Rapsodie v modrém

"Stejně jako vzácná květina, která kvete jen velmi zřídka, představoval Gershwin originální a vzácný fenomén" -- Leonard Bernstein. Nic lepšího se napsat nedá. Pro upřesnění - Dne 11. července 1937 George Gershwin zemřel během operačního zákroku, při kterém měl být odstraněn nádor na mozku. Přestože jsou ve filmu nepřesnosti, hlavně o jeho milostném poměru (Gershwin měl deset let poměr s vdanou skladatelkou Kay Swift), stojí tento snímek určitě za shlédnutí. (26.01.2015)

Rapsodie v modrém je vskutku dokonalý životopis, jaký jsem dlouho neviděl. Abych se přiznal, tak život pana Gerschwina jsem dosud neznal, avšak o to více mi melodie jeho skladeb připadají povědomé. Gerschwinova tvorba je průkopnická, dynamická, svěží... no prostě to je Amerika. Tedy spíše nová Amerika, jakou dosud lidé neznali. Filmu nemám prakticky co vyčíst. Skvělé je obsazení v čele s Robertem Aldou - otcem ještě slavnějšího Alana. Pozadu nesmí zůstat Joan Leslie, u níž obdivuju (stejně jako u ostatních hereček z 30.-50. let) její neumělou přirozenou krásu, která se u dnešních hereček s dvaceticentimetrovou vrstvou make-upu hodně těžko hledá. Také oceňuji "himselfy" Ala Jolsona a Oscara Levanta, kteří jsou mi odněkud povědomí, ale nevím odkud. Když to tak zpětně vidím, Rapsodie v modrém je opravdu vydařený film a myslím si, tedy spíše doufám, že pan Gerschwin by byl spokojený. (20.07.2007)

George Gershwin byl na svou dobu nepochybně génius. Dokázal skládat hity, broadwayské šou i vážnou hudbu. Vemte si že byste měli skladatele, co dostane hit na Evropu 2, mezitím složí muzikál a když ho to omrzí, napíše operu - to je v dnešní době nepředstavitelné. Nicméně protože nejsem fanda jazzu, starých muzikálů ani vážné hudby, od Gershwina nic neznám, takže mě to za srdce nechytlo. Ta hudba tvoří tak 70-80% filmu a kromě ní jsou tu jen střípky života - Gershwin obklopen přáteli a přesto sám, protože na lidi neměl čas, jeho vztah s profesorem (vymyšlený) i nenaplněná láska se zpěvačkou (rovněž vymyšlená). A to vše navíc v šílené délce dvě hodiny dvacet minut. Být fanoušek dávám určitě víc, takhle 3* za slušné řemeslo. (17.12.2017)

Dobově tendenčně (;-) natočené životopisné drama se skvělým Robertem Aldou (a já si pořád říkal, odkud je mi ta tvář povědomá - jde o otce Alana Aldy - no tedy ta podoba! :-) v roli G.G.... A i když říkám tendenčně natočený - přesto jde o film, který ani po více jak šedesáti letech vlastně ani tak moc nezestárnul. Nakonec tak jako i skvělá hudba George Gershvina... P.S. Jakto, že zde není R. Alda uveden coby představitel hlavní role?! Faux pas v černém! (20.07.2007)

Slyšel jsem Rhapsody in Blue, jakož i několik dalších Gershwinových věcí onehdy v Rudolfinu (v nádherném podání lucemburského symfonického orchestru) a samozřejmě v nekonečném množství různých interpretací (jako asi každý) - ale dal bych snad rok svého života, abych se mohl účastnit prvního uvedení ve 20. letech. Chtěl bych být jedním z těch zmatených diváků, netušících, že jsou svědky historického okamžiku. A to přesto, že je to strašné klišé: Genius se setkává s nepochopením průměrných současníků, nakonec však díky vlastní píli a vytrvalosti prorazí. Klišé, na němž je založena určitě většina životopisných snímků, včetně Rapsodie v modrém. Ta však nabízí mnoho zajímavých okamžiků: Gershwin senior, posuzující důležitost synových skladeb podle délky trvání, naměřené během koncertu na hodinkách; okamžik, v němž Gershwinův učitel hudby vysvětluje, v čem tkví důležitost gigantů klasické skladby; The Man I Love v šarmantní francouzské verzi; zajímavá obrazová interpretace An American in Paris... George Gershwin sám je ve snímku vykreslen jako dobrotivý, ale totálně sebestředný génius, snažící se využít každou minutu svého života, byť často nepříliš štastným způsobem. Celkově se mi tento filmový portrét zdá být - přes mnoho much, které by se zde jistě daly najít - velmi podařeným. (20.07.2007)