Pelíšky

Málokdy se vidí, aby se z něčeho stala skoro ihned klasika. Na rozdíl od soudruhů z NDR neudělal Hřebejk chybu, když sáhl po knihách Petra Šabacha. "V naší nové ELEKTRICKÉ troubě?" "Aspoň tady bude chvíli řvát někdo jinej." "Drápem, vole." A těm proletářům celého světa, kteří mají něco proti, vzkazuju...ale vždyť víte. (26.07.2007)

Nepochopitelným způsobem nadhodnocený film! Ano, herecké obsazení a výkony jsou skvělé, soundtrack je podmanivý, mnohé scény úsměvné, avšak poprvé mi příjemně zamrazilo v zádech při hymně (a to mi mrazí pokaždé, když ji slyším), což už byl takřka konec filmu. Sluneční hrob na závěr je neuvěřitelně silná písnička, takže dávám 3* za posledních několik minut - od vpádu Rusů. Očekával jsem možná více od snímku, který je nejlépe hodnocený v databázi (v rámci české tvorby). Troufám si tvrdit, že máme minimálně 5 filmů, které jsou lepší, působivější, atd. (11.02.2010)

Uz ani neviem po kolkykrat som tuto skvelu komediu videl, ale vzdy sa na nej nasmejem a pritom to nie je ani tak blazniva komedia, ako skor trpa komedia zo zivota ludi z komunistickeho obdobia, kde boli ludia rozdeleni na tych, ktori obhajovali zapadne demokraticke staty koncom 60-tych rokov a ich pokroky a na tych, ktori naopak obhajovali komunisticky system. Moji najoblubenejsi herci su jednoznacne Bolek Polivka a Miroslav Donutil a nikdy nezabudnem na ich hadky ohladom zapalkovej skatulky, alebo scena s umelými poharmi a lyzickami. Jedna z najlepsich ceskych komedii. ________ Boleslav Polívka - (Strýc Václav) +++ Miroslav Donutil - (Šebek) +++ Simona Stašová - (Šebková) +++ Jaroslav Dušek - (Saša Mašlaň) +++ Stella Zázvorková - (Babička) +++ Eva Holubová - (Učitelka Eva) +++ Emília Vášáryová - (Krausová) +++ Jiří Kodet - (Kraus) +++ Kristýna Nováková - (Jindřiška) +++ Boris Hybner - (Kúzelník) +++ Hudba: Výber od Václava Neckáře +++ (31.01.2011)

Vrchol Hřebejkovy (ale i obecně porevoluční české kinematografické) snahy o vyrovnání se s vlastní problematickou národní minulostí (samozřejmě do doby, než vznikly Špačkovy Pouta, která se snaží k tématu přistupovat ale z úplně opačné strany). Už sám symbolický název, metaforicky odkazující k snaze vytěsnit existenciální úzkost a tlak normalizační reality útěkem do hájemství svých bytů, zmizet před tíživým tlakem režimu a izolovat se od něj v rodinném soukromí, ve svém pelíšku... Achillovou patou a kontroverzním místem filmu je přílišná snaha bagatelizovat nemorální a ve své podstatě zločinné chování některých postav a navodit uměle nostalgický a smířlivý tón filmu, který by jinak pojmenováním bolestných míst národ nutně rozdělil na oběti a viníky. Ideový záměr tvůrcům bezezbytku vyšel, vznikl film krásný ve svém konejšivém ohlédnutí zpět a v optice nostalgického vzpomínání bylo špatné povětšinou zapomenuto a torzo hříchů odpuštěno. Leč jak pravým jménem pojmenovat charaktery těch několika kontroverzních postav - nebyl lampasák (a ve své omezenosti až okouzlující furiant) Šebek (excelující Miroslav Donutil) spíš vlastizrádce a jeden z hlavních strůjců? A ředitel školy Saša (životní role Jaroslava Duška) spíš bezcharakterní a bezpáteřní s režimem kolaborující sviňák? A nakonec třeba bodrý příslušník Veřejné bezpečnosti (Miroslav Kaman) ve skutečnosti sprostý vrah? Je jasné, že tvůrci zamýšleli svět obou ústředních rodin (Šebkovi x Krausovi) jakožto kontrapunkt, jejich symbolická dualita je prvoplánově zjevná, ale záměrně byla setřena bipolární ukotvenost této dvojice a v podstatě se nedá určit, kdo z nich je vlastně ona pozitivní část. Jistě, primárně Krausovi, rodina válečného veterána, masarykovce a účastníka nekomunistického odboje, jenže coby neurotický pedant Jiří Kodet ve své roli smazává onen pozitivní podtext. Všichni jsou tu vlastně ,,blázni" a jediný normální (a příběhově fixní bod je postava rebela, budoucího emigranta, tedy skutečné české elity - Eliena, jehož neukotvenost ve společnosti z něho dělá morálně nerelativizovaný charakter). Hřebejk divákovi představuje postavy záměrně v komických situacích (velmi přesně odpozorovaných), a tak se mnohá lidsky odpudivá vlastnost promění v úsměvnou (duševní ,,lampasáctví" majora Šebka...). Většina scén je ovšem mimořádně přesvědčivá a před divákem tak pozvolna krystalizuje cosi z typické české povahy. Očividné zaměření na detail, ona fragmentární dějová drobnokresba (proti níž stojí po formální stránce např. celkový záběr na prostranství před školou, k němuž se film cyklicky vrací) dává tušit, že uměleckým záměrem bylo toto symbolické zobrazení naší každodennosti povýšit na nadčasové dílo vypovídající o identitě národa, dostat se obrazně pod povrch věcí, vyslovit se k zásadnímu údobí našich dějin... Vyrovnat se s těžkým dědictvím doby se Hřebejkově snímku sice nepodařilo, vznikl ale výjimečný a silný film, jeden z nejlepších novodobé (svobodné) éry... A to není málo... (01.01.2008)

"Já jsem zvědav, co na to řekne soudruh tatínek." Střet socialisty Šebka s kapitalistou Krausem je skvostný, Saša je jedinečně soudružský, muž s brašnou zase mrtvý a soundtrack náležitě stylový, ale pro mě to s počtem repríz tak nějak ztratilo to původní kouzlo. Zkrátka mi to už nepřipadá zdaleka tak vtipné jako kdysi a s tím mizerně slyšitelným mumlavým huhňáním některých postav se mé nedoslýchavé uši stále ještě nevyrovnaly. A po několika vědeckých experimentech, provedených v různých prostředích za různých teplot, mohu zodpovědně prohlásit, že moje hovno nehoří. (21.07.2011)