Dalida
Dalida
Režie:
Lisa AzuelosScénář:
Lisa AzuelosKamera:
Antoine SanierHrají:
Sveva Alviti, Vincent Perez, Riccardo Scamarcio, Niels Schneider, Nicolas Duvauchelle, Jean-Paul Rouve, Michaël Cohen, Roby Schinasi, Patrick Timsit (více)Obsahy(1)
Iolanda Gigliotti sa pod umeleckým menom Dalida stala v šesťdesiatych rokoch jednou z najväčších európskych speváckych hviezd. Nemala však šťastie na vzťahy a jej život bol komplikovaný a poznačený viacerými tragickými udalosťami. Dalida sa po každej rane osudu dokázala opäť vrátiť na výslnie, stálo ju tak však čoraz viac síl. Hoci mala milióny obdivovateľov, trpela osamelosťou a napokon svoj život tragicky ukončila vlastnou rukou. Toto je jej príbeh. (RTVS)
(více)Videa (2)
Recenze (29)
Miluju Dalidiny písničky a zajímalo mě, jaká vlastně byla. V tomhle filmu se to asi úplně nedozvíme, ale i tak se mi to líbilo. Ústřední herečka je fantastická a celé je to perfektně doplněno Dalidinými známými písničkami. Jo, tohle mi hodně sedlo a určitě jsem Dalidu neviděla naposledy. PS: Ještě není konec roku, ale zatím je tohle můj film roku 2017. ()
O francúzskej speváčke Dalide som doteraz nikdy nepočul a ani vo filme mi žiadny hit okrem jedného nič nepripomenul. Film to bol natočený celkom záživne, pesničiek nebolo priveľa, ale v pamäti mi nezostane asi ani chvíľu. –––– Viete, čo je najťažšie, keď ste medzi životom a smrťou? Vybrať si život. Smrť je nežná. ()
"Viete čo je najťažšie, keď ste medzi životom a smrťou ? Zvoliť si život. Smrť je sladká. - A predsa ste napokon zvolila život. - Nie. To len smrť ma nechcela." ___ Keď som si sadal k tomuto filmu, počul som meno DALIDA prvýkrát v živote, prisahám! Už len to ma prekvapilo, vzhľadom k tomu, o akú veľkú star s dlhou kariérou sa jednalo. Ale tak pochopiteľne - jej hudba nie je žiadna moja šálka, a to prekvapivo ani vrátane disco fázy. Po filme už viem o koho sa jedná - a že čo si o nej na základe toho filmu myslím ? Že mala pekne divný vkus na chlapov, Či že si ju pekne divní chlapi vyberali ? Každopádne, že si s nimi vôbec nezadala. Akosi to vyznelo, že vždy chcela to, čo práve nemala. V kuse fňukala, že nemá chlapa... - lenže zrovna málo ich tam nebolo. Že túži po láske... - ale sama sa zrovna moc nesnažila vzťahy urovnávať. Že chce dieťa... - ale keď ho mala, nechala si ho vziať. Ako keby potrebovala, aby okolo nej to nešťastie krúžilo, nech sa z neho môže vyspievať. Vzala si toho, ktorého už nemilovala, zabuchla sa do slabocha, ktorý sa zastrelil, "lebo mu publikum nerozumie", opustila mladíka, s ktorým čakala dieťa, lebo bol mladý... a kam sa podel ten potomok poľských kráľov, ktorý pôsobil ďaleko najnormálnejšie ? Film, inak pekne realizovaný, veľmi dobre zvláda zakrývanie tej zacyklenosti v schéme "chlap - pesnička - spomienka - smrť". Tak prečo vlastne dávam 4 ? Lebo keď je pre vás život k nezneseniu, tak odpustím. ()
Velice pěkně udělaný životopis, který rozhodně nenudil, nijak se nezdržoval s dlouhými psychologickými pasážemi, byl natočen ve svižném tempu a ty dvě hodiny se člověk neodtrhl od televizní obrazovky. Především vše bylo doprovázeno Dalidinými písněmi, zpravidla uvedenými celé. Postál jsem kdysi dávno u Dalidina hrobu na Montmartru, její písně jsem miloval, tím víc mě její nešťastný osud zajímal. ()
Život Dalidy si přímo říkal o filmové zpracování a toto se vcelku i povedlo, nejen tím, že hlavní představitelka se jí podobala téměř dokonale (stejně jako podle fotografií v závěrečných titulcích se to povedlo i u dalších osobností). Jediné, co mi vadilo, bylo neustálé přeskakování z jedné časové roviny do druhé, až jsem měl občas problém se v tom zorientovat. Tohle je bohužel jakýsi podivný filmový módní trend u životopisných snímků v posledních letech, který snad zase, doufám, brzy pomine... ()
Reklama