Ten kluk bude točit

Dokumenty o známých osobnostech nepatří k režisérsky vděčnému žánru. Musíte se snažit nebýt zaujatí a spoustu věcných fakt co možná nejsrozumitelněji zprostředkovat širší divácké obci. Morgen s Bursteinovou však zvolili poněkud neobvyklý přístup. Objektu svého zájmu věnovali maximální volnost, související také se skutečností, že se jali „adaptovat“ jeho autobiografickou knihu. Nějaký nudný starý páprda by podobný projekt mohl snadno a lehce poslat ke dnu, jenže sarkastický komentář pronášený nezaměnitelným hlasem filmového producenta Roberta Evanse dodává po vizuální stránce vybroušenému dílu potřebnou šťávu, vtip a švih. Celkem otevřeně se zde rozpovídá o svém disharmonickém manželství nebo o problémech s drogami a přitom drží míru sebechvály na únosné mezi (pouze na konci je jeho sebelítost trošku otravná). Ten kluk bude točit je mimořádně poutavý dokument stírající hranici mezi filmovou fikcí a realitou, svou strukturou připomíná napínavý thriller říznutý břitkou romantickou komedií. Oslňuje originálními hrátkami se statickým obrazem i místy psychedelickým střihem. Jinými slovy - i v případě vaší naprosté nezaujatosti osobou Roberta Evanse vám tento dokument doporučuji zhlédnout coby vzorový příklad toho, jak se portréty známých osobností točit MAJÍ. 85% (04.05.2006)

Základní problém dokumentu je divákovi odhalen na samém počátku - pokud dva lidé líčí tutéž historku, může se jejich podání zásadně lišit, a i když nebudou vědomě lhát, mohou být oba velice vzdáleni realitě. Tento film je vlastně osobní zpovědí Roberta Evanse, který byl v uplynulém půlstoletí významným aktérem americké kinematografie (ale i bulváru). Funkce producenta je nesmírně důležitá, vlastně ještě důležitější než funkce režiséra, protože bez produkce není film a producent ovlivňuje výrobu i konečnou podobu filmu. Evans umožnil vznik řady zajímavých snímků a mohl podat řadu zajímavých svědectví. Bohužel jako mnoho jiných, kteří se rozhodli prosadit, trpí značnou sebestředností, a to je z dokumentu cítit. Filmu prostě chybí oponent. Evans například líčí rozpad své rodiny způsobený nevěrou manželky, ale už se nezmiňuje o tom, kolik žen ve stejné době prošlo jeho ložnicí. Vždyť Evans byl znám jako jeden z největších sukničkářů Hollywoodu. Ve druhé půli filmu, kde například popisuje, jak musel po kokainové aféře prodat své luxusní sídlo za několik milionů dolarů, a ztratil tak dočasně střechu nad hlavou, vyznívá jeho sebelitování už vyloženě trapně. Nejzábavnější je film v závěrečné scéně, kde Evans napodobuje herecký styl roztržitého intelektuála Woodyho Allena. Celkové hodnocení: 60 %. (02.12.2006)

Dokumentů o filmařích jsou mraky, těch o producentech jen nepatrný zlomek. Osudy Roberta Evanse jsou přitom dramatičtější než řada smyšlených hraných filmů. A pokud se zajímáte o film, můžete dostat spoustu hodně zajímavých informací o vzniku filmů jako Rosemary má děťátko, Love Story, Kmotr, Čínská čtvrť nebo Cotton Club. (18.04.2007)

Přerod z klasického Hollywoodu do nového patří mezi oblíbené oblasti filmově historiografické dokumentaristiky (viz filmy Bezstarostní jezdci, zuřící býci nebo Dekáda pod vlivem), ale nápad zmapovat tento ojedinělý zlom prostřednictvím jediné osoby, která v něm navíc sehrála významnou roli, je přinejmenším neotřelý. Dokument Ten kluk bude točit je koncipován jako autobiografie producenta a dlouholetého šéfa studia Paramount - Roberta Evanse. Právě on byl jeden z lidí, díky kterým vznikly filmy jako Rosemary má děťátko, Love Story, Kmotr nebo Čínská čtvrť. Celým dokumentem vás provází právě jeho hlas, který nesimuluje žádný objektivní pohled, ale okázale "čte" minulost bezezbytku individuálním a maximálně subjektivním prizmatem. Evans zvládá mluvit i jiné osoby, imituje, hraje si s hlasem a evidentně mu dělá radost přepisovat minulost z úhlu vlastní osoby. I proto ve filmu zcela chybí klasická rétorická pomůcka v podobě "mluvících hlav" a pokud se objevují nějaké skutečně natočené záběry, jde o archivní záznamy a scény ze samotných filmů. Maximum času zabírají fotografie, které jsou rozpohybovány digitálně (některé předměty vystupují z pozadí atp), prolínají se a maximum pozornosti je věnováno rámování. Fotografie přestávají existovat jako jediný možný záznam skutečnosti, ale stávají se nositeli nových významů, kamera si vybírá jen fragmenty, přerámovává z jednoho detailu fotografie na jiný a dlouhé série fotografií nakonec pracují už jako typ experimentálního filmu, protože právě v jejich seřazení se skrývá narativní síla dokumentu (občas film skoro připomíná Švankmajerovy snímky typu Pádu domu Usherů). Vrcholem této techniky je pak sekvence, kdy Evans vypráví o svém útěku z ústavu a jeho vyprávění doprovází koláž fragmentů z jeho filmů (Kmotr, Maratónec atp.), které v této podobě definitivně ztrácejí svůj původní význam v jiných diegetických světech, ale skutečně se stávají obrazovým ztvárněním Evansova útěku. Jen škoda, že zatímco první dvě třetiny vše pracuje skoro bezchybně, poslední třetina se příliš nese v duchu skuhrání nad svým osudem, jakkoli právě z této části pochází mistrovská sekvence zmíněného útěku. Vše ale v závěrečných titulcích zachrání Dustin Hoffman v archivním záznamu ze sedmdesátých let, kde improvizuje do kamery předvádí Roberta Evanse v roce 1996 a jeden výborný okamžik stíhá další... Přes všechny nedostatky (ryze rétorického charakteru) je však Ten kluk bude točit výjimečným filmem. PS: Film běžel skoro nepovšimnut v televizi a až posléze v Karlových Varech. V TV jsem chytil posledních pět minut... a jsem zpětně rád. Vidět podobný dokument v kině byla totiž úplně nová recepční zkušenost. :) (12.03.2007)

Pro normální lidi asi ne moc stravitelný, ale pro lidi co se zajímají i o pozadí filmové branže docela povinnost. Hlášky o Coppolovi a o točení Kmotra byly supr. Robert Evans byl dost frajer. Dobře, že se takovéhle doumenty točí: lidi rádi zapomínaj a tohle je podle filmů co dělal jeden z největších frajerů z Hollywoodu 70. let. (28.04.2006)