V písku - Příslib svobody

Druhá svetová vojna a jej následky, ponúkajú skutočne nevídaný počet námetov a uhlov pohľadu, ktoré možno preniesť nielen do filmových príbehov. Tento ma priklincoval do stoličky na takmer 100 minút a rozvíril mi v hlave množstvo myšlienok o sile nenávisti, ľudskosti a ich hraniciach. Film o tom, že nič nie je len čierne, alebo len biele a že zovšeobecňovanie je štatistický nástroj a mal by ním aj zostať. Veľmi intenzívny filmový zážitok! 100%. (21.05.2016)

Další válečnej zářez do pažby, který stojí za to vidět. Zase jiný pohled, jak to na konci války vypadalo. Třeba na dánském pobřeží. Mladí Němci likvidují nášlapné miny z pláží a že jich tam teda bylo hafo. Tady se fakt nezahálelo. Je jasné že hoši jdou na jistou smrt a že mají jen malou šanci vrátit se domů. Výcvik a podmínky jsou tak chabé, že to nemůže směřovat jinam. Každopádně pro mě byla stěžejní postava seržanta, který to měl na povel. Počáteční nenávist se postupně začne měnit v soucítění s kluky, kteří vlastně ani pořádně neví o co šlo a jde. Ze spaní volají mámu, když je straší noční můry z prožitých hrůz. Jeho chování se hodně změní a nakonec klidně riskuje život, aby dostál svého slova muže, vojáka, které klukům slíbil po splnění úkolu. Moc pěkná scéna, když je den volna a všichni si zahrají fotbal, jen tak, aby na chvíli zapomněli na všudypřítomné peklo a nervy drásající okamžiky, při odstraňování min. Panebože, kdy to zase vybuchne...... (13.04.2019)

"Nehraj si Ondrášku s výbušninami, utrhne ti to ruku!" Tento film dává moudru mé babičky zcela nový význam. Je konec války a z kdysi opravdu mocné armády SS se stala banda náctiletých zajatců vhodných tak akorát na.... odminovávání dánských pobřeží. Nikdo je (Němce) nemá rád (což není žádná novinka) a sousedka by jim nejraději ke krysím bobkům k obědu přidala i nějaký ten jed. Prostě krásné idylické vztahy na pozadí konce nejhoršího válečného konfliktu ve 20. století (hned po smrti Járy Cimrmana samozřejmě). Samotný film se soustředí právě na vztah mladých vězňů a jejich dánského věznitele, který je nutí k nelichotivé práci na pláži, kde každý centimetr může znamenat krutou explozivní smrt (kterou ve hře miny ze starých windows jistě nenajdete). A jak tradice napovídá, je jasné, že dojde ke sbližování vztahu mezi dvěma národnostmi. Krásná idea, již mnohokrát jinde viděná. Mimo ni tu máme velice napínavé okamžiky, kdy očekáváte kde co komu bouchne. A když k tomu dojde, ručím vám za to, že to není hezké. Za to určitě palec nahoru. Takže přátelé.... sundejte si boty, zajeďte si do Dánska a hurá se proběhnout po plážích.... ať sami poznáte, jak naši němečtí bratři byli vlastně pečliví. No a pokud ne.... pak si na onom světě obstarejte tento snímek pro klid vaší duše. 75% (20.03.2017)

Je sedmdesát a více let po válce. Lehko se dnes z pohodlí domova soudí, co je morální a co ne. Komu nezabili příbuzného v koncentráku, na frontě, při náletu, kdo nezažil strach z toho, že mu jednoho dne pár chlápků v kožených kabátech zabuší na dveře, kdo nestál frontu na potravinové lístky, ten se možná bude ošívat nad nelidskostí toho, co vidí. V roce 1945 nešlo dělat, že se nic nestalo, že je konec a teď k sobě budeme všichni hodní. Ke cti filmu a jeho scénáristy a režiséra v jedné osobě je třeba říct, že si nehraje na žádné morální memento, nekáže, a když ve mně vyvolal nepříjemné pocity, musel se o to opravdu poctivě zasloužit. Tohle jsou Dánové, ne Hollywood. Z tématu tak dokážou vytřískat emoce, napětí, syrovost a nepříjemné pocity i bez klišé. Tím nemyslím ani tak scény jako takové, ale spíš to, jak jsou udělané. Např. záchrana holčičky na pláži, dokážu si představit, jak by to natočilo tucet jiných, zde je to podáno tak, že jsem opravdu nedýchal. Co bych snad vytknul, je možná malá propracovanost německých kluků, o většině víme jen obligátní "je mi sotva osmnáct a jsem v noční můře" (všichni ovšem hrají skvěle), zato dánský seržant je skvěle napsaná i zahraná postava. Jo, a taky film správně ukazuje, že chlap má dané slovo dodržet. Podobný film: Polumgla. (14.08.2016)

"Viem, že nás nenávidíte a je vám jedno, že umrieme..." Určite každý z vás pozná otázku od kámoša či známeho: "Nevieš o nejakom dobrom filme?" Už viem, čo budem odpovedať... Under sandet je pre mňa jeden z naj filmov za posledné roky. Donúti človeka zostať i pri záverečných titulkoch a v tichu premýšľať o zmysle života a nezmyselnosti vojny. Osobne som nikdy k Nemcom necítil nenávisť, nie k bežným členom wehrmachtu a k týmto chlapcom to ani nejde. Viem toho o 2. svet. vojne dosť na to , aby som vedel povedať, že vojna samotná i okolnosti za akých k nej došlo nie je čierna ani biela. Dnes nikto neviní Rusko, že spolu s Nemeckom podpísali pakt o neútočení, že napadli Poľsko a rozpútali vojnu spoločne!, že Anglicko a Francúzko neurobilo nič v 38. roku v Mníchove... Hitler neprišiel k moci zo dňa na deň... Dôležité však je, že režisér chcel ukázať cez nenávisť a hnev, že aj Nemec je človek. Boli zlí Nemci, boli i dobrí Nemci, o tom nepochybujte. Film emočne nevydiera, s chlapcami cítite súcit, dvojčatá vás určite chytia za srdce, scény s mínami sú napínavé, príbeh a dialógy jednoducho skvelé, samá chvála. Som rád, že vojnový žáner má stále čo ponúknuť. Po nedávnom super "severskom" seriály Kampen om tungtvannet opäť plný zásah. 5 hviezd čistých a silných jak atomovka! Odporúčam všetkým. +++++++++++ Osobne by som dohliadol na to, aby to odmínovali všetci dôstojníci, ktorí vydávali hrozné rozkazy v táboroch smrti, všetkých vrahov z SS... Realita je však rovnaká v minulosti i dnes, vždy si to odskáču nevinní, obyčajní ľudia. 100% (26.05.2016)