Gilmorova děvčata: Rok v životě

Citlivějším duším a fanouškům "Gilmorek" se omlouvám, ale píšu, co cítím. Lorelai (Lorelai) a Lorelai (Rory) byly blbé vždycky, pořád ale existovala naděje, že z toho časem vyrostou a dojde jim, že nejsou ani vtipné, ani roztomilé, ale teatrální a často až neskutečně trapné. Čtyřdílný "A Year In The Life" bohužel pohřbil veškeré moje naděje pod hromadami sněhu (E01 - 2*), květů (E02 - 2*), plodů (E03 - 3*) a listí (E04 - 2*), a to jsem si z něj navíc musela udělat dílů 6, protože poslouchat ty dvě povýšené nány hodinu a půl v kuse, bylo opravdu nad mé síly. (Což mě mimochodem přivádí k myšlence, zda má rozdělení do ročních období ještě nějaký jiný význam než ten vizuální, protože např. Winter/Spring a Spring/Summer působí, jako by byl mezi nimi skok nanejvýš týden...) Z Rory "Little Miss Perfect" Gilmorové, která neustále rozhlašovala, jak jsou pro ni (logická) pravidla a morální hodnoty vším, je třicítkou bez stálé adresy, práce, příjmů i partnera, a přesto je stále přesvědčená o svě dokonalosti a o tom, že jí stačí vejít do dveří a všechny redakce v okolí se o ni poperou, protože jí vytiskli JEDEN článek v New York Times. Jestli tohle není důkaz ultimátní tuposti a zoufalosti jejího charakteru, tak už vážně nevím, co je. A to jsem zapomněla zmínit, že co chvíli létá do Londýna (ač tvrdí, že nemá ani korunu) a š**á s Loganem, který je zasnoubený a má před svatbou. Korunou všeho je pak závěrečná scéna seriálu, kdy nám zásadová Rory oznamuje, že je těhotná (a jelikož je otcem na 99 % Logan, bude z ní další svobodná matka z rodiny Gilmorů). Btw, taky jste si všimli toho "nadšeného" výrazu Lorelai? xD Co se týče Lorelai, není z ní sice nezaměstnaná nula spící se zadaným chlapem (nebo s týpkem z Comic Conu, kterého už nehodlá znovu kontaktovat, protože byl z Comic Conu xD), ale ani tak to není na metál. Je totiž pořád stejná (tj. sobecká, drzá, vlezlá, rozeřvaná a trapná), což začíná být vzhledem k jejímu věku už vážně hraniční. S matkou je stále na nože, neumí vymyslet jedinou hezkou vzpomínku na otce (co je to za dceru, proboha?!) a z Luka si dělá hadr na podlahu. Možná proto vnímám "AYITL" jako jakési zadostiučinění, protože ego obou výše zmiňovaných slepic už dávno přesáhlo všechny existující tabulky a bylo na čase, aby je někdo metaforicky profackoval. Vidět, jak Lorelai všichni její blízcí konečně na plnou hubu a bez příkras sdělí, že je sobecká k***a, je vrcholem extáze. A neméně opojné je sledovat Rory, která si napochoduje pro práci, kterou nedostane, protože zas tak jedinečná není. (Moje nej scéna, mimochodem.) Chápu, že pro to správné navození nostalgie bylo třeba vrátit do příběhu co nejvíce postav, ale upřímně, než to zažít znovu (například prostřednictvím S09), to si snad raději chrstnu horký olej do obličeje - jednak už je neuvidím a jednak to bude méně bolestivé. Taylor (kanalizace?!?), Kirk (Oober?!?) a matka Lane (hudební tábor?!?) jsou stále zralí na okamžitou hospitalizaci, Paris by měla získat titul Matka roku (proč si tyhle typy dělají děti? aby si mohly odškrtnout položku na seznamu společenských povinností?), Michel má krámy, Sookie se se svým vzhledem stále pokouší o lechtivé vtipy (eww) a takhle bych mohla pokračovat dál a dál, dokud bych nevypsala 90 % obyvatel Stars Hollow. Naštěstí se vrací i pár normálnějších (nikoli normálních) postav, ale ani tak se nemůžu zbavit dojmu, že Stars Hollow je vládní? lékařský? psychologický? experiment, jehož cílem je zjistit, jak idiotsky, trapně a nereálně se dokáží lidé chovat, než jim dojde, že to prostě nemůže být pravda... P.S.: Pořád přemýšlím, jestli chtěli tvůrci skutečně poukázat na zoufalý život dnešních třicátníků, nebo jestli se jen zoufale snažím najít na "Gilmorkách" něco sofistikovaného... (03.10.2019) (méně) (více)

Systematická (ač někdy zjevně nezamýšlená) devastace kouzelného fiktivního městečka Stars Hollow a jejich dvou nejzářivějších perel, z níž mají největší radost pravděpodobně ti, kteří už "dospěli" a "žijí v tom opravdovém a špinavém světě, který se s nikým nemazlí" (oooo ano, my ostatní jsme vymaštění romantici). Tyhle komentáře jsou tak prostoduché, až mě to fyzicky bolí a vůbec to vymezování se vůči ostatním nechápu - bavte se přece o díle, ne o pocitech ostatních. Nejenže čtvero ročních období tak nějak popírá předešlé série (nejen tu nenáviděnou sedmou), ale co hůř: tápe ve všech postihnutelných aspektech tvorby. Scénář vyprázdněný a neúměrně natažený, když Gilmorkám zřetelně nesedí ona devadesátiminutová stopáž (ale obecně dějotvorné látky + solidních dialogů je zde tak na dva klasické díly - že se skáče v čase tvůrce neomlouvá). Nostalgie a radost z návratu hrdinů brzy vyčpí (na tom přece nelze stavět po 360 minut) a dostaví se pocit rozčarování nad zpochybňováním všech pilířů, které držely seriál celé ty roky ve skvělé kondici (jedním z nich je i ona naivita - kdo tohle popírá, popírá tak samotného ducha Stars Hollow a 95 procent postaviček v něm). Onen prvek "osvěžujícího" realismu, nad kterým zde moji moudří kolegové vrní blahem, činí z pokračování následovníka úplně jiných seriálů. Že Rory nenaplnila své ambice, i když vystudovala prestižní univerzitu, a momentálně spíše tápe v pracovním i osobním životě, lze dozajista vnímat jako symbolické zhodnocení situace vykořeněné americké generace Y (pro někoho millennials), která se ve světě rychlých změn, nekritického důrazu na výkon, rostoucí nerovnosti a odklonu od tradičních hodnot topí v oceánu nejistoty. Fajn! V tom problém netkví, poněvadž každa kritičtější reflexe doby je vítána. Problém vězí v negilmorovském mechanismu reakce na tyto podněty (bavíme se teď o Rory). Rory už není ta dobře vychovaná, srdečná a citlivá dívka, jež sice občas škobrtla (sex, škola, city...), ale vždy nakonec došla skrze sebereflexi, vlastní rozum a pomoc zvenčí (Lorelai) k revizi sebe sama - to z ní dělalo tu výjimečnou dívku s výjimečnou matkou ve výjimečném městečku, kde čas plyne tak trošku jinak než v opravdovém světě. Momentálně se z ní stala amorální, sebestředná a tak trošku vypočítavá kravka, které jakoby by celé dětství a pubertu postrádala bezmeznou lásku a harmonické zázemí, jež vždy (i v době krize na Harvardu) měla. Není možné jí v daném kontextu obdivovat, fandit či se s ní ztotožňovat (tak možná litovat). Tato mutace navíc probíhá v dějové linii, v níž je Rory jako seriálový charakter příliš stará na zobrazované pracovní lapálie. Viditelně se realizace scénáře zpozdila, avšak do přepisování se nikomu nechtělo. Zrovna tak násilný přerod Emily působí podivně, neboť Emily přestává být tou starou známou konzervativní Emily pouze a jen kvůli smrti Richarda. A to jako vážně??? Takhle lehce rozbijeme důsledně budovaný svět konzervativní staromódní pravice a hodnot, které byly těmto elitám vštěpovány po generace??? Ne, tohle není pokračování Gilmorových děvčat, toto jsou nová Gilmorova děvčata, jež atmosférou, světonázorem a perspektivou nemají nic společného s Gilmorkami seriálovými. Navíc ty otravné hudební a rádoby poetické vložky zastírající nemohoucnost tvůrců. Nejde tudíž o obsah a formu jako takovou, ale jde o to, že se to chce vecpat pod značku GG - a značka GG vždy měla určitý standard, jenž tu teď očividně chybí. 4/10! (12.01.2017) (méně) (více)