Její zpověď

Dlouhé hodiny jsem přeléval hodnocení mezi 4* a 5*, dokud jsem se nezapřísahal, že si Blackmail dopřeji podruhé, doslova jej prozkoumám pod drobnohledem a teprve tehdy učiním spravedlivé závěry. Ale předsevzetí záhy vzalo za své, k čemuž postačilo, že jsem si v rámci denní před-spánkové rekapitulace promítl všechny ty úžasné nápady a inovace, které činí celý film tak ohromně (slovy ing. Prokopa) brizantním, a ze kterých jsem se při jeho sledování rozplýval blahem. A to už bylo jen krůček od toho, abych mistra napětí a překvapení, který (jeho vlastními slovy) tak elegantně kašle na pravděpodobnost, uctil hned následující ráno pěticí. (08.01.2009)

Jak jsme u Hitchcocka zvyklí je příběh zajímavý a nedpředvídatelný až do posledního záběru. Také je zde pár záběrů hodných mistra. Například geniálně zkratkovitě a jednoduše natočený záběr telefonického hovoru mezi starou paní a policistou. Či například řada střihů nechává tušit, že máme co do činění s člověkem, který prostě umí myslet filmem. Na druhou stranu si v sobě film nese dědictví němého filmu a to především v hereckém projevu a v délce záběrů. To co výtečně funguje bez mluveného slova však vypadá s mluvenými dialogy nepatřičně. Například neúměnrě dlouhé, střihem nepřerušené záběry na výrazy obličejů film zbytečně protahují a nejsou zrovna záživné. Působí to na mě tak, že zde Hitchcock sáhodlouze vypráví něco, co by se dalo bez problémů vložit do jedné třicetiminutové epizody jeho pozdějšího seriálu. (25.05.2009)

Lehce naivní začátek příběhu se naštěstí změní v excelentně se vyvíjející souboj s vlastním svědomím a v bilancování nad dalšími možnosti obyčejného bytí, které již nikdy nebude tak úplně obyčejné. Vynikající atmosféra, překrásná Anny a skvělý otevřený závěr, odsouvají do pozadí i přehnaně strojové herectví ostatních. Alfred Hitchcock připravuje filmový svět na svůj jedinečný styl vyprávění. (19.10.2015)

Ako svoj tridsiaty - druhý film legendárneho britského režiséra Alfreda Hitchocka, som si zvolil - BLACKMAIL, ktorý mal byť správne preložený, ako = VYDIERANIE. Anny Ondra, ktorá stelesnila Alice White, má v skutočnosti české korene, a je pekné, že práve ONA začínala v rannom Hitchcockovi. Jej priezvisko znie : Ondráková. K deju. Alice chodí s policajtom Frankom Webberom zo Scotland Yardu. V úvode vidím, ako je nasadený na akciu, kde idú polapiť nebezpečného vraha, je vidieť, že sa tu strieda ešte zatiaľ nemý film, ktorý neskôr prejde do zvukového. Na spoločnej večeri sa pohádajú, a nahnevaný Frank odchádza. Alice sa spozná s neznámym mužom, s ktorým sa dá do reči. Je umelcom, MALIAROM, ktorý si ju pozve do bytu. Neskôr sa ukáže, že má veľké chute znásilniť ju ! V sebeobrane ho dobodá nožom ! Ešte ani zďaleka netuší, že bola pristihnutá = In flagranti ! Frank príde na druhý deň na miesto činu, kde nájde dôkazy o tom, že sa tam nachádzala Alice. Nezmieni sa o tom svojmu nadriadenému, lebo to by znamenalo, že jeho lásku by zatvorili do chládku. Na rad prichádza zmieňovaný vydierač, a najväčšia, najlepšia filmová sekvencia bude v TRAFIKE, kde hlavnej páchateľke pracujú rodičia, a tam sa bude odohrávať vysiľujúca SEKVENCIA, ktorá predznamenáva, že sa tu ZRODILA nová LEGENDA, s brilantnými zárezmi do kinematografie. A následná naháňačka v britskom múzeu, sa mi zdala, ako veľmi nepodarená, trochu byť mimo môjho obliga. Réžia je výborná a pán, ešte zatiaľ malý, potom velikánsky MAJSTER HITCHCOCK, zaznamenáva svoje povestné cameo v autobuse, vyskytuje sa tu vydarené napätie, ktoré by sa dalo krájať, ale, čo mi vadilo, že všetko dôležité, podstatné sa odohralo v trafike, finále v múzeu, je odfláknuté, a tak preto volím pekný priemer, ktorý sa nemá za čo hanbiť ! (11.03.2017)

Zločin z vášně aneb Alice v rukou chlípníka za závěsem a jak to bylo dál... . . . No, komu by připadalo, že tu cosi zbytečně zlehčuju, to už udělal Mistr ve filmu vícekrát sám. Ale je fakt, že Anny O. je rozkošná, hopsá před kamerou jako diblík a scény s převlékáním, potažmo pak svlékáním i oblékáním hrdinky (d.m.s.n. si milou Anku milý Alfréd docela vychutnával... ;-) působí i přes absenci nějaké té odhalené bradavky na svou dobu docela napínavě a odvážně... Bohužel však napínavěji, než většina filmu dál... . . . Každopádně - jak jsem řekl - škoda, že je ve filmu těch pár zbytečně hloupoučkých odlehčujících motivů. I jinak zápletkou vůbec jde pak čistě scénáristicky o dílko tak nějak trošku prostoduché a prostě všelijakými těmi dějovými klišé a hereckými kreacemi nezapře svou dobu vzniku... Ale zase na druhou stranu - Mistrovy hrátky se zrcadlem, odrazy obrazu, hra se světly a stíny a to úžasné (skoro už) finále na kupoli Britského musea...!!! . . . Po kterém nakonec přijde tak banální The End... :-/ . . . Můj dojem z filmu je tedy poněkud rozporuplný - ale (!) - ano, je to prostě osmdesát let starý film, žánr byl v plenkách a A.H. je jedním z jeho otců a s láskou ho vychovával a ovlivňovali se navzájem... Budiž tedy moje hodnocení tak jako tahle zpověď tolerantní... Tři hvězdičky za film jako příběh v rámci doby a žánru, pět hvězdiček za Mistrovo novátorské vidění a originální metody režírování - výsledkem pak kompromis... - - - - - (Poprvé viděno ve zvukové verzi 13.1.2009 na dvd, komentář zde jako osmý - 13.1.2009) (13.01.2009)