Bowling for Columbine

Hodnotit objektivitu Michaela Moora by bylo asi jako hodnotit mírumilovnost Manuela Noriegy. Po shlédnutí Bowling for Columbine byste sice možná oběma nadšeně zatleskali a poděkovali za jejich vůli postavit se USA, pak ale začnete trochu přemýšlet a tento "dokument" se vám začne bořit před očima jako kuželky, když hodíte strike. Po Fahrenheitu sice musím hodnotit kladně fakt, že si Moore tentokrát úplně nevymýšlí, pořád ale ve svých teoriích zapomíná divákům sdělit několik "maličkostí", které mohou vést k docela jiným závěrům. Stačí se podívat jen na okamžik, kde vyjmenovává americké operace ve světě... 80. léta, Spojené státy podporují Saddama Husajna... Ano, pravda, ale nezachovalo se stejně několik dalších zemí? Namátkově: Velká Británie, Francie, Itálie. Nepostavila se OSN také na stranu Iráku? ...1989, Spojené státy sesazují generála Noriegu, který s nimi nechtěl spolupracovat, a výsledkem je ztráta 3000 lidských životů... Nebylo by třeba dodat, že Noriega byl zločinec a diktátor? Že pašoval drogy na Floridu? Že je dodnes ve vězení a že na něj vydala zatykač i Francie? Nebylo by fajn se zeptat, co říkají na americkou invazi panamští občané? Já jsem to před lety v rámci jednoho výzkumu udělala a to jsem ani neměla Oscarové ambice. A nejčastější odpověď? "Za Noriegy byla Panama jako Kuba za Fidela Castra. Je dobře, že k převratu došlo." A dalo by se pokračovat dál a dál a dál. Ne, nesouhlasím s druhým dodatkem americké ústavy, podle kterého si může i ten největší šílenec pořídit bez problémů zbraň. Nesouhlasím s tím, že se Amerika uchyluje k řešení násilných konfliktů dalším násilím. Nesouhlasím s trestem smrti. Ale stejně tak nesouhlasím s tímto typem dokumentů, kde se několik autorových myšlenek a názorů vydává za jedinou a absolutní pravdu. (25.06.2008)

Viem si predstaviť, akú radosť majú z tohto filmu vyslúžilí politruci. Michael má nielen ich krvnú skupinu, ale aj ich triedny prístup k pravde. Neskutočne dobré hodnotenia podľa mňa nereflektujú kvality filmu, ale mieru antiamerikanizmu (viackrát v komentároch explicitne vyjadrenú). Film má so skutočnosťou asi toľko spoločné, ako Hostel, či Eurotrip so Slovenskom. Na oboje stačí kamera a zlý úmysel. Obávam sa, že historicky nadobudnuté právo Američanov vlastniť zbraň, prekáža najmä tým, ktorým neprekážal štvrtý článok ústavy. Na právo vlastniť zbraň si možno o nejakých 10 - 20 rokov spomenú aj mierumilovní a biele zástavy milujúci Európania. (13.07.2009)

Začnem kritikou. Najväčšiemu ohlasu za zrejme tešia pasáže s Charletonom Hestonom. Lenže práve pri nich sa Moore chová tak diletantsky, ako novinári Markízy. Príde k nemu a my vieme, že po krátkom normálnom rozhovore zasadí hercovi ranu pod pás. Heston je celý čas milý, prekvapí už fakt, že ho prijme, ale vážne neviem, ako inak má reagovať, než odchodom, keď niekto začne naňho slovne útočiť. Moore ho samozrejme prenasleduje a pokladá mu "ešte jednu otázku", Heston dokonca ako jediný myslím k veci odpovie na otázku, prečo sa zrovna amíci musia zabíjať, spomenie totiž rasové problémy. V priemysle, ktorý Moore kritizuje, sa mal radšej zamerať na nejakú zbrojovku. Na druhej strane zase dokáže vyťažiť veľa z návštevy vedenia hypermarketových reťazcov, rieši "príčiny" ako počítačové hry, násilné filmy, Marilina Mansona (tu sa najhlbšie prejavuje zakomplexovanosť istých skupín spoločnosti) a krvavú minulosť USA a vyvracia ich. Lenže iba tak inštinktívne, bez odborného komentára psychiatrov. Dve hodiny dokumentu o strachu, násilí a vraždách na školách je však natoľko pútavých, občas vtipných, občas vtipných na autorov účet, že by z toho mohli byť hodiny aj tri a vôbec by sme sa nenudili. BTW doporučujem kombo Bowling for Columbine a Elephant. (27.02.2015)

#49 Tak především tu máme spoustu faktů. Dále také spoustu paranoidních blbů a spoustu ironických ukázek toho, jak moc jsou američané slepí vůči realitě dnešního světa. Co tu je ale také a co mi zároveň nejvíce vadí, je ten jasný tlak, kdy mi autor ukazuje pouze jednu stranu mince a nutí mě tak udělat si zkreslený obrázek o celé problematice. Dohánění věcí do extrému mi vždycky vadilo a zde je toho jasným příkladem třeba sled "faktů" (spíše domněnek) zhruba v polovině dokumentu, který mi ukazuje pouze to špatné, ale nepřidá žádný klad, díky kterému bych měl tu možnost rozhodnout se. Je to sice úsměvné ale je to také podbízívé a nefunguje to na mě ani za mák. Slabších 60%. (02.06.2011)

(1001) Před sedmi lety jsem o tomhle dokumentu napsala, že jsem se u něj bavila. Nyní jsem se na něj podívala znovu a zjistila jsem, že teď už za jediný opravdu zábavný prvek považuji to pojmenování bowlingu za stejně pravděpodobnou příčinu hnutí mysli střelců jako cokoliv ostatního. Moore má nejspíš dobré úmysly, ale kam jimi dláždí tu svou cestu už si nejsem pořádně jistá. U velké spousty situací jsem si říkala, že by je šlo pojmout jinak... zejména chytřeji. Jediná věc se během mého zrání nezměnila, a totiž že pořád považuji těch pár Marilynových vět za intelektuální (a nejspíš i argumentační) vrchol filmu, ačkoliv vzhledem k minimálnímu prostoru taky nemá šanci navštívit hlubší vody. (21.10.2015)