Automat na přání

Psychedelický hippie film pro děti. Tady buď někdo experimentoval s drogami, nebo scénář psaly samy děti a tvůrci se při natáčení stejně zhulili. Protože velkou část filmu tvoří různé krasohledy, barvičky, kuličky, přebarvené záběry přírody. Vážně mi to nepřišlo jako dětská fantazie, protože i ta má nějaká pravidla a určitý příběh. Tady sledujeme dva otravné, vlezlé a podle všeho pěkně oprsklé kluky, kterým nevadí nějaká ta zlodějna nebo něco zničit, zdá se. Nejdříve na brněnských veletrzích v době jejich strojírenské slávy snědí, co mohou, a sesbírají hromady prospektů (což tedy my kluci jsme tam taky sbírali prospekty, i když ne asi v takovém množství). Pak se přesuneme do vesnické školy, pak opět na veletrh, kde se najednou objeví jakýsi stroj na přání, a opět na vesnici, a znovu veletrh, a najednou kluci sedí v raketě do vesmíru, a pak jsou zase na louce, kde dědeček zalévá slunečnice a má psa a hlídá raketu, a jsme na půdě, a u rybníka, honí je hajný, a ve velkém skleníku se zeleninou je vyhmátne americká tajná služba a zavře je na hradě Pernštejn do vězení a... jo, i na toho medvěda se samopalem dojde. A na závěr klukům zahrajeme hezkou písničku. Mně by ani tak nevadil pokus o fantazii, kdyby to odněkud někam šlo, kdyby scény měly nějaký význam nebo kdyby některé věci byly alespoň symboly něčeho, ale tohle je takový film fantazie-pro-fantazii, který nemá ani nějaké vyznění, ponaučení, zamyšlení, pocit, nic. Jako když nastoupíte do autobusu, sledujete, jak se mění osazenstvo během té půl hodiny jízdy, a nakonec vystoupíte. Btw, na svou dobu to musel být docela drahý film - maketa rakety v životní velikosti, využití vrtulníku, samopaly... (19.02.2019)

Film je, počítám, určen pro děti, o nichž se tvůrci domnívají, že snesou všechno. Pokusy o společenskou satiru jsou ale jasně určeny dospělým. Tak nevím... Konečně jsem objevil, odkud pochází tato matematická hádanka: mysli si číslo, znásob ho dvěma, přičti šest, výsledek vyděl dvěma, původně myšlené číslo odečti a vyjdou ti...chvíle napětí...tři! Voila! (03.08.2015)

Film Automat na přání je vlastně jakýmsi kinematografickým holdem dětské představivosti, touhy po dobrodružství a v neposlední řadě i touhy po vykonání něčeho velkého a slavného. Zato dospělým nastavuje nemilosrdné zrcadlo. Dále je třeba ocenit, jak tvůrci filmu pracovali s barvami. To bylo něco na svoji dobu úžasného, zejména když uvážíme, že barevný materiál byl drahý a vzácný (a na filmy pro děti a mládež se používal spíše výjimečně). Tak třeba pohledy do kaleidoskopu jsou přímo kouzelné, zvláště pak ve spojení s filmovým trikem. Ovšem nejvíce mě pobavila scéna z vězeňské cely, kde je na pozadí slyšet píseň Karla Gotta C’est la vie, načež dozorce vzkřikne: „Ježíšmarjá, já zapomněl vypnout oblbovadlo!“ No, představte si, že byste měli dokola poslouchat „C’est la vie“ – to už by nebylo oblbování, ale přímo rafinované mučení... (16.12.2021)

Surrealismus pro děti a mládež? Josef Pinkava mě přesvědčil, že existovat může a také mě v jeho originálním autorském podání velice bavil. Pinkavovy filmy z této éry (Mlčení mužů či Kapitán Korda) mám rád a ač tenhle kousek z jeho tvorby dost vybočuje jak fantasy / sci-fi žánrem, tak netradiční francouzskou koprodukcí, ten duch Pinkavovy poezie dětského světa zůstal zde hezky zachován. Z reality v podobě povinné školní docházky a také socialismu plného fízlů a soudruhů se skrze dětskou fantasii dostáváme plynule k barevně i náladově pestré procházce novým, snově laděným dobrodružstvím. Poetické záběry z přírody se krásně střídají s trikovou poezií pohledů do kaleidoskopu (ty jsou opravdu nádherné!), funguje i prolínání asociací během dění na jedném místě. Když se po zatčení kluků policejní místnost postupně měnila přítomností tabule na školní třídu a záhy ještě na věznici plnou cel, cítil jsem se u Automatu na přání už nějakou tu dobu jako v nějakém roztodivném snu, ve společnosti vybraných žáků ze své třídy. :D Přes místy naivnější děj jsem se od počátku (se zřetelem na cílovou skupinu) přenesl a navrch si zas užil satirické narážky věnované dospělým, zejména v souvislosti s karikaturní postavičkou muže zákona v uniformě (dle všeho komisaře, ředitele věznice i dozorce v jedné osobě?). Když se rozpoutá mezi ním a dvojicí dětí malý souboj, nechybí ani akční útěk, přestřelky, výbuchy... a uprostřed všeho i zpívající kostra! Jeden ze slavných hitů Karla Gotta ze 60. let zde dostal na chvíli nový, přímo groteskní rozměr! :o) Pinkavova „Země fantazie“, odvíjející se z úvodního motivu mezinárodní technické výstavy a nového vynálezu stroju plnícího přání, není pro mě zcela dokonalá, ale podmanivá i zábavná určitě ano a zavítal jsem do ní velice rád. [75%] (18.06.2021)

Příběh dvou malých uličníků je v dnešní době už zapomenutý film. Což je škoda, protože dětští herci zde předvedli velmi solidní výkon. A je jen málo dětských filmů, které dokážou oslnit tím, co se před kamerou děti dovedou. S trochou nadsázky se dají považovat za předchůdce slavného Tomáše Holého. Dojem z filmu, a to pro mě docela zásadní (tak zásadní, že jsem musel ubrat hvězdičku), mi zkazilo soudruhování. Jistě, film se natočil v dobách komunismu, ale ty odkazy jsou docela přehnané. Tomu napoví i chování represních jednotek. Naštěstí je tady milá a chytrá raketa URANIE, která chlapce donutí svá přání volit uvážlivě a užívat si krás života. Překvapením pro mě byla druhá polovina filmu a také konec, který bych rozhodně nečekal. Ale u tohoto typu to může dopadnout všelijak. Proto jej neberte vážně. Je to přece pro děti. (10.08.2014)