Řidič

Jednoduchý přímočarý příběh, chladné prostředí anonymního velkoměsta, málomluvnost (zřejmá inspirace Melvillem), drsní muži, ženy s tajemstvím. Ryan O'Neal sice nevypadá jako drsňák, zahrál však příjemně civilně, Bruce Dern coby fanatický detektiv exceloval a chladné krásce s mandlovýma očima Isabelle Adjani se rovněž nedá nic vytknout. Automobilové honičky jsou vzrušující a nadčasové, scéna ve vlaku skvěle napínavá, hudba příjemně minimalistická a závěr sice možná až moc jednoduchý, zato všeříkající. Walter Hill tak, jak mu to sluší nejvíc. 85%. (19.05.2012)

Sedmdesátková kriminálka v plné parádě. Šmrncovní, atmosférická, minimalisticky, ale o to efektivněji odvyprávěná. A natočená tak, že jsem měl celých 90 minut stažené půlky a jeden nehet nezůstal neokousaný. Je jasné, kde se inspiroval Refn, a i když je jeho Drive košatější a herecky vyspělejší, Řidič mi jako nadčasová žánrovka sedl víc. (31.05.2018)

Inspirace pro Refnův Drive nepochybná - minimálně začátek a náznakem několik dalších klíčových momentů. Stejně tak i charakter hlavního hrdiny (a nejen, že jeho herecký představitel se v obou případech jmenuje křestním Ryan), i když zde mi „řidič“ připadá trochu méně čitelný. Za to ale možná může jen trochu odfláknutý scénář. Jinak film splňuje vše, co slibuje. V rámci žánru velmi solidní a drsná podívaná. Chybí mi jen nějaký výraznější hudební motiv, který je pro mnohé Hillovy pozdější filmy charakteristický. Plný počet uniká jen o chlup. P. S.: Kruhy pod očima. (13.04.2013)

Obdivovatel westernů, zejména Johna Forda, Walter Hill, natočil v podstatě western, kde se akorát nejezdí na koních, ale v autech. Taky čerpal z Melvillova Samuraje, aspoň mi to tak přijde. Moc se ve filmu nemluví, Adjani je krásná, Dern je dobrej záporák a O´Neal je Řidič! Pro nefanoušky westernů, aut, nemluvných hrdinů atd. to asi moc nebude, tenhle film. (08.03.2008)

Namalujte na silnici startovní čáru, postavte mi na ni Bugatti Veyron Super Sport, vedle něj připravte Kovbojovi Trabant 601 s prasklým výfukem a já se s ním pokusím alespoň deset sekund udržet krok. Pak mi frnkne, to je jasné, protože nikdo neumí plašit koně pod kapotou tak, jako právě Kovboj. Musím se přiznat, že syrovost automobilových honiček mne naprosto nadchla, atmosféru jsem zachytil taky velice slušnou a nad logikou toho ostatního je možná lepší nepřemýšlet. (16.12.2014)