeřečenému jsem se rozhodla udělit rovnou polovinu z celkového maximálně možného počtu hvězdiček. ()
Galerie (3)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (2)
- Natáčeno v Praze a Hrusicích. V Praze se natáčelo v těchto lokalitách: Strašnice, Zámecké schody, nábřeží kpt. Jaroše, Staroměstské náměstí, Hradčanské náměstí, hotel Jalta, lékárna U černého orla, Karlův most, ulice Nerudova, Loretánské náměstí, Vítkov, Malá Strana, Strahovský klášter, Václavské náměstí. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- V komparzu ve školní třídě se objevil i Ondřej Suchý, moderátor mnoha retro pořadů, autor celé řady pamětnických knih a především celoživotní obdivovatel Oldřicha Nového. (NinadeL)
Reklama