Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Snímek Jana Hřebejka a Petra Jarchovského se odehrává za druhé světové války a pomocí malých lidských osudů dává konkrétní obsah pojmům hrdinství i zbabělost. Bezdětní manželé Čížkovi (A. Šišková a B. Polívka) se rozhodnou v roce 1943 ukrývat v tajné spíži svého bytu židovského uprchlíka Davida Wienera, syna Čížkova bývalého zaměstnavatele. Čížek si uvědomuje nebezpečí, do něhož přivedl svou domácnost i sousedy, avšak pomoc bližnímu v nouzi považuje za samozřejmou věc. Zároveň ale jako značně nehrdinský hrdina umírá strachy. Jeho osobní situaci značně zkomplikuje blížící se konec války, kdy mu hrozí nebezpečí jak ze strany Němců, tak i „poctivých“ českých spoluobčanů… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (549)

Oktavianus 

všechny recenze uživatele

Patrně nejlepší Hřebejkův film, což sice vzhledem k jeho klasicky českému "laskavému stylu" není žádná výhra, ale Musíme si pomáhat mezi jeho filmografií vyčnívá jako jednooký mezi slepými. Líbí se mi tu ale hlavně tři věci. Jedním z nich je nečernobílé vykreslení Čechů a Němců: ne všichni Němci jsou parchanti a ne všichni Češi oběti, bylo to daleko složitější a nakonec se Češi chovali jako stejnej dobytek. Kvůli tomu překousnu i fakt, že si nakonec "všichni pomáhají". Osobně takovou vírou v dobré lidstvo netrpím. Zadruhé mě nečekaně dostalo při prvním sledování napětí, jež mě většinu stopáže příjemně znervózňovalo: jak to bude s židovským klukem? Dozví se o něm Horst Prohaska dřív, nebo později? Co bude dál? Nějak jsem tomu uvěřil. A to bylo fajn. A za třetí mě bavili herci. Přestože - a to musím zdůraznit - přestože dost přehrávali, a to jak Jaroslav Dušek, tak Anička Šišková. Joo, tady byla ještě fajn milfka. Letos v létě jsem s ní dělal rozhovor pro Instinkt a ejhle. Věk nezastavíš, no. Oba jsou ve filmu výrazní, oba jsou přesvědčiví, ale zároveň je v jejich hraní obrovská porce ironie, kvůli které bych Českého lva Šiškové ten rok nedal... Což neplatí o Polívkovi, který je každým rokem lepší a vyzrálejší jako pravá valašská slivovice. I v jeho hraní ta ironie byla cítit, ale mnohem lidštěji než u zmiňovaných druhých. Naopak jestli bych něco vedle klišé a té hřejivé lidskosti (brr) vytkl, tak podivnou roztřesenou kameru (asi umělecký záměr, který jsem ovšem nepochopil), strašně nesympatického Kassaie, zbytečně dlouhou stopáž a takovou tu "českost". Ovšem jsou to vlastně maličkosti. ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

Hrebejkovo mistrovskej kousek, kterej je sice oznacenej i jako komedie, ale krome par hlasek a forku to je cisty drama. Sice jsou ve filmu vetsinou jen 4 hlavni postavy a pribeh taky neni nikterak slozitej, ale vubec to nevadi, protoze herci to utahnou a atmosfera napeti je i tak navozena perfektne. I kdyz je tu Bolek fakt skvelej, muj favorit je Dusek, to byl naprosto neskutecnej krutak. K filmu mam jen jedinou vytku a to je kamera, ktera je misty pri nejaky akci nejaka jakoby zpomalena a rozmazana a je videt, ze to je schvalne, ale me to moc nesedlo. Jinak se skutecne jedna o perfektni film. ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Pro mě zní slogan "Musíme si pomáhat" tou nejlidštější větou, kterou kdy člověk jinému může pronést. A když se tak nazývá pro mě nejlepší český film od roku 1989, nemohu jinak, než dát plný počet. Jan Hřebejk sice dokázal že umí, a stále se snaží točit momentálně nejúspěšnější filmy, ale tenhle on sám nikdy nepřekoná. Spolu s Jarchovským, jako výkonné tvůrčí duo, totiž dokázal vymyslet tu nejpřirozenější, nejnormálnější a přitom nejlidštější tak trochu černou komedii, kterou kdy divák mohl v českých luzích a hájích vidět. Je zvláštní sledovat vážné tváře herců, kteří nenápadně z dost temné atmosféry dělají chvílemi humornou záležitost, i když se to zdá nemožné. Bolek Polívka zde předvádí ultimátní výkon a tváří se tak prostě, jako kdyby ho on sám prožíval. Škoda jen, že tak emotivně silné a přesto jednoduché filmy nevznikají častěji. Film, který šplhal na Oskara, Musíme si pomáhat, je filmem, kterým se naše země rozhodně může chlubit, má v čem. Znázorňuje přesně do puntíku to, co by člověk, pokud to prožil, nejradši zapomněl, ale díky humorným vsuvkám, vzniká naprosto jiná dimenze, která koncem přeci jenom potěší. --- Teď! Teď vůbec nevím, co si myslíš. - Já taky ne. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Snímek v drobných kresbách charakterů věrně vystihuje mentalitu malého českého člověka. Nemyslím to teď nijak zle, vše dobré se zde umocňuje. Umíme podat pomocnou ruku v stiuacích okamžiků, které se umocňují na druhou. Z mého pohledu nejvíc zaujali Anna Šišková a Csongor Kassai. Pravidvý příběh o lidských duších s nádhernou kamerou, zajímavou hudbou. Nejlepší scéna? Plivanec na dveře.Jeden pohyb jednoho herce rukou má nesčetně významů. TO JSTE ČEŠI??? ()

Allien.9 

všechny recenze uživatele

Jan Hřebejk patří k mým oblíbeným režisérům především kvůli filmu "Pelíšky". "Musíme si pomáhat" je povedený film z období kolem druhé světové války. Polívka i Dušek jsou perfektní, přesto mě mnohem více zaujala moje NEoblíbenkyně Anna Šišková a charismatický Csongor Kassai. Mínusem je pro mě však konec filmu. Jednak mi vadí hloupě nadabovaný Richard Tesařík (proč zrovna Heřmánek?), a také ten všestranný happy end - to se sem vážně nehodí! ()

Galerie (28)

Zajímavosti (22)

  • Film byl komerčně úspěšný i za hranicemi Česka. Za tři měsíce promítání ve Spojených státech amerických dosáhly tržby 3 milionů amerických dolarů. Film se promítal také v Německu, Polsku, Švýcarsku, Velké Británii a Asii. (jenik71)
  • Ve snímku zazní opakovaně skladba „Mein Gorilla hat 'ne Villa im Zoo“ od Hanse Alberse. (majky19)

Související novinky

Švankmajer letos na Oscary nedosáhne

Švankmajer letos na Oscary nedosáhne

18.01.2007

Americká filmová akademie už oznámila užší výběr pro nominace na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Z šedesáti tří filmů vybrala devět titulů, které se ještě poperou o místo v nominační… (více)

Reklama

Reklama