Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka

tak trochu netradičný portrét - nezameriava sa výpočet faktografických údajov, kašle na chronológiu a neriadi sa bežnými zásadami a postupmi tvorenia biografií či dokumentov o životoch slávnych osobností. je to skôr "duševný portrét", životopis vnútra rozorvanej osoby, nesmierne inteligentného a talentovaného mladého človeka zničeného dobou, v ktorej zažil svoj najväčší umelecký a intelektuálny vrchol; nie je to len dokument o Pavlovi Juráčkovi, myšlienkovému zakladateľovi a vedúcej osobnosti československej novej vlny, nie je to len dramaturgicky a režijne skvele vyskladaný obraz jeho zložitého vnútorného sveta, je to aj veľmi emocionálny (a depresívny) pohľad na dobu - vidíme všetky absurdné hrôzy normalizácie podané nie cez historické fakty a chladné komentáre, ale máme možnosť vnímať ich (o to bolestivejšie) cez denníkové zápisky človeka, ktorý bol tejto doby a tejto hrôzy priamim účastníkom, ktorý na to trpel, ktorý na ňu doplatil a ktorého táto doba vnútorne zničila a ubila; veľmi silný dokument, univerzálny, presahujúci hranicu času i priestoru - pretože je zároveň lokálnym a dobovým svedectvom, ale zároveň má obrovský všeobecný presah ukotvený vo vnútornej dráme človeka - umelca; oveľa lepšie, ako neskorší Šulíkov dokument o Martinovi Slivkovi (aj keď aj ten bol výborný); (24.04.2008)

Mistrovské dílo, které nesmazává rozdíl mezi dokumentem doby a hraným filmem 21. století jen kvůli manýristickému uspokojení. Náladově vycizelovaná esej o bezútěšnosti šedesátých let totž nezasáhne jen zasvěcené a filmové fanoušky, ale každého, kdo není lhostejný vůči lidské hlouposti, zkázonosné ideologii a davové psychóze devastující to nejlepší z lidství. (09.08.2005)

Kongeniálně zvolená forma falešných „osmičkových“ amatérských záznamů v kombinaci s pronikavými Juráčkovými zápisky dokonale evokuje jak autorovo osobní valení balvanu, tak celou tu všivou dobu, jíž navzdory (namlouvat si, že díky ní, toť všeobecně oblíbený alibismus dneška) „všichni ti bystří mladí muži a ženy“ vydupali ze země zázrak tvůrčí odvahy a poctivosti jménem „česká nová vlna“. Cestou z kina vzpomínky na vlastní nadějeplná léta na FAMU a zase jednou pocit studu, že naše nesrovnatelně svobodnější generace ze sebe nic ani vzdáleně tak opravdového vykřesat (zatím?) nedokázala. (10.08.2015)

Dobrý film, ale jsem si skoro jistý, že i v té deníkové, tištěné podobě, by ty zápisky byly zajímavé, možná ještě zajímavější, než v tomhle provedení. Ale nejspíš je stejně nikdy číst nebudu. Život Pavla Juráčka rozhodně nebyl jednoduchý a je plný zajímavých zvratů, ale tenhle film mi k jeho minimálnímu poznání stačil. (10.12.2015)

"A Vláčil na to...to je tak pěkný film, že by ho zakázal i Dubček". Drobné detaily podobného druhu, dělají z této pochmurné osobní zpovědi, jednoho talentovaného, ale k smrti znuděného bohéma, o stupínek zajímavější podívanou. Jinak rozbor rodinných problémů a sténání nad promarněnou láskou k dceři, v kontrastu s novým vztahem, který jakoby byl samozřejmostí, byly pro mne informace dosti nezáživné. Naopak popis šedesátých let dle Pavla Juráčka a postupný vývoj jeho životního filmu byl výborný. V celku je ale pro mne dosti složité tuto zdokumentovanou a sehranou zpověď opravdu objektivně ohodnotit. (05.08.2015)