Ztratili jsme Stalina

Mimořádně vydařená politická satira, které se rozhodně nebojí černočerného humoru a ve který Steve Buscemi ala Nikita Sergejevič Chruščov září jak severka. Ono je lepší při filmu moc nemyslet, na to jaký byla tehdejší realita v SOvětském svazu, protože to nám mohlo trošku rozhodit to slunce na duši, který ztráta Stalina dokáže během jedinýho dialogu mezi soudruhy - gaunery s přehledem způsobit. (05.04.2018)

Natočit absurdně komediální satiru z prostředí Stalinských čistek a boje o moc mezi Berijou a Chruščovem, tak to je slušně ostrý - nápad černý jak noc, a řeže do živého pomalu jako by natočili Grotesky z Treblinky. Není divu že se do toho pustili i Steve Buscemi a Michael Palin z Monty Pythonů, protože jen málokdo jiný z komediálních herců má tak velké koule. Perfektně do svých rolí sednou. A funguje to, nejen tím hnusem všude kolem, ve chvílích kdy husina na zádech připomíná spíš dikobraza, ale i v té prolínající se komediální rovině. Mrazivé i když se politbyro hádá o tom kdo bude stát ve Stalinových chcankách, brutálně černočerně vtipné i při posílání desítek lidí na smrt. Samozřejmě o to smutnější je, že v Rusku si ten film nepustili do kin, že Rusové jsou až takovým národem prakokotů, že zase začínají na tyhle podlidi vzpomínat s láskou. Ne že by to už někoho moc překvapovalo. (24.04.2018)

Skvělý film, kterému k dokonalosti chybí snad jen vybrat si jednu rovinu: buď se stát brutálním politickým thrillerem, nebo udržet černočernou humornou linku až do konce. Líbily by se mi obě varianty, protože postavy komoušských pohlavárů jsou pro nemilosrdný thriller jako stvořené a dělat si legraci z gulagů a poprav mě osobně baví moc. Navíc když je to tak dokonale zahraný: podle očekávání filmu kraluje Steve Buscemi jako Chruščov, ale bavil mě i Malenkov Jeffrey Tambor, samozřejmě Berija Simon Russell Beale, impozantní nástup měl Jason Isaac jako maršál Žukov. Ambivalentní pocity mám z Michaela Palina - pořád v něm vidím tu komickou montypythonovskou figurku, takže jeho Molotov byl hodně legrační až sympatický - což mi vlastně vadí vzhledem k tomu, že Molotov byl vedle Beriji největší stalinistická bestie. Jenže to byli v reálu vlastně všichni hrdinové tohoto filmu a chcípnout krutou a bolestivou smrtí si zasloužili do jednoho všichni. Ztratili jsme Stalina je v první řadě skvěle napsaný film. Jistě, to se to píše, když scenáristu vede "sám život", který byl mnohem zajímavější než fantazie většiny spisovatelů, ale tenhle film je napsaný výborně. Historické minely (třeba že Berija nebyl popraven v den zatčení) pomíjím, čert je vem, i tak je film hodně historicky věrný. Třeba mě pobavila úvodní chlastačka u Stalina a vtipy s rajčetem, co jsem tak četl, tímhle se soudruzi vážně bavili. Zkrátka výborný snímek, kterému chyběl jenom nějaký wow efekt. (A mimochodem, srovnávat Stalina s Tondou Blaníkem - míněno filmy, nikoli postavy, haha -, jak tu tak činí třeba mudrc JASM a další, je naprosto mimo mísu a dokládá nepochopení celýho žánru.) (30.03.2018)

Komedie o hrůzovládě, to je tanec na opravdu tenkém ledě, obzvlášť pokud vychází ze skutečných událostí. Armando Iannucci to až na pár míst, kde to přece jen trochu skřípe, vybalancoval velmi dobře. Film se většinou rozumně drží slovního a situačního humoru a odehrává se v interiérech. Ono venku je totiž hodně vidět, že nejsme v Moskvě roku 1953, natož v Moskvě na začátku března. Ale přesto tahle soudružská akce vyznívá natolik přesvědčivě, že se vůbec nedivím, že ji v Rusku zakázali. (29.04.2018)

Josif Vissarionovič Stalin umírá a v Sovětském svazu začíná boj o moc. Je zajímavé sledovat, jak všichni chtějí urvat moc pro sebe. Film se ale netváří až tak vážně, je natočen jako lehká komedie, nebo spíše bych řekl, že je to taková kombinace mezi komedií a dramatem. Každopádně se to celkem povedlo a potěšilo obsazení Olgy Kurylenko. (21.07.2019)