Happy End

Chladný Haneke. Tentokrát neodrovnává emocionálně, ani filmovou optikou (zejména jeho statickou kamerou). Nečekejte Bílou stuhu, ani Amour. A určitě ne zdrcující počátky Sedmého kontinentu a Bennyho Videa. Haneke je tentokrát vztahový, konverzační, kritizující dnešní společnosti a pohledu na moderní žití. Chladné, bezmyšlenkové. [MFF Cinematik, 2017] (17.09.2017)

Nalezla jsem filmového bílého lanýže letošního roku! Haneke scénárista jako kdyby se nechal inspirovat tím nejlepším z Kundery. Láska bez citů, přežívaný život a k tomu možná špetka Antonioniho, ale přece krystalicky čistý Haneke. Bilanční film snad nikdy nebyl osobnější, Haneke otevírá své srdce plné žalu nad stavem dnešní společnosti. Nepromlouvá z pozice ublíženého starce, nesnaží se mentorovat, jen nesouhlasně kroutí hlavou a jako kdyby nám říkal, jak je šťasten, že si odžil velký kus svého života v jiném světě. Navázání na Lásku je natolik mlhavé, že ho musí Trintignat doslovně uvést a pak, s tímto kontrastem, začne Happy End dávat ještě větší smysl. To srovnání komorní citlivosti a skupinové netečnosti, přecházející místy až v astenii je děsivé. Navíc to vše Haneke uvádí v pohyb pomocí narativní strategie neskutečně mladické a svěží. (13.09.2023)

Kdybych se na Happy End dívala v televizi, tak bych ji asi brzy vypnula. Ale tím, že jsem byla v kině jsem se lépe soustředila a mnohé se mi líbilo, odtažitý způsob vyprávění příběhu - tedy vlastně o žádný příběh nešlo, byly to jen náhodně poskládané střípky života jedné nesourodé rodiny, kterou zřejmě spojoval hlavně majetek. Také využití počítačů,mailů k vytvoření pocitu odcizenosti, ale v důsledku bylo té odcizenosti tolik, že se smysl filmu scvrknul do krásné metafory dědečka o dravci, který roztrhal ptáčka. Aspoň pro mě. A ten End rozhodně nebyl Happy pro nikoho. (15.03.2018)

No to bol teda fakt šťastný koniec .. len čo je pravda. Haneke nám zase raz ukázal rodinku bez malého kúska lásky, pretože tú všetku asi minul v predošlej Láske. Pomaly a po troche to dávkoval. Nešťastných ľudí a nešťastné životy. Len mi tu chýbalo niečo šokujúce, niečo čím vždy prekvapí ... tu som to akoby všetko, v malom predstihu, odtušila. (23.11.2017)

Nejenže ve mně nedokázal film v úvodu vyvolat zájem. Hanekemu se navíc díky těm ostentativně předržovaným záběrům povedlo ve mně vyvolat aktivní nezájem o osudy postav, jejich životy a jejich problémy. Prostředí, ve kterém se postavy pohybují, jejich velký počet a minimální šance se o nich něco dozvědět (Když se někdy v polovině filmu objeví teprve podruhé na scéně Toby Jones, uvědomil jsem si, že jsem na jeho postavu jednoduše zapomněl) a formální chlad dělá z Happy Endu silně nepřístupný film, který mi ale nepřinesl nic filmově nepříjemného, nýbrž jen výše zmíněný nezájem. Jediným pozitivem tak pro mě bylo posledních zhruba 20 minut, ve kterých se Haneke alespoň trochu začne soustředit na nějakou postavu a "vztah" mezi malou Eve a jejím dědou připomíná jakousi psychologii postav. Zbytek filmu je totiž spíš chladnou observací bez výraznějšího efektu. 4/10 (07.03.2018)