Cosy Dens
Pelíšky
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 912)
Jeden z nejlepších českých filmů, co u nás byly po revoluci natočeny - co více se dá říct? Napoprvé to u mě tak docela nefungovalo (dala bych 3*), ale napodruhé už zůstaly výhrady jen drobné a nasmála jsem se převelice... i nějaká ta slza ukápla. Dobrý příběh, skvělí herci, nezapomenutelné hlášky, mně to stačí ke spokojenosti. Jsem holt "tupé publikum", kam se hrabu na yntelygenta, jakým je uživatel "dablju". Dablju celého světa, vyližte si prdel! 90% ()
Nádherný film, který ač vypráví o době hodně minulé a hodně nevlídné, oslovuje všechny věkové generace a navíc srší vtipem. Hlášky typu "Proletáři všech zemí, vyližte si prdel", "Víš co, Sašo? Jdi do prdele!" nebo "Hm, pěkný kozačky, takový by se hodily mojí mámě" již brzo po uvedení do kin zkultovněly. Nemá cenu říkat něco víc, protože nevěřím tomu, že na tyhle stránky zabrousí někdo, kdo tenhle film ještě neviděl. ()
"Já jsem zvědav, co na to řekne soudruh tatínek." Střet socialisty Šebka s kapitalistou Krausem je skvostný, Saša je jedinečně soudružský, muž s brašnou zase mrtvý a soundtrack náležitě stylový, ale pro mě to s počtem repríz tak nějak ztratilo to původní kouzlo. Zkrátka mi to už nepřipadá zdaleka tak vtipné jako kdysi a s tím mizerně slyšitelným mumlavým huhňáním některých postav se mé nedoslýchavé uši stále ještě nevyrovnaly. A po několika vědeckých experimentech, provedených v různých prostředích za různých teplot, mohu zodpovědně prohlásit, že moje hovno nehoří. ()
Myslím, že tenhle film není určen ani tak pro ty, co tehdejší dobu zažili, jako spíš pro ty, co zažili všechny ty svoje fotry komouše a antikomouše, jež dotyčná doba stvořila. Na každém sídlišti se hlavně v devadesátých letech "totalitní dědci" vyskytovali hojně a kdo to nezná, ten si bezmála geniální vtipy a narážky se svěřováním nástěnky, anarchistickým nokem a soudruhy z NDR patřičně neužije. I bez přítomnosti stínu socialismu však zůstávají Pelíšky výbornou komedií, která stojí na až neuvěřitelně povedeném obsazení - co postavička, to perla... ()
║Rozpočet $-miliónov║ Tržby Celosvetovo $2,227,953▐ Pohľad na 60.roky minulého storočia vyšiel nadmieru dobre aj vďaka presvietenému obrazu/ kamere a v skutku príbeh vyznie aj zábavne. Miestamy je cítiť silná nostalgia na určité veci čo sa za vtedajšieho režimu diali, hlavne lyžičky s NDR, postupné súdruženie a v 1968 vpád Sovietov, ktorý je braný len okrajovo. Pre mňa osobne to je len slušný priemer, trošku ma prekvapujú vysoké hodnotenia ale každý samozrejme podľa svojho vkusu, Amerika je Amerika. /70%/ ()
Galerie (31)
Zajímavosti (123)
-
Byť film vychází především z knihy Petra Šabacha "Hovno hoří", postavu otce Krause (Jiří Kodet) vymodeloval scenárista Petr Jarchovský především podle vlastního dědečka. Několik svých vzpomínek zapsal takto:
- To, že má děda v dílně schovaného Mausera, mi prozradila moje teta Jindřiška, dědova mladší dcera, která s ním bydlela a válčila. Dodala tehdy, že by se vůbec nedivila, kdyby měl děda v tom svém bordelu v dílně za almarou zastrčenou zaschlou kostru nějakého esesáka. To ovšem dodávat neměla, protože já si pak v noci představoval, jak se ten esesák, vlastně už jen kostlivec v plesnivé esesácké uniformě, plíží dědovým bytem, vrže parketami a sklání se nade mnou v posteli, a já se marně snažím uniknout jeho kostnatým pařátům a prázdným očním důlkům pod těžkou péřovou, chladivou zatuchlinou nevytápěné ložnice vonící duchnou.
- Tetu Jindřišku si děda pořídil po válce. Před válkou měl s babičkou moji maminku. Byl jí právě rok, když dědu Němci zavřeli, celých dlouhých šest let se neviděli, a když se děda vrátil, čekala na něj doma sedmiletá "cizí" holka. Proto si můj dědeček chtěl pořídit druhé děcko, konkrétně syna, konečně dědice trůnu. Výsledkem však byla zase jenom holka, která mu byla tak obludně ve všem včetně povahy podobná, že ji nejprve rozmazlil a pak s ní válčil. Z války světové do války soukromé. Cosi se stalo, a když moje teta Jindřiška dosáhla puberty, kolem zuřila válka generací, swingovala 60. léta a dědova představa jeho příkladné výchovy se zhroutila jako domeček z karet.
- A pak zbyl vnuk, který tu stonával. Lehával jsem v ložnici, v ohromné dřevěné posteli, pil čaj s havanským citronem a medem od belgických včel a potil se pod tou velkou modrobíle pruhovanou duchnou. U staré philipsky sedával o deváté děda, nešetrně mi u postele kouřil dutinky, které pěchoval Tarasem Bulbou zvláštním pěchovátkem, a na hranici slyšitelnosti šelestil Hlasem Ameriky. To byla má ukolébavka v časech mých častých nemocí... (NIRO)
- K natáčení scény z rodičovské schůzky Eva Holubová prozradila: „Nebyla jsem schopná před kamerou vyslovit slovo prcat. Jarda Dušek mi radil, abych si dokola opakovala mrcat, mrcat, mrcat a prdat, prdat, prdat a pak bych to vyměnila. Ale mně to stejně nešlo. A tak mě napadlo, že na to půjdu od lesa a že to napíšu na tabuli. Hřebejkovi se to líbilo, chtěl, abych to napsala, podtrhla a navíc řekla. A to vytvořilo další pointu, když do třídy vešel Jirka Kodet, viděl to tam napsané a já jsem se to snažila zakrývat.“ (Komiks)
- Režisér Jan Hřebejk několik let po vzniku filmu vzpomínal na genezi jeho názvu: "Knížka Petra Šabacha se jmenuje Hovno hoří. Nechci říkat, že to je úplně nejlepší název pro potenciální štědrovečerní komedii, ale - po pravdě - cítili jsme, že titul, který obstál u knihy, film neunese. I když varianta, že by na sebe diváci pokřikovali: 'Už jsi viděl Hovno?' nebo 'Půjdem na Hovno?' nás docela bavila. Velkým zastáncem tohoto titulu byl kameraman Honza Malíř, který říkal, že stejně nic lepšího nevymyslíme. Zásadní slovo měl ale Petr Borovan z České televize, který nám vysvětlil, že vzhledem k tématu budou chtít film zařadit do vánočního týdne a na veřejnoprávní televizi (zatím) prostě nejde, aby se něco v osm večer na ČT1 jmenovalo Hovno hoří. (...) V další fázi jsme film nazvali Hospodské historky. Hospodská historka je totiž svou délkou, mírou tragikomiky a stylizace základem velké české literatury. Z Hospodských historek jsme odvodili název Pub fiction, jelikož člověk většinou začíná nějakými parodiemi známých titulů a když je blbej, tak u nich i skončí. Pub fiction se nikomu nelíbilo, ale přesto tohle slovní spojení nějakou dobu vězelo na první straně scénáře. A pak přišel Petr Jarchovský se Spolkem pohodlí. Jeho teta Jindřiška (...) byla totiž členkou takhle pojmenované hospodské sebeobranné party výtvarníků a recesistů z přelomu 60. a 70. let, v níž se ukovala spousta znamenitých hospodských historek. Jenže tuhle legendu spojenou s názvem by bylo potřeba každému individuálně vyložit, což pochopitelně není možné. Přesto i Spolek pohodlí figuroval na scénáři poměrně dlouho. A když už se všechno konečně začalo blížit realizaci, přišel producent Ondřej Trojan s názvem Pelíšky a prohlašoval, že ten film přece je o takových našich domovech a doupátkách. Já nebyl ani pro ani proti, jelikož jsem v té fázi řešil jiné věci, a tak jsme nechali Pelíšky dokonce natisknout na trička, do kterých byl oblečen štáb během natáčení. Jenže Jarchovský s tím šel za Šabachem a vydavatelem Láďou Horáčkem a ti nevěřili vlastním uším: 'Je to blbý a takový teploušský,' říkali. Uklidnili jsme je, že je to jen pracovní verze, a pokračovali v natáčení. (...) A jak už to tak bývá, u sebeblbějšího titulu se někdy stane, že si ho lidi zamilujou. (...) Náš film navíc titul zpětně ovlivnil, takže dneska ten název snad nevadí ani Horáčkovi se Šabachem." (NIRO)
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Reklama