Hounds of Love

Pamatujete si tu zvědavost, než Butch se samurajským mečem otevřel dveře místnosti, v níž Maynard se Zedem zatlačovali ranní stolici pana Marselluse Wallace? Tady jsem byl rád, když „lovci lásky“ ty dveře za sebou zavřeli.. Slow burn thriller podle skutečných událostí, který se může na rozdíl od většiny žánrových kolegů vytasit několika přednostmi. Forma je znamenitě dotvářená interakcí slunné pouliční idyly a interiérového inferna, kdy dva zcela rozdílné světy od sebe odděluje jen pár palců tlustá zeď. Děj je zasazený do reálného rámce včetně charakteristiky únosců jakožto obyčejných sousedů od vedle, co se tu a tam pohádají, mají dluhy či žárlí. Uvěřitelnosti pomáhají perfektní herecké výkony ústřední trojice (Stephen Curry jako australský Ondřej Havelka představuje zlo s lidskou tváří, Emma Booth jako jeho vděčná žena přesvědčivě přepíná mezi různými emocemi a Ashleigh Cummings trpí, že to bolí i vás). A jako hořkosladké bonbónky pro milovníky splynutí hudby s obrazem se rozdávají „Nights in White Satin“ a „Atmosphere“ od Joy Division.. „Nasycení enormní náloží amerických počinů a druhotných nezáživných amatéřin? Pak existuje cesta kinematografie australské!“ Chápete..? (15.06.2017)

Film, který se mnou slušně emočně zamával. Během jeho sledování ve mně rostla averze k postavám únosců, a ještě větší k tvůrcům filmu. Měl jsem vztek, že přivedli na svět film, který je tolik plný zla, a nechápal jsem, proč bych to měl sledovat a k čemu je takový film dobrý, uvážím-li, že takové hrozné věci se skutečně dějí i v realitě (samozřejmě si uvědomuji, že v naší cynické současnosti musí takový názor působit směšně, ale je mi to jedno). Nedokázal jsem to sledovat nezaujatě a osobně chci prostě vidět jiné příběhy. Uznávám ale, že je to skvěle zahrané a velmi napínavé (byť mi vývoj děje místy přišel hodně nepravděpodobný), a strašně mě na tom bavil ten osmdesátkový soundtrack, takže za mě nakonec 4*. (04.01.2018)

Bude záležet co jste za typ diváka. Já viděl podobných filmů hromadu a tady ten aussie exploiter přec čím vyniká. Umně natočený, kvalitně zahraný (psycho on i ona), pozvolný, psychologický, vztahový a intimní, bohužel pro mě jako diváka ujeťáka ale vytrvale vynechává "v nejlepším" - tj. nečekejte explicitní záběry násilí a znásilňovaček. Pěkný voyeristický zpomalovačky, vždycky rád poslechnu "Nights in White Satin", šifra v závěru dost imbecilní, bylo pozdě a tu vypjatou konečnou půlhodinku už jsem myslel spíš na spaní. Tak... 💤 (13.05.2017)

Pokud něco Australani umí, tak uchopit citlivé téma, vnést do něj kapku šílenství, natočit to a odpálit divákovi hlavu. Bohužel, ne vždy se zadaří. Vicki (Ashleigh Cummings) neprožívá nejšťastnější dospívání. Její rodiče jsou rozvedení, z čehož Vicki viní svou matku, a od té doby mezi nimi není zrovna ideální vztah. Když ji musí na pár dní navštívit, není divu, že se snaží vymyslet cokoliv, jen aby s ní strávila co nejméně času. Jako jedna z možností se jeví nedaleký klub, do kterého se nakonec rozhodne vydat. Zanedlouho se však přesvědčí, že tohle rozhodnutí nebylo správné. Zmocní se jí psychicky narušený pár, který má své vlastní způsoby vyznávání lásky. Vicki tak musí sebrat veškerou svou sílu, odvahu a hlavně chytrost, pokud chce z tohohle zvráceného zajetí vyváznout živá. Nedoufal jsem v nic extra a dostal jsem nic extra. Ano, psychologicky si to nebere servítky. Zvrácenost páru je prostě nad level, utrpení je taky dostatek a budiž, i ty emoce vykreslily dobře. Kde je chyba? Přišlo mi, že si ten film hraje na něco, co vlastně není a ani nechtěl být. Má to být o násilí nebo o ubrečenosti? Oboje dost dobře nefunguje (čest vyjímkám, Srpski Film) a kde by se mělo přidat, tam se ubírá a naopak. Co ale funguje, tak vztahová rovina únosců mezi sebou a obětí. Typek dostatečně odpornej knírač, buchta dostatečně hnusná kráva, oběť dostatečně ubrečená, ukřičená a zlomená. Finále bylo na můj vkus až moc uřvaný a hopem. Co ale nedostanu z hlavy, tak ukopání psa k smrti. Do psů se kurva nekope, jen do balónu a do lidí. 3* a.k.a 60% (06.11.2017)

Únos dievčiny, väznenie u 2 psycho únoscov v ich dome, pokus o útek. Austrálčania pri tradičnom námete zvolili netradičnejší prístup, kedy násilie, znásilnenia a brutality príliš neukazujú (poväčšine si vystačia si len s náznakmi a zvukmi) a idú na to skôr pomalšie, psychologicky, cez dialógy, prácu s postavami a snahu o kvalitnejšiu technickú stránku (kamera,strih) než býva u hororoch zvykom. Niekomu to možno sadne, ja som asi skôr za klasický prístup, pretože takto mi pri dĺžke 110 minút a fakte že sa takmer nepohneme z 1 domu, prišlo, že sa až často nič moc nedeje. Emóciami to vďaka fajn zahratému triu postáv funguje, ale nie je to zrovna najstrhujúcejší triler alebo horor, aký som videl... 55-60% (10.03.2024)