Zahraniční dopisovatel

Vojnová a predvojnová dráma o ťažkých časoch pred vypuknutím 2. svetovej vojny a o absolútnej nevedomosti Američanov o Európe a ľudských vzťahov v nej panujúcich. Rozhodujúcim mementom sú peniaze a moc nad ľuďmi. Svojim spôsobom film chápem aj ako protivojnový film. Film bol dokončený 29.5.1940, kedy v Európe už zúrila vojna a Alfred Hitchcock navštívil Londýn, vrátil sa do Ameriky 3.7.1940 a oznámil, že nemecké bombardovanie Veľkej Británie sa očakáva kedykoľvek. V skutočnosti nálety začali o týždeň 10.7.1940 čo je aj dátum začiatky Bitky o Britániu (17.08.2015)

Přepsáno v červenci 2018. Zahraniční dopisovatel je zábavnou ukázkou pozitivní propagandy. Hitchcock používá film k podpoře politického paktu proti nacistické rozpínavosti. Apeluje na morální čest amerických občanů, tvaruje je do potřebné podoby, povzbuzuje vlastenectví a statečnost do bojových šiků ochránce světové demokracie. Tento úkol splnil Zahraniční dopisovatel bravurně. Hrdina má šarm a neváhá riskovat svůj vlastní život a komfortní zónu, neschází romantické okouzlení, spravedlnost nastoluje rovnováhu sil. A Američan se stává novodobým bohatýrem, neuhýbá a spasí svět. Hlavní postavou svižného špionážního dobrodružství je Johnny Jones alias Huntley Haverstock (sympatický Joel McCrea), americký novinář, sebevědomý a vytrvalý ve svém úsilí. Náhoda ho vrhá do víru životu nebezpečné naléhavosti, orientace se pohotově přizpůsobuje vývoji. Neustoupí se ani o krok a vzorový hrdina je na světě s oslavnou fanfárou, je hoden následování. Hlavní ženskou postavou je Carol Fisher (příjemná Laraine Day), mladá dívka s aktivní účasti mírového poselství světu. Nezbytností je romantické vzplanutí i nedorozumění. Cílem je čistota srdce a morální poselství. Důležitou postavou je Stephen Fisher (dobrý Herbert Marshall), Carolin otec a hlavní tvář organizovaného celosvětového úsilí míru. Národní původ je prokletím, povinnost domovině je nejvyšší hodnotou vlastnímu svědomí navzdory. Výraznou postavou je Scott ffolliott (příjemný George Sanders), americký novinář s výrazným osobním přispěním ke zdaru věci a narovnání řádu světa. A také Van Meer (velmi zajímavý Albert Bassermann), nizozemský ambasador míru. Důležitá informace, schovaná v jeho mozku, se musí podařit získat i za cenu komplikované hry. Z dalších rolí: stálý a opatrný americký novinář v Londýně Stebbins (Robert Benchley), úskočný nájemný vrah ve výslužbě Rowley (Edmund Gwenn), důležitý článek podvratných živlů Krug (Eduardo Ciannelli), po senzaci lačný majitel amerických novin Powers (Harry Davenport), či konzervativně neutrální kapitán záchranné lodi Mohican (Emory Parnell). Zahraniční dopisovatel nepostrádá svižnou akci dobrodružství, romantický kultivovaný šarm, ani jemný nadhled. Patos udeří s velkou parádou k podpoření heroizace amerického muže. Film splnil svůj mobilizační úkol dokonale. (23.08.2009)

Já toho strejdu Alfréda zbožňuju. Chtěla bych být jeho neteř, vím, že bych se chvíli nebála, že se nebude něco bláznivého dít. Ten člověk miloval vyprávění, miloval konstruování nepravděpodobných zápletek a na lidech miloval, jak jsou nenapravitelně nelogičtí a absurdní, včetně kritiků a obecenstva - nechápu, jako ho někdo pořád může považovat za mistra hororu a napětí - on byl vtipálek a žertér, šibal zamilovaný do lidských chyb, protože mu umožňovaly udělat z thrileru grotesku, aniž by si toho vůbec někdo doopravdy všiml nebo se na to nebál upozornit. Jeho postavy se s železnou pravidelností rozhodují nelogicky a navzájem si toho nevšímají, takže příběh poskakuje jako tříkolka bez dvou kol na sukovaté horské dráze a člověk se může jenom odevzdaně drkotat s sebou s těmi nezastavitelnými, roztěkanmi lidičkami, a smát se, jak to všecko hloupoučce pletou a rozmotávají, a dávat pozor, aby si nepřekousl jazyk, nebo být vzteklý, že nic nefunguje, jak má, a nikdo nedává pozor. A uprostřed toho všeho rozpustilého bláznění pak zazní pár syrově humánních, od srdce pronesených slov (v tomhle filmu jsou to zrovna slova Van Meera, když si uvědomí, že se nedočká pomoci, která pronáší ke svým věznitelům o světě a záměrech mocných a o lidech, kteří vždycky budou sypat drobty ptáčkům), a to stačí, a zase můžeme drkotat a hrkat dál. Až k velkolepému finále. Díky, strýčku, za další fantastický, úsměvný i sladce mrazivý veskrze lidský i šibalský zážitek. *~ (11.07.2017)

To, ze je Hitchcock veden jako jeden z nejlepsich reziseru v historii kinematografie je fakt a ja s nim zcela souhlasim. Jeho tvorba je nadcasova a vetsinou pracoval s vybornym scenarem. Zahranicni dopisovatel neni vyjimkou, bohuzel je dej filmu strasne roztahany a myslim, ze zbytecne. Romanticke lince jsem neveril, zvlast, kdyz si na lodi vzajemne povi, ze se chteji vzit..., pusobi az trapne. Bohuzel se mi nepovedlo se s zadnou postavou ztotoznit, coz na hodnoceni nikdy neprida. Nektere sceny jsou ovsem vynikajici, at uz atmosferou (mlyn v Holandsku), napetim (navsteva kostelni veze) ci technickym zpracovanim (letadlo a nasledna plavba po mori). Chapu, ze byl rok 1940, presto zaverecny proslov k americkemu lidu rozhodl v me nerozvaznosti v hodnoceni a ctvrtou hvezdicku jsem nakonec nepridal. (29.07.2016)

Hitchcockovo oblíbené téma o neprávem pronásledovaném člověku mě tentokrát nechytlo, a to především kvůli hlavnímu hrdinovi. Možná to Hitch myslel ironicky, ale nenašla jsem pro to ve snímku žádný důkaz, že totiž vyslal do předválečné Evropy amerického korespondenta, který o evropských poměrech vůbec nic neví a nijak se netají, že ho ani nezajímají. Jde mu jen o to napsat dobrý článek. Ani s postupujícím příběhem se ho vyhrocená evropská situace nedotýká, stále bojuje jen o sólokapra, s malým zpestřením, že se kromě toho začne zajímat i o dívku. Takový hrdina sympatie nevzbuzuje, protože je to jen na sebe zaměřený primitiv. ____Příběh se štěpí na spoustu dalších motivů a vedlejších zápletek, čímž ztrácí přehlednost. K tomu ještě ústřední hrdina, který za začátku neslezl z plátna, najednou z ničeho nic zmizí a objeví se až ke konci. Postava důležitého holandského politika, jehož se snaží zlikvidovat nacisté, působila směšně, což se k ději nehodilo. Celé špionážní drama je vůbec podáno naivně a nevěrohodně. Trefa do černého byla až závěrečná pasáž havárie letadla. ___ Hitchcokův styl se sice nezapře, takže špionážní drama obsahuje i humorné prvky (postava lotyšského politika, kterému nikdo nerozumí – sice roztomilý gag, ale v ději zbytečný), tíseň nahánějící letadla (mnohem lépe později využité ve filmu Na sever severozápadní linkou) nebo závrať (scéna ve věži – opět mnohem lépe zpracované za pár let ve Vertigu). /18. 5. 15./ (18.05.2015)