Sieranevada

V jednom byte sa stretne zarazu neuveriteľné množstvo ľudí, ktorí pobehujú v jednom kuse z jedných dverí do druhých a popritom sa odhaľujú ich charakteri. Stopáž miestami ubíja, takže treba počítať s tým, že budete nervozni a stanete sa tak súčasťou deja. Inými slovami budete mať chuť niektorým postavám dať na držku! Avšak záver fimu (smiech u stolu) to celé kvalitne vypointoval a ja musím jednu hviezdu naviac pridať! (21.03.2020)

Mám z toho takové smíšené pocity. Na jednu stranu je to reálné až bída, ale na tu druhou je to místy až moc přehnané nebo utahané. Je tam spousta zbytečných scén, díky kterým musíte vydržet skoro tři hodiny a nedá se říct, že byste si je nějak užívali. Spousta politiky, rodinných vztahů a bizarnosti. (24.05.2017)

Výtečně zrežírované, absolutně osekaný styl sedí dokonale (hlavní stylistický prostředek je přerámování). Jinak je to podle mého názoru záměrná ne-komedie. Stačí si představit, jak by se u toho člověk lámal smíchy, kdyby to napsal a natočil třeba Porumboiu a proč to takové není. A Sammartini v úvodních titulcích! (10.10.2016)

Veľmi náročné na pozornosť, zo začiatku hrozne ubíjajúce, neskôr aj chaotické (chvíľu trvá kým sa divák v tých rodinných väzbách ako-tak zorientuje), no pokiaľ má človek v sebe aspoň štipku trpezlivosti bude odmenený... Podobne ako v Smrti pána Lazaresca aj v tomto prípade režisér dodržal svoj autentický prístup smerom k postavám, dôsledkom čoho bol pocit, ako keby som bol súčasťou tej rodiny. Rodinka to bola ako vystrihnutá z reálneho života a ako v každej rodine i tu sa riešili rôzne problémy, či už v osobnej rovine jednotlivcov (manželské problémy, podvádzanie, generačné vzťahové problémy...) alebo aj v globálnejšom merítku (september 2001, Charlie Hebdo masaker...). Na týchto príkladoch režisér krásne demonštroval márne hľadanie pravdy alebo nejakého riešenia problémov, čoho dôsledkom bol akýsi neurčitý tiesnivý pocit (hlavne ku koncu). Asi vážne nám nezostáva nič iné iba sa na týchto veciach zasmiať a skúšať si žiť ďalej svoj normálny, obyčajný život, veď človek aj tak zostane len človekom. Treba si tiež uvedomiť, že asi najpálčivejšia otázka, ktorá sužuje ľudstvo už od začiatku jeho existencie - "ako žiť?" nebude zodpovedaná asi nikdy, márnosť nad márnosť. Slušný nadpriemer a hŕba všelijakých pocitov k tomu. 80/100 (20.07.2017)

Skoro vždycky, když mě nadchne nějaký osobitý film ze současné tvorby a sáhnu brzy poté po dalším filmu od příslušného režiséra, dočkám se zklamání. Po včerejším zklamání od Jafara Panahiho přišel na řadu rumunský režisér Ciristi Puiu, jehož Smrt pana Lazaresca nebyla sice zrovna příjemná, ale velmi brzy mě plně vtáhla do silného dramatického děje a přinesla nezapomenutelný emotivní zážitek, navíc s přesahem, za což si režiséra cením, ale tady jsme se s Puium a jeho dalším filmem hodně minuli. Asi nikdo z nás se v životě nevyhne různým nepříjemnostem, problémům, trapným zážitkům i jistým rodinným neshodám. Jenom mám pocit, že svět a život kolem jsou podobně smutnými věcmi naplněné někdy až příliš na to, abych se na něco takového hodlal dívat 3 hodiny(!) ve filmu bez souvislého příběhu(!!)... a to jsem se na ten film přímo vyspal a nechal si ho na speciální příležitost po završení důležité povinnosti, takže nerušené sledování v patřičně klidném rozpoložení. Několik zajímavých pohltivých pasáží (dialog Laryho s matkou u rozbalování přístroje, vyprávění kuriózní příhody z dětství v autě či diskuse o politických masakrech k závěru) částečně zachraňuje, ale rozhodně neomlouvá spoustu vaty a chaosu během zbytku děje s procházením několika postav různě po bytě či dlouhými záběry na dveře a prostředí kolem jenom proto, aby režisér zbavil film jakýchkoliv střihů v čase, a úplně nevyváží ani to, že v jiných pasážích mě film nekonečnými hádkami postav i docela štval... a to jsem ještě netušil, že se tam začnou přetřásat i perverzní témata typu orálního sexu, bože. Tohle vážně nebyl film pro mne, to už fakt raději přidám hvězdičku Bohu masakru od Polanského. Omlouvám se všem, kteří si to užili. [45%] (18.10.2022)