Zběsilost

Ale kdeže strata formy. Parádna atmosféra Londýna, Hitchcock ho dokáže zobraziť rovnako atmosfericky ako San Francisco. Napätie po celý čas, námet trochu pripomína Nepravého muža s Henrym Fondou, ale iba východzím námetom, nie formou rozprávania. Hitchcock je tu viac explicitný pri zobrazení násilia, ako sme zvyknutí, čo je vzhľadom na rok výroby logický krok. (05.06.2012)

Sedemdesiate roky sú asi to zlomové obdobie, kedy prestalo platiť všeobecné puritánstvo, zakazujúce vo filmoch odhaľovať ženské telo či používať nadávky. Pretože Hitchcock sa tu v jeho ignorovaní celkom vyžíval a vybláznil... Ale úprimne, keď som zistil, že zápletka bude opäť raz o nesprávnom obvinení, pretože šťastie je na strane vinníka a naopak hrá proti ostatným, ale len dokým to scenár potrebuje, sklamane som si povzdychol. Nie vždy to ešte dokáže baviť. No moje pochybnosti trvali len dovtedy, kým prišlo zase zopár originálnych scén a rýchly, alebo skôr až prudký, živelný a trefný záver, s výbornou poslednou vetou filmu, čo sú všetko veci, v ktorých divák spokojne číta režisérov rukopis. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s krimi/thrillerom sedemdesiatych rokov). (26.08.2015)

No, pro mě osobně určitě velice milé překvapení. Herci které neznám (až na učitelku angličtiny z Tmavomodrého světa), pro nejznámější Hitchcockovy filmy netradiční prostředí Londýna (docela ironie) a téma jím stokrát omílané, tentokrát střižené trochu "jackrozparovačskou" tématikou, to vše mě vedlo k domněnce, že mi tenhle film nijak scházet nebude. Ó, jak hluboce jsem se mýlil. Nevím kdy přesně jsem pochopil, v jakém omylu jsem to žil, ale rozhodně mě zaujala už neuvěřitelně životná a ve své podstatě dost naturalistická scéna první vraždy. V tu chvíli mi bylo jasné na 100%, že mistr ani téměř dvacet let po svých nejlepších kouscích neztratil nic z tvůrčí invence, opět jsme mohli být svědky budování napětí, které je v několika momentech tak hmatatelné, až by se ho člověk skoro mohl dotknout, opět se zde rozehrává skvělá šachová partie v níž jeden hráč má od počátku jasnou převahu a opět je tu k nalezní humor.... Ovšem právě ten je v tomto filmu takový, jako dlouho ne. Je až neuvěřitelné, jakým způsobem Hitchcock se svými postavami zachází a místy mi přišlo že být s ním v jedné místnosti zřejmě nemuselo být zrovna příjemné. To nic ovšem nemění na tom, že v průběhu "bramborové scény" jsem nejdřív vyvalil oči, pak se začal nevěřícně pochechtávat a nakonec smíchy div nepadal pod stůl. Co říci víc? Snad jen to, že mám v mistrofě filmografii ještě stále co dohánět a že to v brzké době napravím. Skvělý krimi thriller s prvky černočerné komedie.... (26.05.2010)

Frenzy je přepisem románu Goodbye Piccadilly, Farewell Leicester Square (1966, český překlad nevyšel) Arthura La Berna. Hitch si tu vyhrál s londýnskými klišé, citoval Jacka Rozparovače, Agathu Christie a sám nabídnul napínák o kravatovém vrahovi. Zábavné jsou různé postavy civilistů odkazují na to či ono, co divák velmi dobře zná, stejně jako onu pověstnou londýnskou mlhu. Nechybí chytrá manželka vyšetřujícího, která má podivný koníček vyvářet šílené blafy pod skvělými zahraničními názvy, nebo příšerná sekretářka z místní sňatkové kanceláře nebo konečně dvojice, která vzešla právě z onoho seznámení na inzerát. Figurky dobré, krimi dostatečně napínavá, Londýn jako na dlani, žádný problém. (23.04.2023)

Hitchcock na stará kolena pěkně přitvrdil. Určitě si byl vědom toho, že daným námětem vykrádá sám sebe, a tak se vnořil hlouběji do temných vod a přidal pořádně na brutalitě, ale i na černém humoru. Natočení prvního znásilnění a vraždy je už dost na hraně ne-li za ní. Dokonce si myslím, že málokterý režisér té doby si troufal vyobrazit násilí tak otevřeně. I hlavní hrdina není klasický hitchcockovský Mirek Dušín, ale neurvalý alkoholik, který se více než vlastním rozumem řídí svým temperamentem. Jinak všimněte si ke konci scény, kdy hlavní hrdina vystupuje po schodech. Úplně stejný postup stupňování napětí použil Hitchcock hned v několika svých předchozích filmech např. v Psychu. (09.02.2007)