Případ Paradineová

Súdny prípad, kde súdna sieň nie je tým najdôležitejším miestom filmu. Prebehne tam síce dôležité odhalenie a záverečná reč, ale tá je presným opakom toho, ako má záverečná reč úspešného advokáta vyzerať. Právnikmi su v tom období stále iba muži, ale ženy sú tým elementom, ktorý určuje ich kroky, či už prokletě charizmatická obvinená, absolútne oddaná milujúca manželka alebo aj jej mladá priatelka, ktorá je v práve ako doma. Hitchcock, to nie sú iba horory, a práve tento film ma zaujal možno najviac. –––– Paní Paradineová, vím, že jste si prožila své, ale přišel jsem vás zatknout. – ... Ohlásím, že nebudu večeřet. –––– Vždycky svůj případ vyhraješ, ale namáš dost rozumu, abys nezmokl. –––– Takže podle tebe milí lidé nevraždí své drahé polovičky? –––– Je to jemná a půvabná žena, a hodlám přesvědčit zbytek světa, aby ji viděl stejně, jako já. Jako vznešenou a obětavou bytost, na kterou by byl každý muž pyšný. –––– Je zkažená až do morku kostí. Pokud existuje ďábel v sukních, tak je to ona. (17.05.2017)

Určitě to má své kvality, ale osobně mi ten film moc nesedl. Na můj vkus je to strašně dlouhé, je tam příliš postav a kvůli tomu je to poněkud nepřehledné, největší výtku ovšem směřuji k tomu podivně rozplizlému finálnímu rozuzlení - kdyby to celé směřovalo k nějaké šokující pointě, tak neřeknu, ale takto, kdy se vlastně jen potvrdí to, co bylo víceméně jasné celou dobu, a navíc se tam vznáší otazník nad další osudem Anthonyho manželství (což je svým způsobem otevřený konec), zkrátka nepřišlo mi, že by ten závěr nějak ospravedlnil skutečnost, že si ten film nárokoval 2 hodiny života, aniž by v závěru přišel s něčím víc, než zoufale banální finální replikou "Incidentally, darling, you do need a shave”. Jsou mnohem lepší soudní dramata. (23.10.2022)

Tandemu Selznick/Hitchcock sa nepodarilo vytvoriť tak pôsobivé príbehové zázemie nadprirodzena, ako v Rebecce, aj keď vychádza z podobnej naratívnej konštrukcii. Je to na škodu veci, keďže nabúranie a odhaľovanie psychického vnútra našich postáv má čo to do súdneho líčenia povedať. Dokázalo by mu pridať na istom punce emocionality, kedy sa do konfrontačnej oblasti nedostane len sila slov, ale i vzájomná nedôvera. Teoreticky by to samotný proces dokázalo posunúť k iným, nepravidelným rytmickým odklonom od pôvodnej obsahovej členitosti. Predsa už nebude toľko znamenať na každom slovíčku, keď sa ďaleko viac dozvieme z mimiky. Snáď nikomu nepríde zvláštne (v zlom slova zmysle), že poctivý a šarmantný elegán uviazne v diabolskej pasci a poddá sa vyšším silám. Som ale názoru, že tento cyklus nie je dostatočne rozpracovaný a skratkovito skĺzne k hitchcockovskému tématu prenasledovanie záhadnej ženy. Zaujímavou postavou je i služobník domácnosti, od ktorého sa môžeme dozvedieť nové zásadné skutočnosti ohľadom smrti pána Paradinea, ale k nemu má ďaleko divák aj prehnaná hrdosť právnika... Koncom štyridsiatych rokov striedal Hitchcock trilerovské klasiky za melodramatické vzplanutia pre neho tak netypické, až sa sám divím... Btw, aspoň vieme, kedy začali byť Laughton a Peck populárny do obsadzovania slávnejších rolí z prostredia súdnych drám. (22.08.2015)

Případ Paradineová slibuje duševní rozervanost, či noirovou temnotu lidského nitra, ale ve výsledku se blíží nejvíce průměru tuctového romantického dramatu na hollywoodský způsob. Charles Laughton uchvátí svým dominantním přesvědčením, i jeho invektiva lze brát za životní moudra s cynickým podtextem a nikdo se jim nestaví na odpor. Případ Paradineová nakukuje za odvrácenou stranu lidské duše, podlehnutí pudovým instinktům vhání své oběti do slepé uličky bezradnosti a rozkladu. Krutost k ženám osciluje na ostří nože, muži slabošsky bloudí a utíkají. Případ Paradineová má úchvatné chvilky duševního vypětí, ale ani tyto okamžiky nevylepší podstatu komerční podbízivosti. Hlavní postavou těžké romance je Anthony Keane (zajímavý Gregory Peck), slavný a velmi úspěšný právní obhájce z londýnských soudních síní. Fascinace osudovou ženou ho vrhá do zmatků duše. Nevyrovnanost začíná mít vedlejší účinky širší destrukce vnější i vnitřní. A obhajoba se stává soupeřením o pozornost zraňující kráse. Pravda se sama sobě nechce přiznat za žádnou cenu a pád nabírá na rychlosti. Hlavní ženskou postavou je Maddalena Anna Paradine (příjemná Alida Valli), obviněná atraktivní vdova. Své tajemství a city v sobě skrývá s ledovou neústupností. Pohybem hlavy umlkají otázky ve fascinaci chtíče. Osudovost lze vykládat na různé způsoby. Důležitou postavou je Gay Keane (šarmantní Ann Todd), Anthonyho manželka. Šlechetná duše vidí i věci se studem zakrývané, bezradnost se schovává za úsměv. Netrpělivě, s vypětím všech vnitřních sil a s jiskřičkou naděje se čeká na konec procesu. Úchvatnou postavou je lord Thomas Horfield (vynikající Charles Laughton), jízlivě přesný soudce. Jeho komentáře si s krutým uspokojením pohrávají se stavem duše konfrontované osoby. Bolest sarkasmu neušetří ani své blízké. Výraznou postavou je André Latour (pozoruhodný Louis Jourdan), Paradineův osobní sluha. Smrt svého pána bere jako své pochybení, tajemství se na veřejnosti nevyslovují. Proud vášní, pocit provinění a nadohled není žádné východisko. Duše je ztracena v úplném zatmění. Z dalších rolí: Anthonyho kamarád a právní spolupracovník s odstupem k celku Sir Simon Flaquer (Charles Coburn), jeho inteligentní dcera a Gayina vnímává kamarádka Judy Flaquer (Joan Tetzel), soudcova psychicky utrápená manželka Sophie Horfield (Ethel Barrymore), či svědomitý žalobce Sir Joseph (Leo G. Carroll). Případ Paradineová nevyužil naplno svůj psychologický potenciál a spokojil se s komerční spotřebou. Hitchcock byl umným filmařem pro viditelný úspěch a mě postupem času uspokojuje méně a méně. (20.07.2018)

Nielen skvelé obsadenie robí z tejto krimi drámy zaujímavé dielko. Ale aj atmosféra, ktorá je na súdnom pojednávaní poriadne hutná, mimo súdu zasa jemne mysteriózna. Príbeh sa pomaličky odkrýva, prípadne robí polobraty, čo poznáme bežne z nových filmov, ale Hitchock to v pohode zvládal už pred vyše polstoročím. Alida Valli bola v tej dobe krásna a rola mysterióznej panskej vdovy jej veľmi sedí, ale ja by som vypichol hlavne Charlesa Laugtona, ktorý sic vo vedľajšej roli a malom priestore dokáže dokonale strhnúť pozornosť na seba. A prvýkrát som na obraze zachytil aj samotného režiséra. (27.12.2016)