Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce

Režisér Zdeněk Havlíček je podepsán pod množstvím ostravských televizních projektů, které pomáhaly ukotvit povědomí o operetě. To byly všechny ty cykly Země úsměvů a snů (1970), Melodie bílého klavíru (1978), Nejkrásnější melodie Oskara Nedbala (1984), Srdce tepe v operetě (1985), Piskáčkův životopis Věčný tulák (1990) nebo operetní inscenace Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce (1980) a Čardášová princezna (1990). Málokdy měl zajímavý rozpočet, často musel improvizovat nebo kombinovat pražské herce s regionálními. Pokud měl inscenovat operetní verzi klasické Tylovy hry z roku 1845, kterou aktualizoval Trojan začátkem 50. let, byla to výzva. Přesto je výsledkem velmi dobrá starosvětská inscenace s výbornou Švorcovou a Pelzrem o klasickém sváru mezi mateřským štěstím a matčiným srdcem. Zajímavé by byly i předchozí verze, protože už za Tyla se počítalo s hrou se zpěvy, další operetní verzi napsal Piskáček v roce 1936. Trojanova úprava měla premiéru 7. 12. 1951 v dnešním HDK, přičemž po boku hlavní hrdinky hrál šikovatele Sekáčka Vlasta Burian. Zážitek srovnatelný s Perlami panny Serafínky. (02.01.2022)

Přestože Jiřinu Švorcovou nemusím a z textů písní Karla Trojana čiší nutné bezbožectví padesátých let, tak tahle televizní inscenace patří k mým srdečním záležitostem. A to pro Tylovu lásku k vlasti a národu, dobrý konec (ó jak zvláštní v dnešní době!), zpěvnost a melodičnost hudby, která mi zní v uších od dětských let, kdy jsem "Marjánku" v téhle úpravě poprvé viděl v divadle. Škoda, že je ke shlédnutí jen na youtube, na dvd by jí to více slušelo :-) (18.02.2017)

Velmi příjemná inscenace s kvalitním obsazením. Radost se na ni dívat.(75%) (11.03.2022)