Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tři příběhy v nichž se dějí věci neobvyklé a záhadné:

1. "Přejetá dívka (Pátrání)" Starý profesor je svědkem nevysvětlitelné smrti dívky, která chtěla hrát ve filmu...

2. "Vznášející se docent (Tápání)" Přepracovaný docent má vidiny a udrží se vlastní silou ve vzduchu...

3. "Noc v hotelu (Bloudění)" Muž má nutkavou předtuchu smrti své přítelkyně... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (18)

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Československý soubor tří povídek, z nichž každá trvá zhruba půlhodiny, bych zařadil spíše do žánru (krimi-drama), nežli „hororový“ – to se mi zdá poněkud unáhlené. Ve dvou případech se tu sice objeví souvislost se smrtí, ale tak tomu je i v detektivkách a jak děj ukázal, je tomu spíše tak. Ta prostřední koketuje se „scifi“. Bohužel až na tu poslední, bych si dovolil tvrdit, že to tvůrci pořádně nedomysleli a přestože v literární předloze to asi fungovalo (já ji nečetl), tak zfilmovaná verze má mnohé nedostatky. Objevila se tu sice celá řada známých tváří, ale zároveň s nimi i řada nelogičností a nedotaženosti, která stačí tak maximálně na průměrných 50%, možná i míň. ()

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

"Adresy mrtvých neračte sdělovat?" Vida, a já si dosud myslel, že jediný československý povídkový horror jsou Pražské noci. První a třetí povídka mají skvělou atmosféru. První tajemnou, třetí tísnivou a chmurnou. prostřední povídka je taková sci-fi mysteriózní groteska. Ony tajemné a horrorové příběhy jsou dobře napsané a vyprávěné. Pravda, třetí mohla být trošičku kratší, ale u obou ono tajemno funguje skvěle. Podobné filmy dneska zaujmou i tím, že v nich hrají mladé tváře, které my známe zpravidla až ve starším "vydání". Čunderlíková, Preissová nebo Šulcová jsou zde orpavdu nádherné. A navíc to je film z počátku 70., takže tady skoro všechny buchty nocí kozačky. Přejetá dívka (3.5*), Vznášející se docent (***), Noc v hotelu (****). ()

Reklama

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Milovníkům českého filmu 60. let rozhodně doporučuji, Velká neznámá patří do této epochy, nikoli do už započaté normalizace. Neprávem zapomenutý film, jak je ostatně u Hobla zvykem. (Ačkoli: není pro takové filmy okrasou, že je člověk musí nalézt v zapomenutosti? Byly by stejně "dobré", kdyby si je hýčkalo obecné povědomí televizních diváků?) Povrchně připomíná triptych s detektivem Borůvkou (ač nejde o detektivky), nepostrádá komiku (ač nejde, vyjma druhé povídky, o komedie) ani krásné hlášky, rovněž nabízí umělecká lákadla pro mužskou část publika. Velká neznámá má však mnohem hlubší záběr i vyšší ambice. Proč tedy hodnotím tak nízko? Buď že jsem primitivnější divák, než jsem si myslel, nebo se Hoblovi nepodařilo dát oněm povídkam náležitý tvar. Vnímám deficit patřičné atmosféry (v kterémžto ohledu paradoxně vyznívá nejlépe povídka druhá, ač zrovna ta to nepotřebuje tolik jako ostatní dvě). Celkový dojem z Velké neznámé je znatelně slabší než z jiných Hoblových filmů, přestože v každém detailu je velmi sympatická, má silnou koncepci a vynikající pointy (které nepřicházejí zcela náhle, ale příprava na ně je zcela náhlá, takže dochází k působivému "zrychlení" závěru). Záhadno ve všech povídkách působí poněkud násilně, přespříliš strojeně. V prvých dvou je to dostatečně omluveno pointou, v poslední však pointa onu násilnost dovádí do krajnosti - ledaže Hobl prostě klade na diváka větší nárok, než jaký jsem z pohodlnosti ochoten přijmout - ba: divák je vyzván, aby celý dosavadní příběh interpretoval podle pointy; že to nesedí? je tedy divák ve stejné situaci jako hrdina. Ba víc: divák je nehorázně nucen nejen interpretovat, ale od základu re-konstruovat neznámý příběh, jejž povídka pouze zrcadlí. Teď po pořádku (SE SPOILERY): Všem povídkám rozhodně prospívá, že záhadno není "odvysvětleno", nadpřirozené či nevysvětlitelné dění má vždy interpretace hodný charakter buď proroctví, buď symbolického vyjádření, každopádně v těsném vztahu s přirozeným "bytováním" dotčených postav, ač hned prvá povídka se téměř celou dobu tváří jinak; od začátku působí umělým dojmem tragické verze Čapkových Kapes, nicméně velmi silný závěr ukáže, o čí "thanatos" celou dobu šlo: vůbec nejde o záhadologickou ¨"dvojnickou" smrt dívky: celý příběh je příběhem smrti starého profesora. Můžeme také, chceme-li, vzít čtenou promluvu k Alkibiadovi jako programní nikoli pro zemřelou, ale právě pro něj (v tom případě nechávám na každém, ať si profesorovo "víc" doplní sám); pak také může být táž promluva komicky programní i pro následující povídku, v níž chybí smrt, pokud ovšem akceptujeme, že osoba vstoupivší do výtahové šachty se nezřítí, nýbrž se vznese do nejvyššího patra. Poslední povídka je z tohoto hlediska (a také z hlediska duality slečen, což v obou prvních povídkách zajímavě pokaždé zcela jinak, pokaždé však principielně) nezařaditelná, skýtá však závěr triptychu: motiv smrti (prvá povídka) a motiv milenky (druhá povídka) se prazvláštně spojuje v jakési nezbadatelné metafyzické vině, spojené jaksi s tím, že hrdina "ví" a "neví". Všimněme si ještě některých souvislostí: Jak se s každou povídkou generačně snižuje věk hrdiny (penzionovaný profesor, "vznášející se docent", blíže neurčený Kačer), snižuje se také podstatně počet slečen a zároveň se zintenzivňuje vztah (profesor se sice zabývá případem spřízněnosti dvou slečen, ale přichází mu jich postupně do cesty celá řada, přičemž lze nejapně spekulovat o jejich možném, ostatně neuvědomovaném, významu pro něj; staromládenecký docent má dilema mezi dvěma adeptkami manželství (správně řečeno: dilema má docenta); s Kačerem je jediná, zato už jeho milenka). To je též provázeno motivem staré ženy (ta je vždy jediná), s opačným postupem: profesor pečuje o nemocnou uplakanou manželku, docent žije se starou přející matkou (ktrá mu nosí do vany kafíčko), nahý Kačer potkává starou paní na chodbě hotelu. Zdá se, že dichotomie vědět-nevědět je konstitučním motivem celého triptychu. A lze-li program Alkibiadés z prvé povídky pohodlně použít i pro druhou, nemusí být od věci implementovat jej i pro tu závěrečnou. Rozhodně zkusím časem druhé zhlédnutí, jestli tu čtvrtou hvězdu přece jen nedám. Ostatně, Velká neznámá by zasloužila důkladnou exegezi, ne pouhý zde podaný náčrt. () (méně) (více)

D.Moore 

všechny recenze uživatele

První povídka se mi celkem líbila (pokazilo ji jen zbytečně názorné psaní na zrcadlo), druhá už tolik ne, i když nápad byl fajn, a na třetí příběh jsem vlastně už ani neměl náladu, ačkoliv jsem vydržel i ten. Spíš než hororové jsou to filmy psychologické a rozhodně nemám pocit, že bych jim porozuměl tak, jak by si to tvůrci přáli. ()

Peabody 

všechny recenze uživatele

upřímně řečeno jsem si hlavně říkal že zaplať pámbu že šedesátá skončila, přišlo mi to jako taková variace na pseudotajemno a nejasno, které se tehdy nosilo, nemyslím zdaleka jen českou novou vlnu, ale třeba Robbe Grilleta (Muž ktorý luže je pro mne opravdu zářný příklad a současně nechtěná komedie). Kompozice obrazu pilně cituje kde koho, i když pan Šofr opravdu uměl. Navíc mi vadí řada hereckých výkonů, hned v první povídce paní Marta krásová, jejíž hysterie a přehrávání mi nesedí, Bohuslav Čáp ve druhé, který podle mne dokazuje, že opravdu hrát neuměl a jak na divadle tak ve filmu zůstal figurkou (tady je to zčásti jistě záměr), ve třetí Jan Kačer, srry. Body dávám za krásné mladé holky, Janu Preissovou, Andreu Čunderlíkovou, Janu Břežkovou, Marii Málkovou a další, i za hlas Niny Divíškové, jen škoda, že jedinou nahotu nabídne již zmíněný Jan Kačer. Zahadno jako v Hotelu pro cizince, i ty tři policajty mám pocit že už jsem někde viděl. ()

Zajímavosti (2)

  • Povídka Noc v hotelu vyšla ve sbírce Pavouk, který kulhal, druhé dvě napsala Iva Hercíková přímo pro film. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004. (ČSFD)

Reklama

Reklama