Vládci chaosu

Kdo mě zná, ten ví, že sem velmi mentální a tudíž mám ráda všechny odrůdy mentálu včetně černýho. Dokonce se vám svěřím, že jako puberťačka sem snila o tom, že založím kapelu se kterou následně dobliju celej svět. Buddhožel když máte hlas jako vypíčenej pikaču, měříte 140 cm, vážíte 31 kg a vaše rodná řeč je ukvíkaná vietnamština, tak existuje malinká šance, že to neklapne a to ani přes to, že sem povyrostla 10 cm, vyžrala se na 36 kg a naučila se několik jazyků. Přesto všechno ve všech jazycích stále zním jako vypíčenej pikaču a tak metál jen poslouchám při vaření (perníku) a zalévání kytek (marihuany). Jenže žili byli lidi, co měli oproti mně výhody. Narodili se v Norsku, byli naprosto mentální, jejich hlas zněl drsně jak severskej mráz a pro správný promo se nebáli ustřelit si palici, zapálit sem tam nějakej kostel, nebo kuchnout spermohlta. Tyhle intelektuanály ve filmu vede Roura Kulkinů a předvádí dobrej hereckej výron, takže nemáte ani s ním ani se zblitkem těch vylízanejch hovad, žádnej problém. Zato oni maj problémy se všema a se vším, navíc i mezi sebou a tak nám vše směřuje k tomu, že jeden mentál opíchá druhýho mentála a tím tomu všemu nasadí korunu a vystřelí slávu kapely do nebes. Teda hned jak je pustěj z lapáku. Kdo v tomhle není exkrementně znalej tak tomu jen dodám, že drtivá většina viděného se opravdu stala, tudíž nejde ani tolik o nafukování bubliny, jako spíš o, celkem pravdivej, příběh vznikání norskýho black metalu. (05.10.2020)

Naprosté pochopení jedinečného mikrovesmíru norské blackmetalové scény z počátku 90. let, které navíc zachovává onen skutečný BM étos díky neustálému boření idolů a zvedá prostředník na všechny podléhače autorit, ať již blackmetalových či jakýchkoli jiných. Navíc film nabízí raritně ambivalentní zážitek, kdy pravdu v něm nemá prakticky nikdo. Jeden má plnou hubu keců o vytvoření nejzlejší scény na světě, ale když se má krájet chleba, kouše si ret. Další zapalují kostely a zabíjejí lidi, ovšem jenom v důsledku toho, co zahájil právě Euronymus. Největší smysl v tom pak dává samosebou postava, jež se rozřeže na cucky a ustřelí si palici. Navíc Akerlundův špinavý, beďarovitý styl, který něhodlá vytvářet hrdiny se k tomuto tématu perfektně hodí. Zpěvák Famine má na nový desce Peste Noire fotku sama sebe s blackfacem, protože ví, že to nasere lidi, Akerlund obsadí do role vyhlášeného ultrapravičáka židovského mládence. Mašťákům na všech stranách praskaj čuráci. Fuck off and die. Black metal. PS: srovnání s devotní a všeobecně milovanou umolousaninou Bohemian Rhapsody bude. (06.03.2019)

Nejzajímavější období norského black metalu v kostce :-) Překvapivě zábavný film i přes ten místy děsivý obsah. O této kapitole hudebních dějin mám docela dost načteno a viděl jsem i skvělý dokument Until The Light Takes Us, takže se nekonala žádná velká překvapení. Jednotlivé scény byly zpracovány poměrně věrně, i když mi občas vadila taková zkratkovitost. Celá raná kariéra Mayhem vypadá jako kdyby rok zkoušeli, pak odehráli jeden koncert a zpěvák se zastřelil. Pak najednou o půl hodiny dýl natáčejí album s jiným zpěvákem, který se tam jen tak mihne bez představení. Nicméně ale výsledek se povedl a určitě doporučuji. (08.03.2020)

Jakožto oddaný příznivce většiny odnoží toho nejtvrdšího a nejbrutálnějšího metalu, co vůbec vzniká, jsem byl na tento snímek obzvlášť natěšený, neboť jak většinu alb Mayhem, tak Burzum znám, a zatraceně mě baví, nicméně pozadí jejich vzniku a vlastně i historie jak jejich členů, tak samotných kapel, mi byla až doposud neznámá, čímž jsem do tohoto projektu šel v tomto ohledu jako naprostý neználek, o to víc jsem byl ale pak z celé té podívané v šoku a musím přiznat, že tu jejich hudbu budu nyní už zase vnímat zcela jinak, když teď vím, co vše se okolo těchto band stalo. Každopádně mě samozřejmě na poslech nepřestanou bavit, ale jeto tedy vážně síla, co za pošahance a fanatiky ti chlapci byli. Nicméně, film samotný je naprostá bomba, a to absolutně ve všech ohledech a vlastně ani nevím, co chválit víc a dřív, ale nejspíš začnu parádními hereckými výkony většiny zúčastněných, respektive musím v souvislosti s tím konstatovat jednu zásadní věc, a to, že zde Rory Culkin a Emory Cohen v ústředních rolích podali opravdu neuvěřitelně přesvědčivý a doslova strhující výkony, ze kterých až běhal mráz po zádech, prostě geniální kluci, před kterýma fakt upřímně smekám. Zápletka, ať už je tedy dle skutečných, či částečně smyšlených událostí, je pak též fantastická, dech beroucí a vážně silná, pro atmosféru jinak nemám snad ani vhodných slov, prostě neskutečně působivá záležitost i v tomto ohledu, a vygradované nekompromisní finále je už jen třešničkou na dortu, prostě skutečné inferno, vlastně ale v podstatě jen v souladu s jejich hudbou samotnou. Tyhle dvě parádní filmové hodiny si zkrátka budu pamatovat hodně, hodně dlouho, pro mě se jedná o neskutečný zážitek, nicméně ale pravdou zůstává i fakt, že jen málokterá jiná podívaná je určena jen pro tak opravdu úzké a specifické publikum, jako právě toto strhující hudební drama, takže s jeho adekvátním hodnocením to bude velmi složité a bohužel především neodpovídající. Za mě ale opakuji absolutní BOMBA. (28.03.2020)