Ztratili jsme Stalina

Břitký mix trefné satiry, jež kulminuje do nadprůměrných výšin v kombinaci s vybroušenou komediální stránkou a skvělými hereckými výkony. Na snímek The Death of Stalin jsem se velice těšil, jelikož knižní předloha z pera Fabiena Nuryho patří k tomu nejlepšímu, co jsem v žánru satiry zatím četl. Byť bývá častým jevem, že filmová předloha bývá znatelně horší než ta knižní, opak je zde pravdou. Režisér Armando Iannucci s velkým umem a citlivostí pro detail zachytil toho správného ducha knihy a přidal k nim pár svých vlastních nápadů, což ve výsledku stvořilo skvělou černou komedii o naprosto šílených událostech bezprostředně po Stalinové smrti. Pokud Vám tedy nebude vadit, že všichni ve snímku mluví anglicky, The Death of Stalin bude právě tím filmem, který Vás chytne a už nepustí. Skvělá práce! „I know the drill. Smile, shake hands and try not to call them cunts.“ (24.02.2018)

Zcela úžasná komedie, na které se mi nejvíce líbí to, že není ani trošku hloupá. Vypráví vtipně o vážných věcech, aniž by je zesměšňovala nebo znevažovala. Scénář je nabitý ohromnými fóry, herecké obsazení hodinářsky sehrané (Steve Buscemi a Michael Palin byli sázka na jistotu, ale když na scénu vtrhl Žukov Jasona Isaacse, dostalo vše ještě větší grády) a jediný vtípek nezůstane bez pointy. Ruku na srdce, Rusové by tenhle film zakázali i kdyby to nebyla komedie a kdyby vše líčil doslova a smrtelně vážně - jenže pak bych určitě neměl chuť vidět ho znovu a znovu. A znovu. (17.04.2018)

Krutě přímočaré, chladné a bizarně děsivé. Až má jeden v kině chuť moralizovat publikum za šokovaný smích - jen kdyby se nesmál spolu s ostatními. Rušilo mě, že je snímek v angličtině a v obsazení jsou dobře známí - byť excelentní - herci. A zajímalo by mě, pod jakou záminkou mohly být některé lokace natáčeny v Moskvě. (12.04.2018)

Nemám potřebu tohle někdy vidět znovu, ale rozhodně ukázkově satirická lekce dějepisu na ruský způsob. V Rusku v roce 1953 mohli někteří cokoliv a jiní naopak vůbec nic. Maximálně si mohli stoupnout do řady tam kde se dávaly kulky do hlavy. Steve Buscemi s Jasonem Isaacsem předvádějí to nejlepší co dovedou, stejně jako Tambor, který je opět přizdisráčský. Ve filmu se mluví poměrně hodně sprostě. Neotřelé, zajímavé, informativní, ale zároveň neatraktivní. 70% (21.09.2018)

„CHYSTÁ SE TOLIK ZMĚN. A NĚKTERÝ Z NICH SE TI BUDOU LÍBIT, NIKI… /// Politická satira připomínající starý (špatný) časy. Mohla by to bejt filmová divadelní hra. Jde tady o dialogy a mimiku postav (herců). To, jestli se mluví zrovna v lese, není podstatný. Kulisy jen líp ukazujou, co se děje mimo "Ústřední výbor". Kromě politickejch intrik s komoušskou specialitou - nevěř nikomu, nechybí zatýkání, popravy, výslechy... prostě všechny ozdoby totalitního režimu. Jednání postav má vyvolat úsměv z absurdity chování a zároveň by z něj měl běhat mráz po zádech. Daří se víceméně to první. Film vychází ze skutečnejch událostí, takže je třeba mít na paměti, že všechno, co nám dneska připadá jako černej (absurdní) humor, tenkrát byly hodně vážný a hlavně skutečný věci. Dá se tedy pousmát nad spřádáním politickejch intrik, ale poprava nevinnýho (asi v každým) vyvolá jiný pocity. Tomu, že nepůjde o žádný velký politický drama nasvědčuje výběr hereckýho obsazení. Nejsou to žádní suchaři a všudypřítomnou absurditu si náležitě užívaj. Osobně mě potěšil Michael Palin (MONTHY PYTHONŮV LÉTAJÍCÍ CIRKUS). Vyacheslav Molotov v jeho podání je dokonalej mix "Stalinova kladiva" a člena týhle parodistický a recesistický skupiny. Jsem celkem zvědavej, jak film přijme mladá generace. Všechno vypadá tak komicky, že by ani nemuseli věřit, že taková byla realita. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Francouzskej grafickej román „La mort de Staline“, autorů Fabien Nury a Thierry Robin (2010 - 2012), neznám. 2.) Když umřel Josif Vissarionovič Stalin, nebrečel jsem. 3.) Vždycky jsem Ti fandil Nikito! 4.) Thx za titule „num71“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (12.03.2018)