Okno do dvora

(1001) Ty neustálé zatmívačky! Příliš okaté ukončení obrazu, příliš málo času na rozeznění pocitu. Nad pohyblivými rozhledy z okna se pousměji, ale chybí mi gradace, napětí, nějaké odlišení od formálního cvičení. Když jsem viděla, že Grace Kelly hrdinu políbila rty natřenými výraznou rudou rtěnkou a na jeho tváři po nich nezůstaly žádné stopy, tak jsem se musela zabavit představou, že její figuru nikdo jiný než hlavní hrdina nevidí a že je to duch, který ho pomáhá strážit před pocitem bezmoci poté, co se jeho naivní pohled na dobrodružný svět z odstupu přes foťák začal hroutit, a co si uvědomil, že je malý chlapeček uvězněný v těle starého muže, po jehož smrti se na světě nic nezmění. Jimmy Stewart je totiž ve své roli velmi úsměvný a v jeho klatě modrých očích mi chybí jiskra inteligence nebo nějaké vědomé přítomnosti. Kdyby se tak tvůrci nezaobírali zaváděním tekoucí vody do všech fiktivních studiových bytů a raději se soustředili na to, aby ten vesmír vypadal skutečný i na plátně. (16.03.2015)

Ani tentokrát jsi mi, Hitchi, neukázal, že jsi pánem hororů a strachu. Skvělým režisérem ano, to ti vzít nemohu, ale ta nafouknutá bublina, co lítá kolem tebe je opravdu převeliká! Přesto před tebou smekám, protože jsi dokázal odtočit dvouhodinový příběh, odehrávající se v jednom pokoji a to z jednoho okna. Pro většinu tvůrců zcela nemožné, ty jsi to dokázal a mistrně vykreslil vztah mezi dvorním hercem Stewartem a krásnou Kelly. Ale tohle není thriller, a mysterioznost už v žádném případě. Více bál u teen verze Disturbia, tady vůbec, ani náznak. Rear Window je spíše romantická pecka, zaobalená v originálně napsané krimi, kde fotograf se svojí "crew" (ošetřovatelka a milenka:) pozoruje ze svého dvoupokojáče sousedy. __ Po druhém shlédnutí beru všechno zpátky a přidávám hvězdičku. Dokonalé! (18.05.2008)

Nevyhnul jsem se nezbytnému srovnání s Disturbií, která je ovšem více akční a má mnohem větší napětí a spád. Tady se začne něco opravdu dít posledních 15 minut, přičemž scéna kdy Jamesi Stewartovi zazvoní telefon a on už jen trpně čeká ve svém pokoji na nevyhnutelné, je k uzoufání napínavá. Podobnou dávku napětí jsem velice dlouho nezažil. Kdybych měl hodnotit film jako celek, tak je velice upovídaný, v ději se nehneme z bytu ve kterém bydlí hlavní hrdina. Povedený závěr filmu velice významně zvedá hodnocení. 70% (07.07.2010)

Kdysi dávno první setkání s mistrem napětí, nesmrtelnou Stewartovou chlapáckostí a krásou spanilé Grace. Nervózní chvilky sice gradují nečekaně pomalu a čekání na další vyvrácený důkaz se po chvíli trochu omrzí, ale ve finální půlhodině rozehraje Hitch takové drama, že výtky k tempu zapomínám daleko za sebou. Díky nervydrásajícímu finiši ve mně tenhle pohled z okna zůstal natrvalo. (06.01.2006)

„Are you interested in solving this case or in making me look foolish?“ - „ Well, if possible, both...“ Nač šmírovat v protějším okně zcela nahou sousedku s pohupujícími se čtyřkami, jak smyslně lízá nanuk válcovitého tvaru, když mnohem vzrušující je jiná vyhlídka. Vyhlídka na vraždu.. Hitch se tentokrát rozjíždí z kopce pozvolněji, ovšem jakmile se zatěžká ironií, břitkým humorem a voyeurským napětím, letíc jako střela se zastaví až o druhou sádru dřímajícího Jamese Stewarta a jeho děvče Pátek se v "povinné četbě" může zase poklidně vrátit od Himalájí k Harper´s Bazaaru.. Ostatně, co se jí týká, slyšel jsem příběh a já tomu věřím, že na konci zimy roku 1929 se v jednom filadelfském baru potkali Šarm s Elegancí. Přeletěla jiskra, on ji pozval k sobě, vyspali se spolu a za devět měsíců přišla na svět Grace Kelly.. A kampak se nám poděl MacGuffin? Že by to bylo ono pejskovo tajemství v záhonku? V odborných kruzích se povídá, že tam byla zakopána hlava skladatele Franze Waxmana, jediného skřípajícího kolečka v tomhle jinak perfektně namazaném stroji.. (06.09.2011)