Tři billboardy kousek za Ebbingem

Krimi dráma ako lusk. Príbeh je premyslený, hoci vyznieva pomerne jednoducho. Čo je však hlavné, je netradične obohatený o veľkú dávku absurdity, ktorá často vrcholí do čierneho humoru. Ani o hlášky tu nie je núdza, miestami aj keď išlo o vážne a smutné témy, som nemohol potlačiť úsmev z tváre. Navyše tu je skvostné herecké obsadenie, hrajú tu hneď štyria moji obľúbení herci - F. McDormand, W. Harrelson, S. Rockwell a P. Dinklage. To všetko vytvára jedinečnú atmosféru malého mestečka kde sa pred divákom neotvára iba pútavé krimi pátranie po vrahovi, ale kde sa odohráva i zaujímavá osobná dráma jednotlivých postáv. Proste plný hrniec nápadov, ktoré spolu fungujú na jedničku. Plný zásah. (07.01.2018)

Po problematických a scénáristicky naprosto nezvládnutých Sedmi psychopatech se Martin McDonagh vrátil v plné formě a navázal na úspěch svých Brugg. Stejná poetika, stejná práce s postavami, snad jen té absurdity je tady o poznání víc. Bruggy mi připadaly přece jen preciznější, všechno tam dokonale ladilo a zapadalo. Tady to místy trošku drhne, ale zábavnost je mimořádná a Tři billboardy se budou určitě řadit k tomu nejlepšímu, co letos v oblasti filmových novinek zhlédnu. Martin dokáže nejen bavit, ale jeho práce má i přesah. Když srovnám jeho tvorbu s Tarantinem, tak umí o několik levelů výš. K tomu, co dokázal ve Třech billboardech kousek za Ebbingem, se bohužel Tarantino nepřiblížil v žádném z filmů po Jackie Brownové. Nechci být krutý, ale možná by to nedal, ani kdyby se všechny jeho snímky spojily dohromady. Tam, kde Tarantino marní potenciál skvělých herců, tam Martin McDonagh dokáže vymáčknout ze svých spolupracovníků to nejlepší. Frances McDormand je k sežrání, Sam Rockwell výborně balancuje na hranici parodie a oba dva předvádí postavy, které dokonale zapadají do představy amerického jihu plného nepoddajných a nekorektních charakterů nedůvěřivých k systému a vždy ochotných vzít svou představu spravedlnosti do vlastních rukou. Celkový dojem: 90 %. (04.02.2018)

Stačí tři billboardy za městem, že místní policie blábolí a nemaká a věci se dají rázem do pohybu. Pravda, velmi nevyzpytatelného.. McDonagh si ponechal svůj specifický smysl pro humor, nejednoznačné postavy a dialogy prošpikované sarkasmem, navzdory trpaslíkům, co umí alibi na klíč, ubral na podivnosti a od slovutných Coenů si vypůjčil Ameriku, nesnesitelnou lehkost existencialismu a explicitní násilí s černohumorným ocasem. A aby toho nebylo málo, tak i manželku.. Všechny tři dopisy od šerifa Willoughbyho byly nádherné, ale od nich jako by autor nevěděl, jak se z toho kruhu láskyplné zloby vymotat. Možná to bude tím, že to prostě nejde.. (16.01.2018)

Jsem rád, že si McDonagh uvědomil, že nemusí stupňovat divnost. Sice tahle jižanská epopej není tak vybroušená jako to nejlepší od Coenů (a to stylisticky, viz. občas nevhodná hudba, ani scenáristicky, kdy některé věci jsou až moc "on the nose", třeba příchod nového dokonalého šerifa), přesto má hodně co to sebe. Uvědomuju si, že tohle je svým způsobem paralela k českým hořkosladkým komediím, kde se střídá bizarní humor s rychlými návaly emocí - a je vidět, že jakýkoliv formát jde dělat dobře. (08.01.2018)

"Už jsi vyvěsila ty billboardy, abys nasrala poldy?" Vyvěsila, nasrala, zapálila jim stanici a ještě šla na rande s trpaslíkem. Mildred byla zkrátka fajn, šerif Willoughby byl taky sympaťák, ale nejlepší byl "mučitel negrů" strážník Dixon. Mně se to tedy dost líbilo, i když celé to vyšetřování šlo tak nějak odnikud nikam, ale bylo zajímavé sledovat, co dokáží tři růžové billboardy na místě, kudy nikdo nejezdí. Že nic? I já jsem si to myslel, ale scénárista rozhodl jinak a to je dobře. (29.03.2018)