Texaský masakr motorovou pilou

Tobe Hooper mě bohužel/naštěstí (nehodící se škrtněte) nepřesvědčil. Masakr to sice byl, ale ona jakási absence hlubšího rozpracování příběhu a psychologie jednotlivých postav ve mě jen a jen utvrzovala pocit, že násilí bylo ve filmu ztvárněno jaksi zbytečně samoúčelně a jaksi na efekt. Je to podle mého mínění velká škoda, protože tento drastický, bizarní a ve svých důsledcích šíleně smutný příběh inspirovaný skutečnou (resp. podobnou) událostí mohl být něčím víc. Takhle mi pouze připadal jako snímek, který staví na neštěstí druhých a chce vytěžit maximum akce z šíleného námětu. Na film dle skutečné/podobné události mi to celé prostě přišlo jaksi nepatřičné. (20.06.2004)

No, když jsem viděl jako první masakr z roku 2003, tak je jasné, že tato prvotina mě nemůže nikterak oslovit. To se prostě nedá srovnávat, ale jsem rád, že ve své době se to chytlo, protože by to moje milované pokračování ani nevzniklo. Uřezávání končetin nebylo to nejpříjemnější ve filmu, ale překvapivě to byla ječící holka, která mi drásala svým řevem nervy. :D (29.11.2018)

Hodnotit tento film v rámci žánru je jediná cesta, která vznik takové úchylárny může ospravedlnit. Osobně tomuto typu filmů vážně neholduji a konkrétně tento mi přijde skoro až zvrácený, nechutný a vrcholně zlý. Mluvit v souvislosti s tímto filmem o jeho "fanoušcích" či "kultu" mi přijde téměř bizarní, než aby se to schovalo za okřídlené "sto lidí, sto chutí", ale s tím holt nic nenadělám. Skutečnost, že jsem osobně zhlédnutí tohoto neblahého snímku prožil jako soukromé divácké peklo, nutně neznamená, že jiní v tomtéž nenajdou nemalé uspokojení, byť to podle mě hraničí s jistou cynickou zvráceností. Podobné pocity jsem naposledy prožíval snad jen u Záhady Blair Witch - způsob, jakým tyto filmy gradují, osobně shledávám téměř nesnesitelně drásavý, a vlastně se divím, že na to vůbec vydržím koukat. A v skrytu duše i pošetile doufám, že se tím nějaký chorý mozek nebude jednou inspirovat - nemůžu si pomoci, ale existence podobných filmů podle mě zavání otevřenou Pandořinou skříňkou. (14.04.2013)

Velice intenzivní film plný násilí a špíny v osobitém pojetí Toba Hoopera. Hodně mě udivilo, že v porovnání s remakem je tohle úplně jiný film, sázející na atmosféru, která je sice vyvolávána násilným chováním kanibalské rodinky, ale na tak prvoplánově jako v remaku (všude samá krev a vnitřnosti), nýbrž pouze náznaky brutality. Tudíž divák nic přesně nevidí a fantazie může pracovat na plné obrátky, a to je mnohem horší, než když jsou nám ta střeva a krev přímo ukázána. Horror movie of the year (08.06.2008)

Při porcování lidí nemám příliš velký zájem být krájeným, krájícím ani tím, kdo krájení sleduje z bezpečného křesla v zamčeném domě se staženými okenicemi a nabitou brokovnicí v rukou. Zkrátka se neumím předpisově bát, takže mi většina hororů připadá směšně zábavných, ale tentokrát nebudu zastírat, že tato na koleni stlučená klasika obsahuje několik pasáží, nad kterými musí úchylovo srdce radostně zaplesat. (28.08.2014)