Ztratili jsme Stalina

Dům z karet démonizuje politiku jako prohnilé zlo, dánská Vláda předkládá výbušný ideál toho, jak by měla politika vypadat, klasická satira Jistě pane ministře zesměšňuje nekompetentnost a umanutost vrcholových politiků a česká Kancelář Blaník snímá vinu z politiků tím, že jako strůjce všeho zlého ukazuje profesionálně odosobněné prospěchářské lobbisty. Tuto mapu, na které si může každý divák vybrat, jaký z obrazů politiky konvenuje jeho předsudkům či ideálům, zásadním způsobem doplňuje britský satirik Armando Iannucci, který na rozdíl od všech ostatních ukazuje politiku jako neřízený chaos. Příznačně díky tomu ve svých scénářích v čele s fenomenálním a pro mnohé epigony inspirativním politickým sitcomem "Je to soda" (The Thick of It) dokáže skrz jednotlivé figury obsáhnout takřka všechny ze zmíněných pohledů na politiku. Výchozí situace snímku "Ztratili jsme Stalina" je přesně oním typicky iannucciovským politickýcm chaosem, a to nejen ve smyslu toho, co se rozjelo bezprostředně po smrti Stalina, ale i ve smyslu celého zdegenerovaného totalitního režimu SSSR pozdního stalinismu, kde ve vysokých funkcích setrvají pouze inkopetenti, cvoci, patolízalové, manipulátoři a magoři, protože všichni schopní lidé byli zlikvidováni. (07.07.2019)

Dost zajímavý film. Satiricky podané okolnosti Stalinovy smrti v rámci historické přesnosti. Je docela drsné, pokud to tam tehdy nějak podobně probíhalo. Boj o moc a nastolení nových pořádků není jen tak. I herecké obsazení je zvolené docela slušně. Ani se nedivím, že je to v Rusku zakázané, některé scény jsou dost drsné. "Máme nějaké doktory?" (17.12.2018)

Naprosto vynikajicí!! Ze začátku mi trochu vadilo, že osazenstvo není ruského původu a nemluví se rusky. Jelikož jsem si myslela, že by to mělo mnohem lepší atmošku a celkově by to přidávalo na teatrálnosti. Nicméně po pár minutách jsem zjistila, že ruština ani ruské osazenstvo není vůbec potřeba. Právě naopak. Buscemi mi vážně chyběl, jeho ksichtík jsem neviděla ani nepamatuju a prostě je to můj oblíbenec. A Jeffrey Tambor a Simon Russell Beale mě velmi mile překvapili a potěšili! Opravdu vynikající výkony. Navíc nechyběla ani ozdoba v podání Olgy Kurylenko. A v poslední řadě musím vyzdvihnout exceletní humor, ten vážně neměl chybu! (26.02.2018)

V mnohom desivá a fascinujúca filmová komédia a dráma. Veľmi dobre roztriedené. Nemôžem to ale nazvať dramédia. Lebo to by skôr patrilo iným filmom. "The Death Of Stalin" má v sebe prvky komédie, no rozhodne to podľa mňa nie je film, na ktorom by sa človek neustále zabával, ako to bolo napríklad nedávno v prípade "Game Night". Komédia skôr plynie z dialógov a situácií, ktoré sú miestami absolútne absurdné, no súčasne človek nemá problém im uveriť, lebo to bol Sovietský Zväz v 50-tych rokoch. A sami vieme, čo sme tu mali my za situáciu v 50-tych rokoch. Postavy sú napísané veľmi dobre, dialógy sú silné, no súčasne človeka až mrazí, keď vidí aké praktiky v tej dobe fungovali a ako všetci bojovali jeden proti druhému iba preto, aby si upevnili svoju moc a mohli zasadnúť na stoličku, ktorá ostala po Stalinovi prázdna. V realite si myslím, že ide o dobré, silné a efektné dielo. Dokonca si myslím, že niektoré postavy sú zobrazené tak, aby sme dokázali viac preukázať svoje emócie voči nim, či už pozitívne alebo negatívne. A najviac tu podľa mňa naložia práve Nikitovi Chruščovovi. A dobre mu tak. Myslím si, že história nás o týchto osobnostiach učí veľmi málo. Aspoň minimálne z toho, čo si pamätám zo základnej a strednej školy. A občas treba vidieť aj ich iné stránky. Takže film úprimne oceňujem. Nemyslím si, že je určený pre všetkých, ale rozhodne stál za môj čas. Hodnotenie: B (27.02.2018)

Satirická fraška je to mrazivá. Přestože film předvádí partu postarších legračních páprdů, kteří mají problémy se zády nebo s kocovinou, zároveň je v druhém plánu vidět, že jsou to páprdové, kteří poslali na smrt desetitisíce, možná statisíce lidí (v případě Stalina – milióny). „U Stalingradu byla taková zima, že jsme házeli granáty po německých zajatcích, abychom se zahřáli.“ Historická fakta nemusí zcela sedět, tady jde o pocit. Skupina soudruhů, co se rve o moc, jak psi o kost, rozhoduje o mnohamiliónové zemi. Jistěže film děj zhušťuje a žene do karikatury, přesto některé věci zachovává. Molotov skutečně zůstával Stalinovi věrný, přestože ten mu bezdůvodně zavřel ženu. Chruščov, který z tahanic o vládu nakonec vyšel vítězně, opravdu dělal Stalinovi šaška. Pletichy v malé skupině všemocných a zlomocných drtily celou zemi. A co je nejhorší, ale zároveň běžné, lidé to přijali. Že nenormální je normou. I ti, které nechal Stalin popravit, umírali se jménem svého vraha na rtech. SHRNUTÍ: Pro všechny, kteří s nostalgií vzpomínají na „staré dobré časy“. Pro všechny, kdo si myslí, že současnost je jenom nepřetržité zlo. Pro všechny. (17.08.2018)