Chelsea Girls

ZKRÁCENÁ VERZE --- Převážně zfetlé pozérské smažky, natočily metry filmového materiálu se zfetlýma pozerskýma smažkama pro místama zfetlé, ale přiznejme si, převážně pozérské publikum. DELŠÍ VERZE --- Zfetlí (či vyjímečně nezfetlí, ale jinak běžně na fetu) pozerští rádoby bohémové (říká se jim oficiálně umělci jako třeba modelky, malíři či jiná netalentovaná děcka jako Andy Warhol.) Co nejsou schopni přijmout rady od zkušenějších a považují se za světáky co prokoukli vesmír, (jak se to samozřejmě jejich předchůdcům a rodičům nikdy nemohlo podařit.) A navíc opovrhující vším co neuznává jejich dokonalý pohled na svět (přičemž opovrhují většinou i sami sebou.) Jenž si do jednoho musejí i v dospělosti léčit své mindráky z dospívání, se nečekaně rozhodli, že přejdou k točení filmů. Tam jim jako "herci" samozřejmě výborně zaexcelují jejich pochlebující ovečky, které jsou ideálním objektem, stejně jako námětem, na duchaplné hloubání o čemkoli, jelikož převážně postrádají vlastního názoru na umění, jejich filmujících přátel. jelikož mezi takovými přáteli se říká jen "skvělý, výborný, ještě lepší". Dívat se na tento snímek je filmovým ekvivalentem prohlížení Warholových "obrazů" jenž oplývají tou výhodou, že zaberou podstatně méně času. Jediné co mě na všem těší, že dneska se najdou ještě mnohem všeznalejší rádoby umělecké skupinky pozérů, které tohle dílo považují za tak duchaplné a užitečné, jako cokoli, co nevymysleli oni sami. Takže jediný kdo zbývá aby tento film hltal a považoval za tří, čtyř až pětihvězdičkový, jsou jen ti průměrní, né tak úplně bohémští a umělečtí pozéři, co je můžete vzít na sebevětší sračku, říct jim že je to kultovní film a oni řeknou "skvělý, výborný, ještě lepší". (10.11.2013)

jak může mít film vlastně o ničem , i když se oto snaží aby byl o něčem, 210minut proboha!!!!! po 120 minutách už jsem nemohl - je to trošičku srágorka - pseudoumělecká srágorka - experimentální film si představuju jinak..třeba že vás překvapí přístup ,děj , kamera, cokoliv ale je to celý zaplněný jenom kecama a nudnou vatou - double odpad!! (26.10.2009)

Film o povrchu, jenž zdůrazňuje vnější krásu a charakter odsouvá kamsi do neznáma. Warhol nechce inscenovat, hvězdy mají být hvězdami a proč splitscreen? Sám neví. Chelsea Girls výborně pracuje na dokumentární rovině, portrétuje život Warholových modelek/lů, kteří neumí hrát (resp. ve snaze přizpůsobovat nějaké fiktivní roli zmateně krafají o čemkoli) a dělají to, co je pro ně nejpřirozenější - zdůrazňují lásku k vlastnímu tělu. A že jsou to postavy nadmíru fotogenické a krásné.. (13.09.2011)

Dát ten film v kuse, bez jakéhokoli přetáčení či přeskakování scén, se podle mě nedá (byť věřím, že už se to někdy někomu povedlo), takže mi snad nebudete mít za zlé, že jsem to sledoval takhle. Když si ale prostudujete některé komentáře tady nebo na IMDB, dozvíte se z nich, že tenhle způsob sledování dokonce podporují, že si člověk takhle vybere přesně to, co ho zajímá a to ostatní nechá být. A když k tomu připočtete zdejší zajímavost o tom, že Warholovi bylo jedno, v jakém pořadí se promítnou dané segmenty a soundtracky, co tu jsou, je jasné, že ani jemu o "poctivé sledování" nešlo, ale to jemu vlastně nikdy. Chelsea Girls je experiment vždy rozdělený na dva obrazy současně, plný monologů různých postaviček/herců, tzv. Warholových superstars, které povídají převážně o sobě, drogách a sexu, ale rozumět se dá jen něčemu, jelikož zvuk se dochoval v celkem mizerné kvalitě. Nepostřehl jsem tam ale nic zásadního, ani nic dějového, prostě to jsou náhodná vyprávění náhodných lidí. A tahle vyprávění tvoří jednu půlku obrazu, zatímco na té druhé Warhol občas pustí segment, který později uvidíme se zvukem a občas (většinou) je tam experimentální záběr, snažící se zachytávat mimiku tváře, obličej a tělo z různých pohledů... a jestli se mi něco na tomhle experimentu líbilo, tak to byly právě tyhle experimentální hrátky. Tady mi Warhol totiž dokázal - asi potřetí - že se, na rozdíl třeba od Sleep, o něco skutečně snažil a nebyla to jen prázdná nicota ukazující vyprázdněnost nebo obyčejnost (interpretovat se to dá tak i tak). Černobílé obrazy tu postupně přecházejí do barevných a poslední hodina už mi i začínala připadat jako zajímavý experiment, který mi až připomínal barevné hrátky Gaspara Noého. Možná jsem tu i poprvé pochopil Andyho Warhola jako experimentátora - on se v těch svých dílech echt dlouze věnuje detailům na naprosto obyčejné věci a i když samo o sobě to není nic, co by se dalo oceňovat, ve Warholově tvorbě se skrývají určité prvky, které postupem času mnohem víc rozpracovali jiní experimentální filmaři. On něco nadhodil, bylo mu asi fuk, co, ale někteří v tom našli zajímavý nápad, který pak přepracovali do něčeho skutečně hodnotného. Ostatně, i o Benningovi říkám, že nápad z Empire (čili dlouhý statický záběr) využil, pořádně propracoval a postavil na tom celou svoji tvorbu, ve které jsou dlouhé statické záběry vypovídajícími v mnoha způsobech. A asi to je hlavní důvod, proč mi aspoň trochu Chelsea Girls přišlo zajímavé. Délka je brutální a ani zkrácení na půlku by jí nepomohlo, něco skutečně zajímavého pro mě přišlo až po druhé hodině a i tak toho nebylo tolik, ale dokázal jsem v tom vidět aspoň určitý "zdroj inspirace pro jiné". A to ocenit prostě musím, byť to na víc jak dvě hvězdy samo o sobě není ani náhodou. Lepší 2* (25.08.2022)

Po vyčerpávajícím komentu od joker2 už těžko něco dodávat. Délka je opravdu brutální (někdy v polovině jsem podlehla a na chvíli usnula), ale chlapcům se prostě musí nechat, že na nějaký potřeby lidí nebo konvence a podobný sračky zvysoka kašlou. Třeba jak si Ondine něco píchnul a začal běsnit, docela slušný. . . Mám slabost pro experimenty a ulítlosti téměř všeho druhu, takže proč ne. (30.03.2006)