C'est arrivé près de chez vous

Dnes je to už jasné, Man bites dog je veľmi, veľmi nadčasový film. Pohoršení z neho najviac budú iste tí, ktorí každodenne zívajú pri pravidelnej dávke násilia v televíznych správach a tešia sa potom na počasie a šport. Režiséri tvrdia, že sa inšpirovali jedným belgickým bulvárnym programom, ale dosah tohoto kultového dielka je širší. Takisto mohli povedať, že sa inšpirovali reportážami z vojnových oblastí alebo dopravných nehôd. Čo vidíme v Man bites dog, vidíme každý deň v televízii a nič to s nami nerobí. Začiatkom 90. rokov sa o tom dalo polemizovať ako o nastupujúcom trende, dnes je to už holý fakt. Najviac si ale na filme cením, že kriticky polemizuje nad prácou filmárov, resp. novinárov a tým pádom vlastne istým spôsobom kritizuje aj samého seba. (20.08.2017)

Čekal jsem sice od toho něco trochu jiného, ale nakonec se mi to satirické pojetí místy i líbilo. "Brutální"? To opravdu ne. Ale vtipné a originální ano. "Tak jednou měsíčně si po ránu dopřeju pošťáka..." Po první třetině už mě ale film postupně pomalu přestával bavit, tyhle francouzské (pardon, belgické) taškařice mou pozornost příliš dlouho neudrží. (24.12.2013)

Tenhle černobílý film o natáčení fiktivního filmu o reálným vrahovi je mimořádně chladný, syrový a naturalistický. Vše je podáno maximálně autenticky. O tom víc působí surově vyhrocenej kontrast veškerých činů a konání šílence Benoita. Ten před kamerou vraždí, znásilňuje, navštěvuje milované rodiče v jejich krámku, recituje poezii, hraje si s dětmi, opíjí se a bleje v hospodách, učí mladou dívku Valerii hrát na flétnu, vysvětluje jak potopit mrtvolu aby nevyplavala na hladinu atd. Na tohle všechno nevěřícně koukáme spolu s všudepřítomným doprovodem filmového štábu. Benoitova role je mazec, ten výkon co herec převedl, uff. A i všechno ostatní, na výbornou, hodně silný a autentický zážitek, ovšem pro silné nátury. Dost ojedinělý film a nápad, něco podobnýho jsem fakt ještě neviděl. (18.10.2010)

Benoît Poelvoorde! Tak tohle jméno si musím důkladně zapamatovat, ačkoliv na první dobrou jsem ho málem nedokázal ani přečíst... aneb po čase pro mě zase jeden pro mě doposud skrytý, velký herecký objev, tentokrát z Belgie! Tolik šťávy a energie, tolik ironie, bodrých úšklebků, odzbrojujícího nadhledu a spontánního komického projevu, kolik v průběhu ztvárnění postavy takřka neustále mluvící i divákovi směrem do kamery předvedl, se jen tak rozhodně nevidí každý den! Inu, tady asi budete mít do 10ti minut jasno a buď si vás Benoît velmi brzy získá, podmaní a vy do jeho osobitého světa v stylově autorském podání rázem vstoupíte a budete se bavit navzdory tomu, kolikrát (svým způsobem celý film) má tendenci mírně zajít i za hranici vkusu, v opačném případě to zřejmě brzy vzdáte. Ale já se nechal pohltit, brzy se naladil na svéráznou černohumornou notu v procházce vedené náhodně vraždícím sociopatem a k mému menšímu šoku uprostřed filmu jsem zjistil, že jde asi o první film, u kterého jsem se dokázal během brutálního násilí, pokud ne vyloženě smát, tak většinou usmívat minimálně ano (což se mi ani u zde tolik opěvovaného Tarantina nepovedlo)... občas takové Funny Games, ve kterých to „funny“ není jen součástí názvu, ale i celého filmu. Podivně zvrácený zážitek, jaký bych asi za běžných okolností nechtěl zažít a morálně odsoudil, ale vzhledem k celkovému účinku ho nejde zavrhnout. Film jako osobité médium v rukou tvůrců tady jasně ukazuje jednu ze svých možností: neotřelou, klidně i hravou autorskou formou nabídnout a připomenout něco, co by v reálném životě asi většina z nás zažít nebo provádět nechtěla, možná i na chvíli sympatizovat s někým, komu bych se v reálu vyhýbali velkým obloukem. Je to pořád jenom film a to je na tom to kouzelné... dokud to bereme jako film. Asi už mám dostatečný nácvik z von Triera, ale snesl jsem i kritizovanou rozklepanou ruční kameru... a proč je tohle dílko řazeno i mezi horrory? Mně to osobně došlo až v závěrečné sekvenci, že jsem vlastně celý čas sledoval originální pojetí jednoho specifického horrorového subžánru (viz. uvedený tag) a musím říct, že ten o pár let mladší, údajně přelomový paskvil teď v mých očích klesl ještě hlouběji (pokud to ještě šlo). [80%] (02.06.2022)

Vrah je také člověk. Fiktivní dokument o životních slastech a strastech vraha. Otevírá své srdce filmovému štábu i divákovi. Poodkrývá fígle ve svém oboru, ale i vtahuje více a více štáb do svých obchodů. Jsou jako rodinní přátelé a přesto tam stále někde visí nad všemi strach ze smrti. Nepříjemné a syrové záběry na vraždění, které jsou denním chlebem pro pana vraha. Zvrácené, nenormální, ale přesto každý vrah má své rodiče, slaví narozeniny nebo má sny a tužby. Zajímavá perspektiva. (16.01.2022)