Zběsilost

Ve svém posledním (opravdovém) tvůrčím vzepětí se Hitchcock navrátil zpět do rodné ostrovní kolébky a s jistotou vsadil na motiv "nepravého muže", jímž byl už nějaký čas pověstný. Třebaže již nepochybně nejde o toho samého Hitche jako na vrcholu jeho nejslavnějšího amerického angažmá, i přese všechny dílčí nesnáze, které jej poslední roky jeho režisérské kariéry provázely, potvrdil, že zdaleka nepatří do starého železa a stále dokáže držet tempo s nemilosrdnou dobou i trendy. Zběsilost je patřičně napínavá, rafinovaná, nebývale surová i cynicky úsměvná, byť nikterak objevná a formálně poměrně obyčejná, ale jako ideálně protřepaný thrillerový koktejl si zaslouží pozornost každého obdivovatele tohoto žánru. Ještě poznamenám, že Zběsilost, jakožto předposlední Hitchův film, měla úspěch nejen mezi kritiky (v Cannes i mimo něj), ale i slušný divácký ohlas a před definitivním autorským koncem vrátila tomuto stárnoucímu a zahořklému géniu radost do života a zlým jazykům vypálila rybník. Bohužel naposled..._____Kulinářské scénky jsou nezapomenutelné! (10.01.2009)

Hitchcockov veľký návrat do Veľkej Británie so sebou nesie príchuť slávy a závan nostalgie - a je to cítiť z každého záberu, či už je to úvodný kamerový nájazd na Tower Bridge, slávnostná znelka Rona Goodwina alebo samotný prípad "kravatového škrtiča" z rodu Jackov Rozparovačov. Kamera sa prispôsobuje technológii a pravidlám moderného európskeho thrilleru (napr. Šakal), ale Hitch stále používa Technicolor. Samotný film je v mnohých veciach mierne kontroverzný, provokatívny a priam poburujúci (prekvapivo explicitná scéna znásilnenia a vraždy hovorí za všetko - niečo také som ešte u Hitchcocka nevidel), ako naznačuje už úvodný prejav miestneho papaláša o vyčistení rieky, keď sa na hladine zrazu objaví telo nahej uškrtenej ženy. Zápletka je tradičná; hlavný hrdina, bývalý pilot Richard Blaney, ktorý práve prišiel o prácu v bare sa nepredvídateľnou zhodou náhod a okolností stáva čím ďalej podozrivejším, až sa nakoniec ocitá na úteku pred spravodlivosťou a hľadá spôsob, ako si očistiť meno. Potiaľ všetko úplne klasické. Nevšedný je však rozpor medzi charaktermi vraha a podozrivého, ktorí sa mimochodom veľmi dobre poznajú - zatiaľ čo Richard je hrubý opilec s miernym sklonom k násilníckemu chovaniu, náš vrah je uhladený a veľmi spoločensky usporiadaný elegán, ktorého diabolská tvár sa odhaľuje až postupne. Navyše Frenzy má mimo spomínanej scény vraždy viacero momentov, ktoré sa stali pre dejiny kinematografie pamätnými (z ďalších spomeniem scénu s mŕtvolou na nákladnom aute). I bez toho by sa však jednalo o vysoko kvalitný kriminálny thriller, ktorý sa však mimo kľučkovania pomedzi uvoľnenejšiu cenzúru drží konvencií a pravidiel žánru, čo už možno niekomu až tak pochuti nie je. Pre mňa však jednoznačne jeden z majstrových lepších filmov. 80% (08.05.2014)

Omyl. K mé velké lítosti. Dokonce jsem zapochyboval, zda tento film opravdu opravdu natočil Alfred Hitchcock... Postrádal jsem zde vše, čím mne jeho filmy přitahují a mnohdy fascinují. Vedle dokonale konstruovaného scénáře, po okraj naplněného napětím, promyšleně zesilovaným, psychologické věrohodnosti (v charakteristice postav), dokonale přitažlivé atmosféry, podpořené zpravidla výstižně vylíčenými prostředími, mi zde chyběl i adekvátně zapojený humor, manifestující jednak fikční povahu prezentovaného a jednak svědčící o nadhledu tvůrce nad filmovou krví. Zběsilosti ubližuje její necelistvost; žádná z postav není osou filmu a příběh se tak banálně rozpadá do polí, která jsou sice dějově atraktivní, ale svou prezentací také nic nenechávají ukryto a neposkytují prostor pro tázání se (které je v tomto žánru ekvivalentem napětí). Tzv. černý humor zde ční ze stavby vyprávění, je degradován na okrajovou anekdotu a rozhodně nepřispívá vtipu celku. Byl jsem opravdu zklamán; jistě, není to špatný thriller, především posledních zhruba dvacet minut divákem jistě otřese, ale podpis, který se pod celkem skví, vzbuzuje očekávání něčeho jiného: integrálního příběhu, vtahujícího diváka do svého děje, poskytujícího mu možnost identifikace s psychologicky prokreslenou postavou, nebo jej alespoň činícího terčem strachu, jímž je prosycen. (24.07.2011)

,,PÁN RUSK. VY NEMÁTE NA SEBE KRAVATU." __ Hitchcockov (pred)posledný veľký film a pritom ho v ňom nie je až natoľko cítiť ako inde - snáď možno aj preto, že angličania sú majstri v nakrúcaní detektívok a trilerov. Táto poznámka však nemá na film prakticky žiaden dopad. Réžia je absolútne famózna (nominácia na Zlatý glóbus) a dej si celkovo drží od začiatku dobre zabehnuté tempo, čiže vôbec nenudí dokonca sa nájdu aj odľahčujúce kulinárske pasáže dávajúce si na mušku francúzsku kuchyňu. Svojim spracovaním ma vo filme najviac zaujali dve scény: už spomínaná pasáž v nákladiaku a ďalšia, pointa ako sa podarilo Jonovi Finchovi utiecť s partnerkou z hotelu. Posledná štvrtina sa nesie trocha v prvoplánovosti (zrejme podľa predlohy), úplný záver ma však svojou odhaľujúcou poslednou vetou ohromil (citácia - možný spoiler). No a dvorného Bernarda Herrmanna tu v skladaní hudby nahradil neveľmi známy Ron Goodwin (Zálesák, Kam orly nelietajú...) a treba len poznamenať, že soundtrack je absolútne špičkový. Chcel by som ho mať... (09.12.2009)

Ale kdeže strata formy. Parádna atmosféra Londýna, Hitchcock ho dokáže zobraziť rovnako atmosfericky ako San Francisco. Napätie po celý čas, námet trochu pripomína Nepravého muža s Henrym Fondou, ale iba východzím námetom, nie formou rozprávania. Hitchcock je tu viac explicitný pri zobrazení násilia, ako sme zvyknutí, čo je vzhľadom na rok výroby logický krok. (05.06.2012)