Obsahy(1)
K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se dostává do rukou svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud - z divadla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (452)
Ech drahý Potapiči, už několik let se koukám na tuhle hru a nemůžu se vynadívat. Pokladnice nádherných gagů a divadelních perel, které jsou cimrmanovským humorem spojeny do kouzelného šperku. Mrštíkové sebou mrskají v hrobě, Jirásek ječí hrůzou, Stroupežnický (milý Láďa) z hrobu vstává a chystá se ty naše divadelní furianty strašit. A český divák? Tuhle laskavou parodii dramatu zbožňuje. Aby ne, tohle není jen veselá besídka vtipů, tohle je skutečně skvělá hra! Snad přežije i své tvůrce, pro které si holt jednou ruka času sáhne. Ale musí to bééééét, Maryšo?! ()
Herci to dříve, kdy ještě nebyl film a pak televize neměli snadné. Kdo se dal na tuhle činnost, ten se musel naučit i krást, aby se nasytil. Proto třeba Pepíček Somr ještě pamatuje časy, kdy stála před obcí cedule, že tulákům, cikánům a hercům vstup do obce zakázán. Proto i divadelní společnost Lipany neměla snadný život. Dneska by se jim vedlo asi podobně. Ale je mi líto, že už nejsou tihle potulní hercké společnosti. Nepochybně byly oživením a nositeli osvěty, která dneska tolik schází. ()
Svěrák se mi v těch zaznamenaných představeních často zdá už trochu trapný (vážné Cimrmanovy myšlenky předvádí, jako by šlo o nějakou legraci), ale svým Prácheňským všechno napravil. Nejraději mám ovšem tu slečnu smějící se po geniální kulturně-historické analýze "V době, kdy jízdní kolo bylo v západních zemích přepychem horních deseti tisíc, u nás aparátem podivínů a v carském Rusku pouze předmětem vášnivých debat v anarchistických kroužcích...". ()
já vám nevím.. čekal jsem od Záskoku podobnou smršť vtipu a nesmrtelných hlášek, jako nabídlo geniální Dobytí severního pólu, ale nedostal jsem ani jedno.. ne, že by to snad místy nebylo zábavné, nebo alespoň úsměvné, ale po většinu času jsem se zkrátka nesmál.. moje druhé setkání s Divadlem Járy Cimrmana tak dopadlo spíš zklamáním.. ()
Z této, podle mě nejlepší, Cimrmanovské hry, je těžko vybírat nějakou legrační scénu, poněvadž je jich tam prostě moc! Pro jistotu aby jsem neurazil někoho, že jsem nevybral jeho nejlepší scénku, jsem si vybral Svěrákovu scénu ''Herecké desatero'' z úvodního semináře: 1: Nepij na kuráž, i opilce zahraje lépe ztřízliví. 2: Pamatuj, že na jevišti se většinou jmenuješ jinak, než na v normálním životě. Je dobré znát i jména ostatních figur. 3: Citová hnutí vyjadřuje začítečník raději zády k publiku. Jak smích, tak pláč, vyjadřuje začátečník škubáním ramen. 4: Za předměty házené na jeviště neděkuj ! 5: Po nápovědě neopakuj všechno, některé věty patří kolegům ! 6: Na záchod jdi raději před představením, ať při hře necouráš. 7: Hraješ-li čerta, uvědom si před usednutím, že máš ocas ! 8: Při potlesku na otevřené scéně se neukláněj, patří patrně někomu jinému. 9: Pamatuj, že některé dveře jsou jen namalované. 10: Při hostině na jevišti nejez, vše je gumové ! ()
Galerie (7)
Zajímavosti (22)
- Úryvky ze hry jsou použity v dokumentu o Zdeňkovi Svěrákovi Tatínek (2004). (mnaucz)
- V Českých Budějovicích vzniklo hnutí nazvané podle slavné věty ze hry Záskok – „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý“. Hnutí má za cíl zkrášlit život v Budějovicích. (mnaucz)
- Původně v této hře hrál také Jaroslav Uhlíř, a to roli podruha Bárty. Později však divadlo opouští poté, co nepřišel na 2 představení, které za něj odehrál Marek Šimon. „To byla dvě představení. Když se mi to stalo poprvé, tak mě chtěli vyhodit, ale Svěrák se mě na té schůzi, která kvůli tomu byla, zastal, že: ‚To bychom se museli povyházet všichni. Každýmu z nás se to někdy stalo.‘ Když se mi stalo podruhé a pikantě na to, že jsem ten celej den strávil se Zdeňkem. Nevím co jsem dělali, myslím, že na nějaké písničce a já jsem mu asi v půl jedenáctý volal, že mám refrén a on na to: ‚To je hezký, ale dnes si měl hrát, víš to?‘ A já jsem povídal ‚nevím‘ a ptal jsem se jak to mám vědět? A on na to: ‚Máš číst fermany,‘ a já nevěděl, co to ferman je“ řekl Jaroslav Uhlíř. (mnaucz)
Reklama