Jak se krade milión

Není problém nakrást milión. Otázka je, jak ho utratit. 1) Název filmu není řečnická otázka ani návod. Nenápadný účetní zpočátku omylem, později úmyslně pouští žilou státnímu rozpočtu. Cíl má jasný - 714 průměrných měsíčních platů - jeden milión tehdejších korun. Zatímco dnešní ekvivalent - 15 melounů - bychom utratili docela nenápadně, v podmínkách završeného socialismu (podle ústavy z roku 1960 u nás byl socialismus již vybudován) to byl opravdový problém. Zajímavý a vtipný námět._____ 2) Film má i další pozitiva - skvělého 47letého Rudolfa Hrušínského, příjemné dobové reálie, suchý anglický humor. I odkazy na Felliniho Sladký život (například fontána na Václavském náměstí) dávají filmu jasný rámec krotké sice, ale milé společenské satiry._____ 3) Film má i své zápory. Především je hrozně pomalý. Divák provázen dlouhými záběry od ničeho k ničemu a filosofujícími promluvami hlavní postavy pomalu škobrtá od expozice přes zápletku ke katarzi, aby si posléze úlevně oddechl při (dnes již) nepřekvapujícím vyvrcholení. Film je kromě toho již trochu vyčpělý a to vše dohromady místy silně nudí._____ 4) Nuda ve filmu je z mého pohledu neodpustitelný hřích. Proto dvě hvězdičky plus třetí za zajímavé dobové reálie. (29.01.2009)

Docela to podivný počin Rudolfa Hrušínského v době vrcholu jeho kariéry zúčastnit se v hlavní roli průměrné komedie... jen jsem na rozpacích, zda byla větší šílenost Vražda po našem nebo tohle. Trochu je mi líto zlodějů, kteří se bez větší opatrnosti dokážou prozradit hned tím, že při placení jednoho nápoje v baru vytáhnou celou sérii bankovek, ale jde o parodii, tak budiž. Pár momentů skutečně hezkých (hlavně zkouška orchestru a hudební vložky z kavárny), ovšem jako celek průměr. Závěr z pozice hlavního hrdiny total absurdum, z pozice lidí úplně realistický. Nejkrásnější 3 minuty filmu: sólo pro Martu Kubišovou a její píseň Čekám. Jinak mě zarazily docela okaté technické nedostatky (pár náhlých střihů, které působí jako pěst na oko nebo silný nevyvážený hluk zejména na pouti, kde zní popři křiku několik písní najednou). (07.08.2017)

Trošku zklamání, čekal jsem, že se něco přiučím a ono nic, takže i nadále zůstávám chudý jak kostelní myš před církevními restitucemi. Mechanismus, jakým si Hrušínský přišel k miliónu, moc vysvětlený nebyl, kromě toho, že se napoprvé omylem přepsal v částce. Kdyby to dělal pravidelně, každá kontrola by na to dřív nebo pozdějc přišla. Takže v tom muselo být něco jiného, ale co? A to si nikdo nevšiml, že se u Hrušínského během pár měsíců tak výrazně zvýšily výdaje? Jinak hvězdičku přidávám za to, že si díky filmu naše rodina výrazně přilepšila, a za krásné obrázky mého rodného města. Zejména se povedl neustále opakovaný záběr na kostel a pod ním na cestu, kterou by nezasvěcený klidně označil za polňačku, nevěda, že ve skutečnosti se jednalo o městský bulvár, Plzeňskou ulici. Pravda, ještě v ní nestálo proslulé nákupní středisko Uran, které mimochodem výrazně přispělo k ukončení studené války, protože Reagan podepsal smlouvu o odzbrojení až poté, co pochopil, že lidem zoceleným každodenním nakupováním v uranu bez jakýchkoli ochranných pomůcek nemají pershingy sebemenší šanci ublížit. A mimochodem, ona proslavená scéna, kde Hrušínský vyhazuje z věže kostela peníze… ta se točila dvakrát. Poprvé vyhazoval jenom obyčejné papírky, ale lidí přišlo málo a moc se o ně na náměstí nervali. Proto si režisér prosadil, že se budou vyhazovat skutečné peníze, vyčlenil na to z rozpočtu 280 tisíc Kč, a to pak byl frmol. Děda a táta se toho taky zúčastnili, celkem se jim podařilo ukořistit něco kolem 30 tisíc pouze za nepatrnou cenu naštípnuté ruky a tří facek. Nakoupili pak za to nábytek, na počest herce-dobroděje z hruškového dřeva, vč. postele, na které jsem byl o pár let později počat. Díky! (09.01.2014)

Československý film vyprávějící o nenápadném a svědomitém úředníkovi R. Hrušínském, čekajícím na svém teplém místě spokojeně na důchod a který náhodou zjistí, že v jeho pozici lze zpronevěřovat finanční částky bez obav z prozrazení. Touto cestou dosáhne obrovského majetku, který si schovává do matrace, avšak postupně mu dochází, že vlastně neví, co si s tolika penězi počít. Balíkův snímek začíná velmi slibně a projevuje se z počátku jako poměrně odvážná politická satira, kdy je oceňovaný úředník ve skutečnosti milionový defraudant, avšak velmi brzo, ještě před polovinou stopáže se příběh začíná zadrhávat a jeho kvalita prudce klesat. Druhá polovina je neskutečně natahovaná a vyloženě špatný závěr už nabízí pouze podivné zmatené scény a nelogické chování hlavního hrdiny. Nad jeho myšlenkovými pochody, vysloveně amatérském a hloupém chování a okatém utrácení lehce nabytého majetku zůstává rozum stát. Ve vedlejších rolích se představí S. Budínová jako Hrušínského manželka a Č. Řanda jako nadřízený hlavní postavy, nejdřív netušící, že za jeho zády dochází k miliónové rozkrádačce. Poté, co se mu v nepochopitelném kroku Hrušínský o svém zločinu sám přizná, má touhu vše zamést pod koberec, jako by se nic nestalo, hlavně aby si nedělal sám sobě komplikace. V druhé opravdu zbytečně časově natahované polovině (viz scéna v šantánu či na pouti), zaujme svým pěveckým projevem M. Kubišová. Bohužel ani mistr Hrušínský s jeho vnitřními monology nedokázal z tohoto díla J. Balíka, který opět prokázal zcela zjevnou tvůrčí neschopnost, utvořit alespoň průměrně koukatelnou podívanou. (24.03.2018)

Jasně. Agitka. Krást se nemá. Jnže slabě natočené. Jaksi odosobněný pohled na tehdejší svět. Líbila se mi celkem kamera - to klouzání po punčochových kalhotách kolegyně z kanclu, stokoruny vypadávající z rozvibrované matrace... Ale upřímně: bez pana Hrušínského a jeho výtečně načtených vnitřních dialogů by tenhle film byl poloviční. (23.06.2009)