Cizinci ve vlaku

(1001) Tak trochu jsem doufala, že z toho vlaku po celou dobu nevylezou. No, nemůže mít člověk všechno. Hodně věcí mi připadalo zdlouhavých, například ten tenisový zápas, a taky hudba mi přišla dost nevhodně zvolená. Jásavé trylky ve chvílích napětí nebo klasické koulení, když se někdo políbí, to se mi tedy vůbec nelíbilo. (03.09.2010)

Cudzinci vo vlaku sú 21. filmom, ktorý som od Hitchcocka videl. Ako občas zvyknem písať, nenadchol ma, ale ani nesklamal. Neviem, čím to je, ale väčšina jeho filmov mi pripadá predčasne zostarnutá a viacero postupov v nich prvoplánových. Nemožno však poprieť, že výstavbu deja ovláda majstrovsky. A postava Bruna bola až démonická. Tiež som bol spokojný, keď som ho videl teperiť sa s basou do vlaku. Chýbalo by mi to. (06.11.2017)

Film, na němž by se mohlo vyučovat vyvolávání napětí, které je - jako vždy u Hitchce - nadřazeno věrohodnosti postav i situací, v nichž se ocitají. Scénu za scénou jsou Cizince ve vlaku mistrnou ukázkou, jak si získat a udržet divákovu pozornost a jak si pohrávat s divákovým očekáváním. Od úvodního střetnutí, které kromě obou postav uvádí na scénu také klíčový motiv duality (s kontrastem černé a bílé se vzhledem k bílé barvě Guyova sportu pracuje po celý film) a neméně důležitý prvek náhody, přes černohumrně laděný stalking v zábavním parku k dechberoucímu lovení zapalovače, kdy nás Hitchcock přiměje fandit psychopatovi. Morální ambivalence, schopnost postavit dětsky nevinné na roveň smrtonosného, graduje tou nejďábelštější jízdou na kolotoči, jaká se kdy v nějakém filmu objevila. Při jejím natáčení se údajně i mistrovi napětí potily ruce. Nedokážu si představit lepší doporučení. (Když Guy v úvodu filmu vystupuje z vlaku, Hitchcock do něj s basou nastupuje). 85% Zajímavé komentáře: jojinecko, Cimr, pijavica (08.09.2007)

Můj nejoblíbenější Hitchcock, obsahující vše, co od něj očekávám. Cynicky nekompromisní jednání k hlavnímu hrdinovi, zrelativizování jeho hodnot, mnoho dilemat, úskoků, gradující tempo a vyložené perličky, co se v záběru jen mihnou, ale přesto je divák před očima drží ještě po mnoha letech. Cesta k úspěchu = Robert Walker. Vím, že kožený Joseph Cotten nebo vyšinutý Anthony Perkins by v diváckém hlasování o Hitchockova oblíbeného záporáka dostali hlasů více, ale to částečně pramení i z toho, vůči komu ve filmech stojí. Většinou kladných, byť arogantních osobách či rodinách. Nagelovaný tenista Farley Granger není kladný, prostě nemůže být. Ve skutečnosti se do svých problémů sám zamotává a něco v jeho jednání nehraje. Robert Walker odbourává masku svého soka a vyloženě si to užívá. Dělá věci přesně v rozporu s tím, jak by se dělat měly (jeho zírání při tenisovém utkání). Divák by mu asi fandit neměl, ale je možné odolat? Naprostá špička a neodpustitelně podceňované. (18.07.2009)

Z mých četných setkání s Hitchcockovou tvorbou jsem si odnesl dojem, že jeho věhlas se poněkud přeceňuje. Řada titulů se nedá zařadit jinam než do běžného průměru své doby a některé slavné tituly se vyznačují takovou mírou naivity, že se jim to nedá odpustit ani s ohledem na letopočet vzniku filmu. Cizinci ve vlaku patří k menšině, která snese přísný pohled i dnes. Pravda, ve scénáři to občas skřípe (ve scéně odehrávající se v pokoji Brunova otce jde už spíš o logický faul), vývoj děje je místy poněkud chtěný, ale vše bohatě vyvažuje vynalézavá atmosférická Hitchcockova režie. Jeho thriller je opravdu zajímavý z hlediska konstruování jednotlivých scén, tím, jak rafinovaně pracuje s obrazem a vyvolává v divákovi přesně ty pocity, o které stojí. Své hrdiny nepředstavuje střihem na jejich tvář. Kamera sleduje střídavě nohy dvou mužů, kteří se k sobě osudově blíží. Ze stylu chůze, barvy a vzhledu bot můžete o postavách vytušit první informace. Ústředním motivem dramatu je podvojnost. Dva muži si zkříží cestu, střetnou se dvě osobnosti, dva způsoby myšlení a hodnotové žebříčky. Jeden vraždí, druhý cítí vinu, jeden páchá zločin, druhý z něj má prospěch. Jestli je Hitchcock považován za mistra napětí, tady to skutečně potvrzuje. Tenisový zápas, kde se pravidelně mění pohled na bojující hráče se střihy na časomíru a paralelně probíhající děj v zábavním parku, nebo scéna se zapalovačem v kanále jsou ukázkou promyšlené filmařiny mistrovské třídy. Zvrácený sociopat Bruno je navíc v seznamu Hitchcockových záporáků jednou z nejzajímavějších postav, má charisma a Robert Walker si s jeho herecky vděčným charakterem opravdu pohrál. S ohledem na scénář to nejvyšší známka nebude, ale v určitých rysech je tento starý kousek fascinující. Celkový dojem: 75 %. (13.09.2018)