Na hraně

Musím poděkovat velmi nepohodlným židlím v Lázních III a tomu, že moje řada byla čirou náhodou tou nejobsazenější v sále. Bez toho bych totiž film nedokoukal, protože bych buď usnul, nebo odešel dlouho před koncem. K mé smůle jsem byl tedy vydán na milost tomuto společnému dílu dvou tureckých režisérů v celé jeho délce. A jaké to bylo? Ještě před samotnou projekcí nás uvaděčky vnadily na údajně "ohromující audiovizuální zážitek" a "mistrovskou kameru". Svou troškou do mlýna posléze ještě přispěl jeden z tvůrců výrokem, že si prý tento film žádá svůj čas a divák si nejprve musí zvyknout na jeho tempo. No, skvělého audiovizuálního zážitku se očividně docílí tím, že z filmu vypustíte jakýkoliv soundtrack či hudební podklad a klíčem k mistrovské kameře je pevný stativ a záběry tak dlouhé, jak vám to jen schopnosti amatérského obsazení dovolí. A co se tempa týče, být senilním staříkem, který u běžných filmů nestíhá vnímat, co se v nich vůbec děje, asi by mi to vyhovovalo. Ale takhle je to bohužel jen obrovská nuda. I když možná to je právě ten čas, který si film podle jednoho z režisérů žádá. Uvidím tak za 60 let. No dobře, možná si říkáte, že to třeba zachránil poutavý příběh nebo úchvatné herecké výkony. Kéž by. Film je ve zkratce o tom, že jedna ženská má manžela, který jezdí s náklaďáky, a co byste neřekli - jednoho krásného dne si opět odjede, ale už se nikdy nevrátí! (spoiler alert) Jeho manželka, Fikret, z toho upadne do deprese, a to ji vydrží prakticky po zbytek filmu. Ještě se do toho nějak prolínají vzpomínky z dětství a tak, ale to už není moc podstatné. Hlavní je fakt, že při sledování tohoto filmu máte pocit, jakoby Fikretiny depresivní stavy nebyly ničím proti tomu, co právě prožíváte. A herecké výkony? Ty už shrnu pouze tímto prohlášením: Už nikdy nebudu nadávat na Ulici. Jak už jste z mého komentáře asi usoudili - filmy stojí za hovno. Ale aspoň si díky němu uvědomíte jednou krásnou věc, a sice jak je čas relativní. 83 minut se může zdát na celovečerní film jako krátká doba, avšak u tohoto snímku vám to přijde jako celá věčnost. (10.07.2016)