Obsahy(1)
Dokonca už prvý historicky zdokumentovaný hokejový zápas sa skončil bitkou. Pästné súboje, toľko stigmatizovaný prvok, tak k tomuto športu neodmysliteľne patria rovnako ako góly či asistencie. Režisér Brett Harvey prostredníctvom rozhovorov s viacerými známymi bitkármi NHL, ale tiež napríklad s lekármi či psychológmi, prináša komplexný pohľad na minulosť, prítomnosť a možnú budúcnosť tohto hokejového "remesla". (GTS_PUNK)
(více)Recenze (14)
Přesvědčené odpůrce hokejových bitek dokument asi nepřesvědčí, ale tohle je spíš dělané pro fandy, kteří tyhle boxerské vložky milují a těžce nesou, že se od nich v NHL ustupuje. Spousta rozhovorů s legendami jako jsou Fedoruk, Chelios či Brett Hull, náhledy do historie, statistiky, pohledy fanoušků, rodin a nechybějí samozřejmě ani sestřihy z bitek napříč věky. Jeden z nejkomplexnějších sportovních dokumentů vůbec a pro hokejové fanoušky pochopitelně povinnost. 90% ()
V dokumentu mě pobavil testosteronový bitkař, který na zpevnění kloubů s nimi obalenými řetězem bouchal do stromů. Ještě před 20 letý se do NHL vybírali vysocí těžcí maskulinní hráči a malý šikovný technický hráči neměli šanci. Málo talentovaní hráči se prostě snažili do NHL probít a na přípravných kempech se to rvalo neustále. Situace se změnila a současný hokej se opírá hlavně o rychlost a talent. Vzpomeňme na slavného dvoumetrového bitkaře Philadelphie Erika Lindrose, jenž se prosadil i do kanadské reprezentace. Ostatní hráči ho začali na ledě šikanovat a kvůli opakovaným otřesům mozku musel ukončit kariéru. Nebo na Steva Montadora, jehož přetrvávající symptomy otřesu mozku donutily ukončit hokejovou kariéru a v 35 letech zemřel. Na zdravotní potíže, jež souvisejí s otřesy mozku, zemřel v roce 2011 hokejista Derek Boogaard. Ten před smrtí trpěl chronickými bolestmi hlavy, které vyvolalo degenerativní onemocnění mozku, jež bývá způsobeno opakovanými údery do hlavy. Stejný problém byl posmrtně objeven také u dalších bitkařů Ricka Martina a Boba Proberta. Je třeba si uvědomit, že kdo se na ledě rvát nechce, tak nemusí. Zámořská soutěž počet bitek na ledě začala omezovat například tím, že zavedla dodatečné tresty za vyvolání rvačky nebo přísnější antidopingové kontroly. Nyní tam vychází jedna bitka přibližně na 4-5 zápasů a nervou se mezi sebou jen specializovaní hráči. ()
Ako Európanovi, ktorý považuje za vrchol hokeja hru s čo najmenším počtom faulov a prerušení, mi ľudia, ktorí hrajú hokej preto, aby zo zubárov urobili boháčov, prídu ako poloblázni, čo by urýchlene mali zmeniť zamestnanie alebo sa dať liečiť. Osobne poznám ľudí, z ktorých 1 hit na ľade urobil doživotných invalidov! A napríklad v ženskom hokeji je časť faulov, čo sú u mužov OK, zakázaná, aby tie ženy ešte mohli vôbec otehotnieť. Rusko- kanadský štýl "koľko zubov si vybil, toľkokrát si hokejistom", je našťastie na ústupe. Možno práve kvôli "môjmu pacifizmu" sa mi posledných 5 rokov páči viac curling ako hokej. ()
Jedna z mých vášní, hokej a hokejový bitky, který k hokeji patří, vždycky patřily a vždycky budou. Doufám. Bohužel, klasický bitkaři tak nějak mizí, to je smutný. Vzhledem k tomu, že hokej je kontaktní sport a zároveň nejtvrdší a taky nejnebezpečnější z kolektivních sportů, násilí tam bude vždy. Neni to prvoplánový, jednoduše to naprosto logicky vychází ze základů a pojetí tohohle sportu. Pořád bude docházet ke srážkám, k faulům, k provokacím, pořád bude docházet ke zraněním a pomstám. Patří to k tomu, je to chlapská hra. (Na rozdíl od fotbalu, myšleno naší klasický kopaný, nebo socceru, kterej je ve svym pojetí ze 40% ženská záležitost, z těch dalších 40% homosexuální a z těch zbylejch 20% pak modelingová.) Hokej je bitva, je to boj. Teče tam krev a bolí to. Každej zápas bolí. Ale prostě to k tomu patří, takže se na to moc nehledí. A prostě... už vlastně nostalgicky... chybí mi tam hráči jako byli McSorley, Grimson, Probert, Tie Domi, Twist, Laraque, Boogaard a další... Skvělej dokument! ()
Přeci jen, bylo to přínosné. Člověk se dozvěděl něco úplně nového o historii NHL a jak to vlastně v tom všem chodí. Určitou problematikou je samo o sobě zpracování. To má v sobě více kapitol než knihy Dana Browna a k tomu se plácáte v určitých emočních bahnech a prázdných řečech, které vám vlastně říkají jak je to vše kruté, zároveň přirozené, ale nebezpečné. Samo o sobě jde o něco zajímavého, ale zpracování je na mě moc nefaktické, nestabilní, proházené a různé prostě. K tomu není asi více moc co dodat. Je to věčná škoda. Asi hlavně protože ani nevíme jakým způsobem se to vyvinulo v rámci enforces hokejistů do budoucna. ()
Galerie (5)
Photo © SuperChannel
Reklama