V písku - Příslib svobody

Silné téma, brutální zpracování. Syrovost a autentičnost hraje do karet všem zúčastněným. Chlapci do jednoho hrají jako o život. Možná by stálo za to film trochu prodloužit a rozkreslit více charaktery chlapců, protože když už nás někdo začne zajímat, rychle zmizí ze scény, respektive ztratí se v prachu... Škoda, ale i tak dávám pět, protože mě film hodně dostal...88% (07.01.2018)

Originálny pohľad na vojnu aj z druhej strany a tak akosi ľudsky. Smutný námet s extrémne silným príbehom, ktorý ma držal v napätí a smútku od začiatku až do konca, úplne ma pohltil. Dostalo sa mi skutočného pohľadu na vojnu, zo strany obyčajných ľudí i vojakov, čoho výsledkom bola zmes rôznych pocitov, hlavne však hnevu a hrôzy. Vojna kriví charakter ľudí, to je stará známa vec, avšak v tomto filme sa veľmi tvrdo poukazuje aj na fakt, že je i nevyčerpateľnou studnicou rôznych nezmyselných predsudkov a že proste berie ľuďom racionálne myslenie. Bolo to nádherne ukázané na postave seržanta, ktorý na začiatku plný nenávisti dostal za úlohu dohliadať na 14 nemeckých zajatcov (ešte deti), aby po sebe "upratali". Postupne sa však jeho názor na týchto chlapcov začne meniť a on tak konečne získa to, čo vo vojne stratil - svoju ľudskú tvár. Ten záver určite nenechá nikoho chladným, emotívne a veľmi, veľmi smutné. Nádhera. (23.05.2016)

Jednoznačně za 5! Parádní záležitost, která je spíše psychologickým dramatem než válečným filmem, protože se odehrává v prvních mírových měsících roku 1945. Už jsem to tu psal vícekrát, vždy mám trochu problém, když hlavními hrdiny ve válečných filmech jsou Němci, Japonci, či jiní okupanti... Ačkoliv se zájmem sleduji osudy toho či onoho vojáka, dívám se na ně s vědomím milionů obětí. Tady ale nešlo necítit k těm klukům lítost. Kdo o válce něco ví, ví také, že poslední odvody do války v Německu braly sotva odrostlé chlapce nebo naopak starce. Už nebylo do válečného masomlejnu z čeho brát...Sice se sem tam podařilo z někoho udělat fanatika pro jeho neznalost hrůz s příslibem tajných zbraní, většině se ale od rodin vůbec nechtělo. Na frontě tito chlapci neměli valných bojových hodnot nejen kvůli nedbalému výcviku, ale také proto, že na straně spojenců proti nim stáli ostřílení veteráni. Pokud nepadli, bylo na konci války zajato mnoho takových vyděšených štěňat. S vědomím tohoto jsem učinil vyjímku, stejně jako serža od SAS paragánů, který je měl na starost. Bylo zajímavé sledovat jeho počáteční apatii vůči těmto lidským bytostem německé národnosti, zřejmě následek prožitých hrůz z bojů. Vše bylo skvěle zahrané a skvěle nasnímané. Udivilo mne jak pokaždé u každé z min zatajuji dech při šroubování roznětky... Ačkoliv se postup spojenců může zdát krutý, kdo jiný měl ten binec po sobě uklidit? Zaminované pláže zůstat nesměly, a proč by životy měli riskovat spojenečtí vojáci či civilisté? A pak, rok 1945 byl rokem strašného hněvu na Německo, rokem strašného procitnutí při zjištění kam jezdily všechny ty vlaky s Židy... Rok pomsty na poraženém nepříteli. Je třeba si uvědomit, všude byl i hlad. Británie byla vyhladovělá, nad Nizozemím, Belgií a Francií shazovaly těžké bombardéry kontejnery s potravinami...Nebýt USA a jejich konzerv, bylo by zle, moc zle !. Doba byla prostě zlá i když už bílá holubice rozprostřela své perutě nad válkou rozdrásaným světem. Hvězdou filmu byl jednoznačně Roland Møller ! Jen se ptám proč se miny hledaly takto ručně a pro finální kontrolu se třeba nepoužila minohledačka? 5 protitankových min. * * * * * (23.05.2016)

Výborně napsané drama, které klade velmi nepříjemné otázky ohledně morálky, zodpovědnosti, viny a trestu. Je těsně po druhé světové válce a dánské pobřeží je zamořené obrovským množstvím min. Nikomu se při jejich likvidaci nechce riskovat nejhorší a logickým důsledkem je povolání válečných zajatců. Voják pověřený dozorem nad jednotkou nemá nejmenší důvod být k Němcům shovívavý, vlastně jim léta ponížení a strádání chce vrátit i s úroky. Jenže na Jutském poloostrově se na sklonku války nevyskytovali zkušení váleční veteráni, bojeschopné muže hroutící se německá říše potřebovala na kritických úsecích fronty. Voják ke svému překvapení zjistí, že dostal na starost skupinu mladých kluků ve vojenských uniformách. Odhodlání srazit zajatce na kolena a zdeptat je dostává první trhlinu. Viník války a poražená strana jsou jasné, ale jak velký má být trest a kdo přesně má vinu splácet, už tak jasné není. Under sandet je film, který zlidšťuje protivníka tím, že ukazuje jeho tvář. Stojí v opozici proti starověkému oko za oko, zub za zub. V téže době, kdy se příběh odehrává, řešily evropské země problém kolaborace a menšin tvořených příslušníky poražených národů. Tam, kde se od počátku dařilo tlumit vášně a spoutat snahu o odvetu a kde dovedli říct stop morální otrlosti, dopadli nakonec daleko líp a odolali nástrahám politického radikalismu. Na druhou stranu je dobré nahlížet na události a problémy ze všech stran a pro pochopení pohnutek dozorce si dovolím doporučit ke zhlédnutí třeba Pianistu, Jdi a dívej se nebo Saulova syna. Celkový dojem: 95 %. (18.08.2017)

Podařené válečné drama, které pojednává o skupinách mladých německých vojáků, kteří musí po Druhé světové válce zneškodňovat nacisty zaminované dánské pobřeží. Tedy námět, který přímo vyzývá k silnému příběhu a často i nepříjemnému citovému vydíraní, které zde ale nenajdete. Jak jistě dle příběhu chápete, tak nouze o silné momenty tu rozhodně není, jelikož ne všichni se vrátili domů a ti, kteří se vrátili, tak většinou ne zrovna vcelku. Kvalitně zpracované drama, kterému vévodí Roland Moller jakožto dánský velitel mladých Němců. Bez zbytečného patosu a také bez zbytečného citového vydírání. Zájemcům o válečnou tématiku nelze než doporučit. (20.02.2017)