Půlnoční slunce

Dávám 4 hvězdy, ale vlastně nerada. Lapidárně řečeno, čekala jsem víc. Od začátku měli nakročeno a rozmáchnuto, ale nakonec se z toho vlastně konalo jen velmi málo. A dosti podivně - vrah (a hlavně jeho schopnosti) nebyl ani trochu věrohodný a jeho halucinace byla pro nás realita, takže vlastně podvod na divácích. A i ta vyšetřovatelka Kahina s tím svým řezáním mě vlastně štvala, žádný dobrý vztah jsem si k ni za celou dobu nedokázala vytvořit. Ale lokace byla zajímavá - Kirunu jsem znala jen z knih a nové info o Laponích a jejich šamanismu obohacující bylo, to zas ano. (28.04.2018)

Nejaký čas mi trvalo si zvyknúť, ale nakoniec zaujalo. Až do konca mi prekážali rovnaké veci, možno preto len 3*. Najmä prehnaná teatrálnosť Kahiny a jej traumy z mladosti. Človek by povedal, že za 15 rokov už to mohla v hlave nejako spracovať. Tiež veľmi náhla epifánia prokurátora ohľadom jeho etnickej príslušnosti. Nemám nič proti Sámom, iba to, že väčšinu života sa snažil byť Švéd a tento jeden prípad v ňom prebudil tú polovicu Sáma. Trochu rýchlo postavený mostík. Ale inak fajn. (13.07.2018)

Zase seveřani, zase netradiční pojetí a zase top !!! Více než v jiných severských počinech, zde tvůrci trošku odvádějí divákovu pozornost a rýpou se ve zdánlivě nesouvisejících paralelách a příbězích, které se na první pohled vůbec do seriálu nehodí a nutí diváka k hlubokému zamyšlení. Sranda je, že například i bez hodně detailních popisků hlavních charakterů by se ve výsledku asi nic nedělo, na druhou stranu i když tu někdo tvrdí, jak zbytečné bylo popisovat minulost hlavního hrdiny, švédského prokurátora a hlavní hrdinky, francouzské policistky, aspoň si mohl člověk více lámat hlavu a utvářet v hlavě konspirační teorie. Pocem kamdeš, říkají všichni tvůrci téhle fajnové kriminálky, kterou v klidu označím za kvalitativně minimálně stejně povedou, jakou byl dnes už dá se říct legendární Most - spontánní a upřímné nadšení !...................moje hodnocení = 10 z 10. (05.05.2018)

Půlnoční slunce mě docela oslovilo. Samozřejmě má své mouchy, ale napadlo mě, že vlastně většina zemí, které jsou umístěny jakýmkoliv směrem od středu Evropy, má své "úchylky". Nejsem žádný znalec severských detektivek, ale určitě toto bylo pro mě daleko záživnější, než něco dánského (?), co jsem viděl v poslední době. Určitě bylo zajímavé, že vraždy byly každá jinak provedena a vyvolávaly otázky. Co se týká té policajtky s francouzským státním občanstvím, tak ta se svými psycho úlety a vizemi asi neprotivila jen mě. (28.04.2018)

Zajímavé čtení ty komentáře tady na ČSFD. Konečně jsem díky nim pochopil, co diváci detektivek považují za kvalitu: vycizelovaný vizuál a "originální vraždy". Diváci klasických epizodních detektivek typu "Colomba" byli amatérští kriminalisté, které bavilo pokoušet se rozplétat zločin spolu s vyšetřovatelem, či dokonce být o krok napřed. Jenže pak přišly dramatické detektivní seriály, kde vražda nebyla středobodem, ale McGuffinem, jenž rozplétá vztahy postav a jejich osobní dramata. Co do opravdových scenáristických kvalit dodnes v této kategorii vysoce ční dánský "Zločin" a z novějších ho dohání např. isladský "Trapped". Tvůrčí duo Mårlind a Stein si získalo mezinárodní renomé "Mostem", kde onen mnohokráte vytěžovaný, ale kvůli náročnosti málokdy vyloženě dobře dotažený koncept nikoli obohatili, ale maximálně vyhrotili. Namísto realistických figur přišli s extrémními protipóly, které vsadili do přemrštěného případu s až bondovsky dokonalým vrahem, kterému každý detail jeho přemrštěně překombinovaného plánu vychází. Ale díky výtečně nastavené interakci ústředních figur a jejich představitelů tato veskrze braková premisa zafungovala a stala se celosvětovým hitem. Jestliže "Most" tak říkajíc smrděl papírem na sto honů, ale pořád výtečně poutal pozornost, pak "Půlnoční slunce" je vyloženě jen kudrlinkami ověšený odškrtávací seznam odhalující pravou povahu quantity TV. Ta v honbě za diváky, přesněji řečeno v zoufalé potřebě diváky udržet před obrazovkou blafuje originalitu co možná nejexotičtějšími variacemi úspěšných konceptů. Takže v "Půlnočním slunci" máme dvojici až überschematicky různorodých detektivů z různých zemí, kteří řeší sérii co možná nejbizarnějších mordů v uhrančivé exotické lokalitě. K tomu přihodíme ozvláštnění v podobě střetu kultur a etnik, který navodí pocit unikátnosti a především i rovinu poznávání a la "Cestománie". To vše pak obalíme doslova všemi scenáristickými triky, jaké se nabízejí, ba dokonce i falešnými indiciemi a halucinacemi, které by dříve v detektivkách byly považované za hrubý prohřešek žánru (páter Knox by se nestačil divit). Diváci už neřeší, jak se něco stalo, ani neprožívají utrpení s postavami, ale jen čekají, jak a jestli vůbec do sebe zapadnou všemožné absurdní stopy a falešné indicie, potažmo morbidně čekají na to, jakou další ujetě drastickou vraždu si scenáristé vymysleli a přemrštěně onanistickou formou ji ztvárnili. (13.01.2018)