Šílený kankán

Vždy, když se něco v osudu národa (lidstva) mění a dochází k politickým změnám, po čase dochází zcela jistě ke ztrátám iluzí. Bylo tomu tak po skončení první světové války, následně po skončení druhé světové války a obdobně se to jeví i dnes, po tzv. sametové revoluci. Svět není a nebude takový, jaký by si ho přáli poctiví a charakterní lidé. Nakonec se k moci vždy dostávají ti s ostrými lokty, ti bezohlední a bezcharakterní z nás. Jak názorně se to jeví v tomto filmovém snímku. Je jedno, do jakého politického systému se společnost v tom kterém okamžiku překlápí, vždy je to jen a jen o charakteru lidí. A ten bohužel po tisíciletí zůstává stejný a nepoučitelný. (04.01.2012)

Pokud by nám divákům režisér lépe vykreslil politické a ekonomické pozadí příběhu, bylo by mnoho nadšenějších recenzí na tento film. Takhle snímek působí roztříštěně a zmateně, jelikož divák mnohdy nezná důvody jednání hrdinů, zbývá mu pak už jen výkon Vinkláře a Heřmánka, vývoj jejich vztahu a pár ženských, které se mezi nimi pohybují. Pokud divák trochu zná poválečný vývoj nebo si načte, film pak získává další "body". To je ale chybou filmařů, že nedokázali děj divákovi přiblížit líp...70% (02.01.2012)

Film zapadl v kontextu žánrově spřízněného filmu - tehdy i dnes je mnohem zajímavější Anděl s ďáblem v těle. Nicméně ale i tak stojí Šílený kankán za pozornost, mimo jiné také pro velice podobné obsazení s Andělem a zajímavé rakouské scenerie (ty měl patrně na starosti druhý režisér Hannes Zell). (20.02.2009)

Když tvůrci točili tento film s historickým námětem, jistě netušili, že podobné příběhy se budou o jedno desetiletí později odehrávat přímo u nás, kdy se ti mazanější a všehoschopní po sametovém převratu dostávali k ohromným majetkům při tunelování bank, privatizačních fondů i zprivatizovaných podniků.  Někdy i s obdobně hořkým koncem pro některé z nich, pokud příliš mlaskali a začali být nebezpeční pro ty, kteří jim jejich čachry umožnili, jaký čekal ve filmu Scholefa, skvěle zahraného Josefem Vinklářem. Mrázkův zmizelý deník by jistě mohl vyprávět. Inu historie se cyklicky opakuje, mění se jen kulisy a kostýmy. (10.07.2023)

Bývalý důstojník(Karel Heřmánek) je na tom po první světové válce s penězma bídně. Se svým sluhou(Josefem Vinklářem) se dá na společné podnikání ve finanční sféře. Sluha se pomocí najemného vraha brzy zbaví svého pána. Pocity méněcenosti nabyté v bývalé roli vojenského sluhy kompenzuje nevybíravě ostrými lokty ve svém podnikání. Dodnes mi utkvěla v paměti skvělá scéna, kde pěknou malou roličku zahrál Ondřej Havelka. Při setkání s novináři je Vinklářovi vyčítána nevybíravost způsobů při získávání finančních prostředků. Odpověděl vskutku originálně: Postavil na stůl zlatou cihlu s tím, že kdo ji zvedne dvěma prsty, tak je jeho. Početná skupina nejen novinářů kážících slušné mravy se obratem proměnila v potící chamntivce. Taková škoda, že v televizi chodí kdejaká volovina a na podobné filmy se pozapomíná. (14.03.2008)