Noční směna

Hele a v čem je jako problém? V kině jsem dost často a asi tak deset let dozadu se tam většina lidí chodí akorát nažrat, vykecat anebo si zatelefonovat. Takže bych řekl, že tahle hodinová sranda je přesně to, co takovýmu přístupu odpovídá. Pobavilo mě zpracování, i když by mě zajímalo, kolik opravdu zásadních rozhodnutí tam pro diváka je. Těžko věřit tolika alternativní koncům, když většina voleb je prašť jako uhoď. Každopádně hlavně z hlediska kasičky dobře vyčůranej nápad, kterej teda trošku zazdila distribuce, protože koukám, že u nás to do kin půjde fakt jenom na noční. Takhle mi můžou tvrdit, že film má konců třeba patnáct, ale kolik já jich v kině zvládnu vidět? Anebo budu čučet jak tele na nový vrata až i potřetí uvidím to samý...? Každopádně stížnosti typu svítících telefonů, hulákajících lidí, blbýho scénáře nebo neoscarovejch výkonů herců patřej pod všechny ostatní filmy v programu kin, ne sem. Když tě někdo pozve na beach párty a ty přijdeš, budeš si pak stěžovat na písek, hlasitou hudbu a holky v bikinách? (05.04.2017)

Interaktivní film, nechvalně proslulý žánr počítačových her z devadesátých let, kdy nástup CD nosičů vysral na hráče pokusy o hry vytvořené z natočených filmů s možností rozhodnutím ovlivnit následující děj - a nebo taky nová verze Kinoautomatu, experimentu české nové vlny, která v kinech předvedla úplně to samé co dnes dělá Noční směna, jen k tomu nepotřebovala mobilní telefony připojené na vypadávající wifi. (05.04.2017)

V první řadě je potřeba vzít v úvahu, že scénáristé napsali příběh, na který pak museli uměle našroubovat několik konců, Jinými slovy, pokud chceme, aby chování postav dávalo smysl, je potřeba zvolit odpovědi tak, aby vyšel příběh původní, což je - vzhledem k lidské povaze - de facto nemožné. Všechny ostatní budou obsahovat vetší či menší množství já-si-snad-vyrvu-vlasy hovadin a verze, kterou jsem pomohla promítnout já, se bohužel řadí mezi ty větší. Interaktivita jako taková ještě stále není technicky zcela dořešena (ne každý má chytrý telefon, aplikace neustále padá a na odpověď mnohdy není čas), ale až se tak stane a až někdo přijde s pořádným příběhem, nebudou už lidé chodit na nic jiného. (21.05.2017)

Tohle už tu samozřejmě dávno bylo. Tobias Weber oprášil starý nápad československého kinoautomatu ze 60. let a který pamětníci jako já mají spojený se seriálem Rozpaky kuchaře Svatopluka. Kdysi dávno v 80. letech pracující z celé republiky usedali k televizorům, aby hromadným zapojováním elektrospotřebičů rozhodovali o dění na obrazovce. Samozřejmě Noční směna je nesrovnatelně dál směrem k hi-tech a film odpovídá vkusu mladé generace věku sociálních sítí a všudypřítomných aplikací. S režií Tobiase Webera a hereckým obsazením nemám problém a za ně dostane film dvě hvězdičky. Bohužel snímek doplácí na špatný scénář, kdy příliš mnoho energie věnoval tvůrčí tým herní podstatě, místo aby zapracoval na charakterech a smysluplnosti jejich počínání. Všechno je tady moc prvoplánové a dění na plátně nevyplývá z motivace postav a logiky zápletky, ale z přání scénáristy vést to tam, kam potřebuje. Někde je to jen lehce naivní a bezzubé, jinde to už zavání hloupostí. Samozřejmě pokud vypnete mozek, oddáte se pohledu na luxusní rychlé káry, sexy holku, dobrodružství, napětí a především mačkání tlačítek chytrého telefonu, tak vám to nemusí přijít špatné, ale já patřil k těm, kteří uposlechli rady zástupkyně distributora, že pokud nechci hrát, mám se soustředit na film a skvěle si ho užít. U mě bohužel neobstál z těch filmařských důvodů. Mimochodem, ačkoliv je Noční směna technicky nepoměrně dál, dojíždí na podobné nešvary jako někdejší Rozpaky. Často totiž divák rozhoduje nikoliv v klíčových situacích, ale tam, kde jde o banalitu, a zabíjí to i forma. Rozpaky byly blbý normalizační seriál, Noční směna je blbý thriller. Natočit ale tímhle způsobem něco šmrncovního a chytrého, jako byly první Ritchiovky Sbal prachy a vypadni nebo Podfu(c)k, jo to by byla chuťovka. Celkový dojem: 45 %. Nijak to sice nesouvisí s filmovými kvalitami, ale pochválit musím marketingový nápad, protože těch sedm alternativních konců přímo volá po tom, aby navnaděný fanoušek utrácel v multiplexu prachy opakovaně. (27.03.2017)

Stáhnuto přes Steam, dohráno zatím se čtyřmi různými konci, další dny si to projedu zase a mám několik poznatků. První zhlédnutí je nejhorší. Je to trochu škoda, protože diváci v kině jsou vlastně ochuzeni o to nejlepší. Při prvním sledování jsem byl trochu zmaten, ještě jsem se v tom úplně nevyznal a byl jsem přesvědčen, že rozhodnutí stejně nedávají žádný význam a vše se vrátí vždy do zajetých kolejí a maximálně na samém konci se něco stane jinak. Navíc poprvé se mi zdála skutečně celá story trochu nablblá a čas na rozhodnutí strašně krátký. Jenže chyba lávky! Druhé a všechna další hraní mě vyvedla z omylu. Čas na rozhodnutí už je dostatečný, protože člověk už ví, o co jde. Je pravda, že do jisté autonehody mají rozhodnutí minoritní význam. Je to taková rozehřívačka. Často zpočátku rozhodnutí ovlivní jen pár dalších vteřin, případně ono rozhodnutí člověka dožene i později, ale dá se v případě rozhodnutí špatného z toho nějak vykecat. Opětovné hraní/sledování první části je tak trochu už nuda. Ale je to logické, autoři prostě potřebovali, aby základ příběhu proběhl, tak jak má. Jenže po té autonehodě je to jízda. Rozhodnutí najednou začnou mít zásadní vliv na to, do jaké lokace se podíváte a jaký bude vlastně závěr a celek najednou v sobě probudí celkem komplexní a promyšlenou záležitost. Jde to dokonce tak daleko, že asi čtyři větší části musely být natočeny stejně a přitom jinak, neboť jednou jste sami a podruhé ne. Takže Dadelovy a jiné připomínky jsou naprosto pochopitelné, ale vyplývají z toho, že to viděli jen jednou. Také jsem si vše poprvé takhle myslel. Příjemné překvapení a chtěl bych více takových filmů. SPOILER: zásadní rozhodnutí jsou tato: rozhodnutí zda jít či nejít na policii kdykoliv po autonehodě, dát či nedat do držky obtěžovateli na dvorku, jak se člověk postaví k mučení u Wooových, zda se člověk dostane do auta u Haiworth a co v něm udělá a prakticky cokoliv v domě pana Samuela Parra. Ale je tam i několik dalších drobných rozvětvení jako například zda se podaří utéct z hostelu a podobně. Za mě spokojenost. (15.11.2018)