V písku - Příslib svobody

V Evropě najdete dost národů, které by mohly natočit desítky filmů jako Land Of Mine. Dánové mají nejspíš námět na jeden jediný, ale nejen, že ho natočí, ale natočí ho důsledně, distancovaně, bez vyumělkovaných peripetií a patosu. Už samotný námět je výjimečný, ale Zandvliet opravdu dokáže rozehrát důsledně civilní drama, v němž rezonují širší otázky kolektivní viny a oprávněnosti msty. Zralý, přesný a velmi elegantně nasnímaný příběh o poválečné explozivní půdě. Rolanda Møllera chovám v úctě už dlouho, ale tady předvádí svůj bezesporu nejvíc nuancovaný a propracovaný výkon. (28.01.2017)

Emoční přesah filmu očividně většinu lidí trefil, ale mě nikoli. Měli si snad Dánové ty miny vykopat sami a sami u toho umírat? Já chápu, že zrovna ti kluci, kteří to dostali za úkol, asi za nic nemohli, ale holt byli jednou vojáci poražené strany, takže smůla. A jelikož ta emoční stránka byla to jediné co film obsahoval... 55% (14.08.2017)

Snad se za tahle zvěrstva Dánové konečně oficiálně Němcům omluví ... ... hrůzné události, o tom žádná, ale ty miny asi měli odstranit místní občané sami, že ... ("vždyť všichni ti chudáci v německých uniformách jen plnili rozkazy"...) ... jinak film samozřejmě hodně dobrý, ale tady přece nejde zapomenout na všechny souvislosti ... .. říšský ministr propagandy Dr. Joseph Goebbels by jistě ryčel nadšením ... (24.05.2016)

Je sedmdesát a více let po válce. Lehko se dnes z pohodlí domova soudí, co je morální a co ne. Komu nezabili příbuzného v koncentráku, na frontě, při náletu, kdo nezažil strach z toho, že mu jednoho dne pár chlápků v kožených kabátech zabuší na dveře, kdo nestál frontu na potravinové lístky, ten se možná bude ošívat nad nelidskostí toho, co vidí. V roce 1945 nešlo dělat, že se nic nestalo, že je konec a teď k sobě budeme všichni hodní. Ke cti filmu a jeho scénáristy a režiséra v jedné osobě je třeba říct, že si nehraje na žádné morální memento, nekáže, a když ve mně vyvolal nepříjemné pocity, musel se o to opravdu poctivě zasloužit. Tohle jsou Dánové, ne Hollywood. Z tématu tak dokážou vytřískat emoce, napětí, syrovost a nepříjemné pocity i bez klišé. Tím nemyslím ani tak scény jako takové, ale spíš to, jak jsou udělané. Např. záchrana holčičky na pláži, dokážu si představit, jak by to natočilo tucet jiných, zde je to podáno tak, že jsem opravdu nedýchal. Co bych snad vytknul, je možná malá propracovanost německých kluků, o většině víme jen obligátní "je mi sotva osmnáct a jsem v noční můře" (všichni ovšem hrají skvěle), zato dánský seržant je skvěle napsaná i zahraná postava. Jo, a taky film správně ukazuje, že chlap má dané slovo dodržet. Podobný film: Polumgla. (14.08.2016)

„Mezi tím praporem a cestičkou je zakopáno asi 45 tisíc min. Musíme je všechny zneškodnit a odstranit. Až je všechny odstraníte, budeme moci odejít domů. Rozuměli jste tomu?“ Filmu jsem se dlouho vyhýbal, neb jeho téma považuju přinejmenším za problematické a nejednoznačné. Ale po zhlédnutí snímku Mazel, jehož byl Zandvliet scenáristou, jsem se přece jen odvážil. A to s s vidinou toho, že u mě film může zcela propadnout…což se naštěstí nestalo. Jistě, snaha ukázat několik skupinku vojáků wehrmachtu jako hlouček nevinných, vyjukaných chlapců minimálně pokulhává, přesto oceňuju, že se film při tomhle „polidšťování“ nesnaží emočně tlačit na pilu víc, než je snesitelné. A to napětí při každém píchnutí do hroudy písku se bez problémů přenáší i na diváka. Vcelku funguje i to pozvolné budování důvěry a jakési sounáležitosti, i když dané hlavně společným úkolem. Konec byl i navzdory tomu naivní, ale celkovým dojem až tolik nepokazil, za mě to budou slabší 4*. „Snad sis je neoblíbil?“ - „Ne.“ - „Pamatuj na to, co udělali. Raději oni, než my!“ (06.06.2021)