Gilmorova děvčata: Rok v životě

Konec žádného seriálu mě nikdy nemrzel tolik jako konec Gilmorek. Ne proto, že by byly mým vůbec nejoblíbenějším seriálem (byť jsou vrcholu hodně blízko), ale jednoduše proto, že pro mě vždycky byly víc o feelingu než o čemkoliv jiném, a ten si držely úspěšně celých sedm let (včetně proklínané finálové sezóny) a mohly v něm pokračovat prakticky nekonečně. Když jsem se dozvěděl, že Gilmorova děvčata ještě neřekla svá poslední slova, respektive svou poslední salvu slov, očekávání byla veliká, obavy možná ještě větší. Podaří se Gilmorkám udržet jejich feeling pramenící ze směsi propracovaných vztahů, bleskurychlých dialogů narvaných popkulturními odkazy, sympatického humoru, lála songů pro každou příležitost a všeobjímající pohody? Za mě jasně ano. Samozřejmě, do čtyř (tedy osmi, vzhledem ke stopáži, tak či onak zoufale málo) dílů se nedá narvat děj uplynulých deseti let, věci jsou velice často jenom zkratkovité nebo naznačené, dřív stěžejní postavy se tu teď třeba jenom mihnou prostě proto, aby tu byly, a nějakých dalších pár výhrad se jistě najde. Ale co na tom, když se ten hořkosladký feeling i po desetileté pauze dostavil prakticky okamžitě a nezmizel po celou dobu stopáže (dokonce ani při tom nepopiratelně předlouhém a v podstatě úplně zbytečném muzikálu). Amy Sherman-Palladino zkrátka měla ještě co říct, řekla to, já jsem za to rád (obzvlášť oceňuju vývoj Rory a Emily, obě dozrály tam, kam dlouho směřovaly, v případě té první to bylo potřeba, a v případě té druhé to nesmírně potěšilo, nehledě na fakt, že fantastická Kelly Bishop dostala pořádnou příležitost zazářit), a doufám, že se do Stars Hollow s jejím dovolením zase za pár let podíváme. A ano, potřeba to není, jenže Gilmorky nejsou seriál. Gilmorky jsou životní styl. (13.01.2017)

A tak jsem deset let čekala a ani jsem si nemyslela, že bych se kdy ještě dočkala. A pak přišla zpráva o nových dílech a já byla nadšená a když jsem se pak dozvěděla, že se navíc vrací (skoro) kompletní sestava herců, tak jsem nemohla být šťastnější. Bylo zvláštní se po tolika letech vrátit zpátky. Bylo to nostalgické, občas nelogické, ale humor zůstal, některé postavy se opravdu objevili jen na skok, ale potěšil mě i sebemenší navrátilec, který přišel jen říct ahoj. Některé díly byly horší (Summer), některé lepší. Ale Fall mi to krásně vynahradil a i když takovýhle konec jsem nečekala, ani nepředpokládala, tak je to vlastně krásné ukončení a lepší si snad fanoušci nemohli přát. "To the circle of life" 4* (25.12.2016)

Jak tady čtu ty komentáře, tak mi přijde, že mi na Netflixu asi nechali jen ty nepovedené vystřižené scény. Já bych nemohla být více zklamaná, než jsem. První dva díly, které si ani nepamatujete, že jste viděli a kde se řeší jen a pouze Richard, jsou vyloženě o ničem. Potom se přesunete do léta, kde celou hodinu a půl řeší muzikál a zpívá vám tam herečka, kterou někteří z nás znají z jiných seriálů, takže si nejste jistí, na co se to vůbec díváte a proč sakra, když je to taková nehorázná příšernost. Co se mi líbilo, tak ten poslední, čtvrtý, díl. Ten byl dobrým zakončením. Nechat jen ten, tak je to upřímně mnohem lepší. Akorát se k němu musíte překousat příšernou nudou a hororovými scénami z Across the Universe wannabe. (28.11.2016)

Přiznám, že nejsem hardcore fanynka, nicméně mě tenhle seriál, hlavně poslední dobou, hodně bavil a přece jen je to svým způsobem už klasika, kult. Na revival jsem čekala jako na trní. Jediné, na čem mi záleželo, aby to bylo tak super jako celý seriál a ne jako poslední řada a aby byla Lorelai s Lukem. A taky jsem chtěla hodně Logana :D Všeho se mi dostalo. Smála jsem se, trpěla jsem, brečela jsem. Není to perfektní, jsou tam hluchá místa (muzikál ugh), ale esence seriálu, humor, řečnění, vztahy matek s dcerami, vztahy obecně, to vše je jak má být. Slavná poslední slova mě zaskočila, nečekala jsem je. (26.11.2016)

Hrozně zvláštní a zajímavé. Trochu mě mrzí, že jsem viděl všechny čtyři části (spíše filmy, dalo by se říct) hned za sebou, kdybych si opravdu v každém ročním období pustil jeden k tomu určený díl, pravděpodobně bych byl nadšený více. Ovšem i takhle je to výborně pokračování, které je spíš o Rory, protože postavu Lorelai se snaží (naprosto logicky) odprostit jakýchkoliv dějových zvratů a tak ji zbývá bilancovat. Což tedy Rory také, ale v jejím podání je to přeci jen spojené s větší porcí příběhu a to jak ohledně jejího života profesního, tak soukromého, tak prostě se změnami, co jsou jednoduše život (schválně, ty osobo, co víš, kdo jsi, vzpomeneš si, jak si vyváděla, když ti mělo být třicet? Ha! já ano!). Každý návrat postavy ze seriálu je hrozně milý a zahřeje na srdci, stejně jako každý kulometný dialog. A na konci jen kombinace letmé melancholie a radosti. Jak nad tím tak přemýšlím, tohle pokračování by se asi lépe udělat nedalo. (05.04.2021)