Pelíšky

|| Scenár: Petr Jarchovský, Petr Šabach | Hudba: Ivan Hlas, Ivan Kral | Produkcia: Pavel Borovan, Ondřej Trojan | Distribúcia: Česká televize || Premňa až neuveriteľná harmónia a vyladenosť žánrov komédie a drámy. Všetko ostatné je zbytočné opisovať, ajtak by to skončilo analízou politicko-historického pozadia a hodnotením nehodnotitelného kultového českého humoru. Pri venovaní v záveru filmu uroní slzu snáď i ten, kto v danej dobe ešte nežil - tematika celého filmu je totiž nadčasovou záležitosťou - emočne i generačne je s nami naveky spojená. (29.05.2011)

V Pelíškách už bohužel není nic z té nadějné, rozechvělé a nesmělé kuráže k neobvyklému a čistému, byť dojemně neotesanému tvaru Šakalích let. *** Sice hlavně zpočátku se tu drsně esenciálně zachycuje ta destruktivní neláska, nenávistná zhrublost, zaslepená, sobecká omezenost a zuřivá nemohoucnost různých typů mužských trosek té bezdějinné éry, ale jistá vtíravost, otřelost, podbízivost některých levných vtipů, poplatné humorné postupy a osvědčené inscenační rámce téhle linii značně srážejí hřebínek, přičemž absurdně melodramatický zvrat a konec jí doslova lámou vaz, takže co se až bolestně, byť komediálně, týkalo něčeho zabijácky životného, vyšumí do prázdna a zbude jen harmonicky uzavřený příběh s patetickou douškou a zalkáním. Zůstane jen eunuchovsky mile, literárně vypointovaná, zinscenovaná povídka. Škoda, ale míním, že Hřebejk nic lepšího a životnějšího než Šakalí léta nestvořil, od té doby se šusem zaprodává a valem ztrácí rozum i cit. Mezi Šakalími léty a Pelíšky je sedmimílový krok do tvůrčí normalizace, a Hřebejk od té doby kráčí po šipkách a sám sebou zatlouká do rakve svůj mladý talent, tak předčasně skonalý. (15.02.2015)

„Jestlipak sis všimla něčeho zvláštního, na tých sklěničkách, Mařenko.“ Hřebejk sa v Pelíškoch (na rozdiel od neskoršieho Pupenda, ktoré mi príde síce menej kultové, ale paradoxne lepšie vyladené, napísané a zrežírované) ešte mierne stráca. Možno až príliš masívne mieša dokopy výborné komediálne scény (knedlík vs. nok, prcat, umelohmotné lyžičky) s horkastými (elektrická rúra) a takými, ktoré trhajú srdce (posledné minúty, decentne poňaté scény prvého stretnutia so smrťou a sexom). Nič to však nemení na tom, že všetci herci podávajú výborné výkony (Polívka, Donutil, Stašová, Vášaryová, Dušek, Holubová, Zázvorková a predovšetkým excelujúci cholerik Jiří Kodet a jeho dcéra Kristínka Nováková) a dialógy sú klenot; snáď neubehne jedna jediná mizerná minúta, aby nezaznela nejaká kultovka ("Vy dva jse se dlouho hledali."; "A komu tím prospějete, co?!"; „To je pejsek?“ – „To je velbloud!“). (31.12.2008)

Pre ďalšie dve generácie asi stratový film a neopísateľne atmosferická komédia. Skultovené hlášky, jedinečné dialógy a herecké výkony (Kodet, Donutil) pozdvihujú tento film do absolútnej topky. Scenár skvelý a dramatický žáner sem sadol ako uliaty! Je škoda, že na Slovensku je filmová produkcia v takých sra*kách. 90%. (10.03.2006)

Tenhle film mám rád, byť rozhodně není Hřebejkovým nejlepším. Jenže narozdíl do nesourodého a mělkého "Pupenda" se jedná v nejlepším slova smyslu o rodinnou komedii, která pohladí laskavou vypravěčskou nostalgií po duši a přitom skutečně něco řekne o době a těch, kteří ji prožívali. Krom humorné stránky má skoro každá hlavní postava určitou porci vnitřní tragiky, takže nedochází k vzniku roztomilých mluvících komediálních archetypů, jako je tomu v "Pupendu". Pan režisér zkrátka natočil snímek, který obstojí jako zábava i jako výpoveď. Jedna hvezdička spadla z nebes po uvedení fenomenálního "Musíme si pomáhat", ale i tak se "Pelíšky" řadí na čelní místa galerie slávy českého filmu jako doposud nejlepší adaptace Šabachovy předlohy. (22.03.2004)