Snídaňový klub

Velké zklamání. Něco podobného, jako když jsem v 90. letech šel na Singles a čekal fajn sondu do života příznivců rockové muziky. Dočkal jsem se zoufalého pohledu na partu uvědomělých čajíčkářů, věčně zaneprázdněných budováním kariéry a plkáním o zodpovědnosti. Člověk se hned cítil jako na Melrose Place, jen k tomu navíc hrál ještě grunge. ... Když vám naservírujou film z prostředí středoškolské mládeže 80. let, čekáte, že tam bude zachyceno něco z atmosféry té bezstarostné doby. Čekáte mejdany, srandu, minisukně - prostě čekáte 80. léta. Místo toho vás šoupnou do místnosti s pěti pitomci, kteří mají jeden vedle druhého vlastně jediný problém: Nesnášejí své rodiče. Rodiče jsou alfou a omegou jejich skuhrání, které máte vydržet celých 97 minut. A prakticky pořád v té jedné místnosti. Po celou dobu vás nečeká nic jiného, a kdybyste snad měli pocit, že se to už konečně rozjíždí, nepropadejte žádné naději. Nic se nikam nerozjede, jen někteří skuhravci se nakonec velmi nepravděpodobně a náhle vzájemně zamilují. Tohle není žádná odvázaná 80's teenagerská komedie - spíš se to podobá tuzemským televizním hrám o svazácích, které působily vlastně stejně nevesele a bezvýchodně jako tenhle Snídaňový klub. Zatímco socialistické inscenace na téma "mládežníci" byly svázány diktátem režimu, tohle dílko svazuje snaha o vážné vyjádření k tématu generačního konfliktu. V obou případech je výsledek stejný (jen američtí mládežníci si dopřejou trávu, ti naši zas alkohol). V jednom je ale Breakfast Club bolestně pravdivý: Mládež v obou táborech nebyla absolutně schopna žádné opravdové vzpoury. 60. léta a odvaha generace dětí květin měnit svět, nebo punková rebelie let sedmdesátých jsou nenávratně tytam. Děti 80. let jsou daleko krotší a smířenější s tím, že měnit systém se nevyplácí. Zpětně se jim nedá upřít jen jedno: Alespoň se dovedou pořádně bavit. Ti z Breakfast Clubu nedokáží bohužel ani to. (31.07.2007)

Tak tohle byl pro mě takovej menší šok. Komedie o středoškolácích od režiséra, kterej má na kontě Letadla, vlaky a automobily, navíc všeobecně dost vysoko hodnocená a ono to dopadlo prachbídně. Pětice šablonek (tady se opravdu nedá mluvit o postavách, to jsou prostě šablonky) musí za trest v sobotu do školy a napsat tam esej. Tyto šablonky spolu ze začátku nějak moc nekamaráděj, ale občas je příde trochu zjebat ředitel, což postupně utuží kolektiv a navíc začnou postupně zjišťovat, že maj společnou další věc. Všechny je serou rodiče. Potom se naši hrdinové rozhodnou, že si ve škole zahulej trávu a já se těšil, že teď to konečně nabere na obrátkách. Jenže tahle epizodka s trávou nějak neměla žádnej význam. V jednu chvíli jsou všichni vysmátý a najednou střih a už si zase stěžujou, co je všechno trápí a jaký jsou jejich rodiče svině. Sportovec má problém s tim, že jeho fotr chce, aby vždycky zvítězil, po šprtovi doma chtěj, aby měl dobrý známky a holku, která se chová jako prase, rodiče pro změnu ignorujou. Nakonec se to pomalu dostane k přiblblýmu happy endu (holka si padne kolem krku s týpkem, kterej jí předtim celej den nadával, jaká je to rozmazlená kráva - škoda slov) a mně se v tu chvíli ani nechtělo uvěřit, že jsem se opravdu díval na ten "kultovní" Breakfast club, o kterym tady čtu skoro samý superlativy. Největšim kladem Breakfast clubu je to, že některý scény byly úžasně zparodovaný ve filmu Bulšit. (17.06.2008)

Teenagerovská komedie s typicky americkým nádechem. Chování dětí a jejich rozdílnost je náhle vystaveno konfrontaci. Školní hvězdy a podivíni se najednou setkávají v jedné třídě a odkrývají svá tajemství a pocity. Musím přiznat, že téma je stále aktuální a i poměrně starší snímek má co říct i mladším divákům. Mně osobně se moc líbil. Takový film k odreagování, který vám i přesto něco dá. Rozhodně stojí za to dát mu šanci. 75% (07.10.2014)

Breakfast Club naprosto předčil moje očekávání. Velmi příjemné a nadčasové komediální drama pro mě bylo opravdu velkým překvapením. Jednotlivé konfliktní postavy, současně ale i sympatické, postupně rozkrývají své skutečné já. Ale ne zase tolik, něco je přenecháno i na diváka, aby si domyslel sám. Všichni herci byli výborní, ale mými favority jsou přece jen Judd a Molly. Opravdu brilantní snímek o teenagerech své doby, ale určitě nejen pro ně. Já jsem se ani chvilku nenudila a je to opět jeden z filmů, který můžu vidět ještě jednou. Všechny chybky (jistá účelovost a ten konec:D) jsou odpuštěny a dávám jasnou pětku. (28.07.2012)

Přes zábavnou slupku a uvolněného ducha, není Breakfast club ani trochu mělký. Film zobrazuje pět jedinců, kteří jsou nuceni být společně uzavřeni po škole a kteří snad ani nemohou být odlišnější. Máme zde sportovce, šprta, rebela, královnu krásy a weirda. Na těchto prototypech pak tvůrci velmi efektivně ukazují, že každé podobné povrchní dělení je vlastně naprosto nesmyslné, protože zcela jistě je každý z nás složen z mnoha „součástek“ a naše osobnosti formuje v průběhu let mnoho zkušeností a jsou ovlivňovány mnoha faktory. Těmi mohou být rodinné zázemí, školní kolektiv, nebo sám boj s obrazem, který si o nás vytvořili druzí a který můžeme, pokud si nedáme pozor lehce přijmout za svůj. Breakfast club je tak především o hledání vlastní identity v období dospívání a všechna čest autorům za tak empatické zpracování života teenagera bez banalit, nebo zjednodušování. (20.01.2017)