Kameňák

Ak ste tento film ešte nevideli, určite sa pozrite, nebudete ľutovať, ale zároveň si budete neustále klásť otázku prečo sa toľko tvorcovia ponáhľali, veď z tejto témy sa dalo vydolovať iste viac. Iste si tento film nezaslúži až také hodnotenie, to by sa na to nedalo ani pozrieť. Výborné herecké obsadenie, výkony v rámci možností, hudba ako tak, scenár nič moc a ten koniec je nejaký unáhlený, nechápem prečo má film len niečo okolo 90min., keď sa ešte len časom začal trochu rozvíjať. (06.01.2015)

Film, který byl docela očekávaný, nepřinesl asi to, co od něho čekatelé očekávali. Není to zas tak špatné a vtipných scének je tam celkem dost. Kdyby Troška zůstal jen u tohoto dílu, byl by o to cennější. UPDATE: Po nějakém čase, když to člověk vidí, tak se u toho docela pobaví, když to nevidí celé, ale jen pár dobrých scének. :-) 50% (25.12.2007)

Jak jinak si zpříjemnit první den nového roku, než 100 minut trpět u téhle frašky, která tvrdě útočí na nejnižší pudy diváků s nejnižší inteligencí. Mnohokrát jsem se cítil vyloženě trapně, nevěřil vlastním očím i uším a nechápal, jak se téhle obhroublé a tupé fašírce můžou lidé smát. Trapas nad trapas. Humus nad humus. Tragickej výplod, kterej by měl skončit v kanále, v pekle, na smetišti nebo u Trošky v kapse, aby měl porotce u posledního soudu lehčí rozhodování. (01.01.2004)

K pláči.. Film i samotná návštěvnost!! Je až šokující, jak pozitivně lidé z mého okolí tenhle film vnímají.. Režisér Troška ať si stoupne někde do masny za pult a nezatěžuje tuzemskou kinematografii takovýma (s prominutím) sračkama. Kdyby Nova dávala v sobotu po půlnoci porno, tak mě to neurazí tak, jako takhle tragická (opět mi promiňte) sračka!! S kolegou Olmerem (v produkci TV NOVA) by pak mohli natočit něco třeba ze života dojnic!! A s dalším troubou Pomejem se pak spolu s Plyšovým lvem spokojeně usmívat do objektivů.. (07.12.2005)

Klenot svetovej kinematografie nemôže byť vnímaný očami priemerného diváka. Ten totiž nepochopí expresionistický nádych štutgartskej školy, ktorá nabáda k podrobnejšej štúdií jemných odtieňov freudovského nihilizmu a klasickej, ba až dokonale čírej šopenhauerovej voluntaristickej narácie. Kdežto v prvej polovici poukazuje priam kongeniálny režisér Zdeněk Troška na nebadané nuancie sartreovského dualizmu, neskôr sa snímka plne rozvinie do jasne znejúcej parametrickej mizanscény, ktorá sa dá prirovnať jedine k nadčasovým maľbám Paula Gogaina a inklinuje k postupom Lyonskej školy začiatkom dvadsiateho storočia. Bravo, majstre. (06.08.2004)