Wind River

Proklatě atmosférická a na kost promrzlá drsná kriminálka s jednou nesmírně vyhrocenou a po čertech napínavou scénou, kterou si scenárista (a režisér) klidně dovolí proložit jinou, ještě vypjatější, aby pak diváka připraveného na cokoliv nemilosrdně dorazil něčím dnes už takřka nevídaným. Wind River je jako ledový závan starých dobrých filmových časů, kdy kriminálkám a thrillerům záleželo hlavně na postavách a kdy k nezapomenutelnému konci stačil duel dvou lidí. (10.10.2017)

Takhle má vypadat dokonalá detektivka! Dvě roviny - kriminální a osobní, silné emoce, k tomu zimní reálie severoamerického státu Wyoming, takže výsledné vyznění se posouvá až kamsi k atmosféře skandinávského noiru, tedy realistický styl s ponuře moralisticky laděným chováním postav, k tomu sociální rozměr vytvořený usazením celého příběhu do indiánské komunity... Detektivka běžící přímo a bez metafor. Taylor Sheridan je opravdu skvostný scénárista a taky zručný režisér, jeho rukopis je dobře patrný... Hlavní hrdina Cory má v sobě velké životní trauma a rozpadlé manželství a život mu do cesty přinese něco, co mu jeho trauma bolestně připomene. Svět drsného severu je výhradním světem mužů, ženy jsou tu na ně plně odkázané, je to v kontrapunktu s většinou Ameriky i západní společnosti. Stopař Cory tak působí zprvu jako průvodce a posléze i ochránce agentky FBI Jane. Buďme upřímní, měla jsem štěstí. - Štěstí tady nenajdete. Štěstí je ve městě. Tady není. Jestli vás přejede autobus nebo ne, jestli vykradou banku nebo ne, jestli někdo telefonuje, když přechází silnici. Štěstí vyhrává nebo prohrává. Tady buď přežijete nebo to vzdáte. Tečka. Záleží na vaší vůli, vašem duchu. Vlci nezabíjí jelena, co nemá štěstí. Zabíjí slabé. Je to dost podobný svět, jako v jeho předchozích scenáristických pokusech - at už ve strhujícím Sicariovi, tak i v předchozím neméně dobrém snímku Za každou cenu - pokaždé Texas, který paradoxně představuje stejně drsné místo k životu, jako zasněžený Wyoming... Taylor Sheridan je opravdu výjimečný tvůrce! (12.10.2017)

Staré indiánské přísloví praví „Yansa wa'do unega awoyeni ta'li atsilahu!“, kteréžto moudro v odborném překladu znamená volně parafrázováno něco jako „Chcaním na tomahawk bizona dvakrát nepřesolíš!“. Vidíte! Tohle s rudochy, tedy abychom byli rasisticky korektní, tak Amerikoameričany, jen za pomocí korálků, ohnivé vody a později chechtavého prachu provedli zkurvení bílí kolonizátoři, patriotisticky se ohánějící Zemi svobodných se spravedlností pro všechny. Ti sice velkohubě zrušili otroctví, ale na indiánství tak nějak zapomněli, protože už tenkrát měli první obřízkové kliky vykolíkované grunty, Rothschildové s Rockefellery začínali pomalu lichvit a tahat za nitky, tudíž by byl podobný incident přinejmenším nekošer. A tak je jen tiše odsunuli do neobývatelných prdelí, které nikdo nechtěl, kde živoří dodnes, všichni ti Olčetrhendi je tam akorát jezdí píchat a okrádat, a oni jsou příliš hrdí, než aby parazitovali na uzurpátorech a otvírali si huby jako negři. Také o tom je tohle Šeridanovo dramatické lkaní nad rozkopaným týpím. Mimo to ještě čumíte na stupidně jednoduchou unylou detektivku, která se místy vleče snad pomaleji než inspektor Bárneby ve svém Vauxhólu z Kóstnu do Horních Pičovic (pro geografické hnědopichy Upper Cunterbery). Tudíž to rozhodně není adekvátní masivnímu cákání místních kapacypů, ovšem jisté kouzlo to určitě má. To spočívá zejména ve zvolených lokacích (jednomu z toho mrznou koule, i když je při produkci přilepený na radiátoru), překvapivě výbornému hraní všech zúčastněných (dokonce i jindy totálně kožená Ólsenka párkrát nakrabatila čelo), atmosférické režii a solidně zdramatizovanému scénáři s opravdu skvěle natočeným a roztomile rezolutním koncem. Takže skalpovaná čtyřka. (01.10.2017)

Na podobný snímek jsem čekal neskutečně dlouho. Atmosferické prostředí, skvělá zápletka a charismatické postavy v hlavních rolích, to vše navíc v přírodě. Wind River jsem si jakožto adepta na zhlédnutí vytipoval ještě dlouho před jeho premiérou a to i díky Jeremy Rennerovi v hlavní roli, neboť od jisté doby jsem si tohoto herce neskutečně oblíbil (bohužel většinou však hraje ve filmech, které si moji pozornost nezískávají). Sheridanův počin mě bavil od první do poslední minuty, udržoval mě v napětí a očekávání, co každá další scéna přinese a kam se osudy postav budou dále ubírat. K nadprůměrnému dojmu napomáhalo také prostředí, v němž se děj odehrává. Opomenout ovšem nemohu ani fakt, že se příběh zakládá na skutečných událostech, což umocňuje výpovědní hodnotu. (29.10.2017)

Čím víc o tom přemýšlím, tím jasněji se mi zdá, že Sheridan ve svém režijním debutu prostě vsadil na jistotu. Jeho scénář vykazuje velké podobnosti se Sicariem i Hell or High Water, americký koumák si tak zřejmě nechtěl situaci komplikovat a jednoduše zfilmoval to, co zná nejlépe. Což vlastně není nic proti ničemu a hlavně divák si může libovat, jelikož Sheridanovy tajemné případy s hutnou atmosférou se ještě nějakou dobu neokoukají. Až na konci si tak uvědomíte, že příběh je vlastně úplně jednoduchý, ale celou dobu vám to ani nepřijde – pohlcující atmosféra zasněženého Wyomingu a charismatické postavy udržují pozornost i ve chvílích, kdy se nic moc neděje. A když se začne dít, budete slintat jako málokdy, finále je totiž absolutně katarzní a pomalejší tempo předchozích desetiminutovek bohatě vynahradí. Renner má nejsympatičtější roli kariéry, Olsenka je v pohodě a rád jsem po delší době zase viděl Grahama Greenea. V součtu jednoznačný palec nahoru, Sheridanova tvorba má pro mě vzestupnou tendenci a Wind River mě zatím bavila nejvíc. (16.08.2017)