Proklatci

Velmi divný a zároveň originální sci-fi film, který míchá naprosto neslučitelné žánry a působí tak nějak nezávisle. Muž ve středních letech se zamiluje do mladé dívky, vedou spolu existenciální rozhovory, utíkají před gangem jejího bratra a do toho je zde podivná základna, jejímž jediným cílem je držet v podzemí 9 dětí, jejíž velitel řeší manželskou krizi se svou ženou, nihilistickou sochařkou. A hrdinové se dostávají mezi děti a blíží se k odhalení tajemství... Na celém filmu mě zároveň fascinovalo i štvalo že jsem vůbec netušil kam se ubírá, závěrečné pesimistické rozuzlení však stojí za to. Sci-fi roku 1962. PS: Povedená titulní píseň. (05.04.2014)

Tak trochu mix všeho aby to na konci působilo všechno strašně okatě a hloupě. Tohle scifi zklamalo a to dost. První polovina je nudná plná hloupých dialogů a neobyčejně otravné ženské(ta by měla mít Facebook, protože ty rozhovory typu "Je mi děsně" Chlap se zeptá "Co se děje" a ona odpoví "To je jedno") tyhle dialogy jsou na přes držku(naštěstí po chvilce nakonec odpoví) navíc se ty dialogy děsně vlečou jeden rozhovor o věcech po kterých se hned scénu po tom někdo nestará trvají klidně 5 minut. Herci jsou strašně toporní a ty děti mě svojí vážností rozesmívaly. Nicméně film má sem tam atmosféru a některé scény jsou nechtěně zábavné. proto ty 2 ale je to velké zklamání. (03.09.2014)

Sci-fi od společnosti Hammer. Klasikou se staly především filmy s prof. Quatermassem 1, 2, 3. The Damned mi nepřijde ale ani moc jako film od Hammeru, režisér Joseph Losey ho natočil hodně po svém. Hlavním tématem měl být vládou financovaný a podporovaný tajný vědecký projekt. Jenže celých  prvních 25 minut se jedná o kombinaci naivní lovestory (znají se den a on už se ptá: „will you marry me?“) a příběhu motorkářského gangu. Dost hrozné, především dialogy a nepochopitelné chování postav. Postupně se ale přece jen děj dostane k hlavnímu tématu, což je jenom dobře. Překvapivý závěr hodně věcí vysvětlil a scény, jak vojáci v ochranných oblecích chytají sedmileté děti patří k těm, které si budu nějakou dobu pamatovat. (15.02.2008)

Hammer. Velmi netradiční kladivářský film, tak trochu se vymykající jejich obvyklé produkci. Bohužel trpí strašnou nevyvážeností - celá ta linie filmu o nepravděpodobném mileneckém páru postaršího Američana a dvacetileté Angličanky (oba nezajímaví a necharismatičtí) a jejím bratrovi a jeho gangu je zbytečně dlouhá, nepřesvědčivá a zabírá prostor podstatnějším věcem. Těmi jsou prokleté děti v jeskyni a výzkum, který se kolem nich děje. A to je naopak linie zajímavá; snad z dnešního pohledu trošku naivní, ale v rámci své doby (Lawrence vydal knihu The Children of the Light v roce 1960) naprosto odpovídající. Pak už začíná tradiční budování atmosféry, záhady, které obestírají podivné studené děti, vyúsťující v pochmurný a neradostný závěr. Musím říct, že především kvůli závěru jsem uvažoval i o vyšším hodnocení, ale přece jen kvůli té trojici pitomců v hlavních úlohách to zatím udělat nemůžu (možná změním názor). Navíc mám silné podezření, že scénář byl napsán právě tak, aby budil s dětmi soucit a umožňoval fandit třem dospělým v jejich nelogickém a zcela iracionálním počínání - a jestli něco nesnáším, je to právě tohle. Já byl zcela na straně vědců a vojáků. (20.10.2015)

No, co si budeme povídat, to vyvrcholení a odhalení všeho není tak skvělé, jak by si člověk myslel a autor předlohy už patrně nevěděl, jak to zakamuflovat. Má to ale celkem dobrý nádech 50. let, toho nesmazatelného strachu a jeho důsledků. Pointa tedy rozhodně není silnou stránkou filmu, ale třeba tu úvodní píseň budu v hlavě slyšet ještě pěkně dlouho. Oliver Reed zde exceluje. (06.02.2014)