Blikající světla

Film, který výrazně vybočuje z řady nepřekvapivých a ničím neurážejících tuctových kriminálek (sorry, viděl jsem asi úplně jiný film než Mustafa :-)) Některé scény, neuvěřitelně dobře spojující zdánlivě nespojitelné, tedy brutalitu s humorem, jsou pro mě nadlouho nezapomenutelné (scéna s veverkou, flashback s otcem a jabloní a hlavně úžasná scénka gangsterů, vyfukujících vajíčka). Čtyři a půl hvězdičky. (02.09.2003)

Hele jelen. Blikající světla a Adamova jablka od Anderse Thomase Jensena patří ke dvěma nejlepším filmům co jsem kdy viděl. Film určitě není komedií, ale spíše gangsterkou s netypickými gangstery, přesto vyfukování vajíček je nejvtipnější scéna ze všech a nezapomenutelná je rovněž Mikkelsenova etuda s blbě čumící krávou. Proč proboha tento režisér od roku 2005 nic nenatočil? (11.02.2013)

Debut mistra úchylek, bizáru a zvěstovatele dobra se ještě pořád drží v jistých mantinelech normálnosti, přesto již sděluje poselství o sounáležitosti a přátelství  skrze narušené jedince  z okraje společnosti. Poutavě působí rozvedení příběhů gangsterských přátel pohledem do jejich dětství, kde každý ze skupiny má svůj malý krutý a bizarní příběh, jenž do určité míry vysvětluje jejich jinakost a osobitost. Nemůžu sice říct, že jsem  celou stopáž byl jako u vytržení, na druhou stranu chvíle (pěstí dívce do obličeje, drž hubu pro tu samou dívku, závěrečná přestřelka atd), kdy jsem byl z příjemné letargie vytrhován, byly moc fajn. Pohodovka, tak akorát za čtyři. (24.10.2021)

Jensen nám tu naservíroval jeden pekný, ľudský a povzbudzujúci film, v ktorom sme na chvíľu nazreli aj do detstva hlavných postáv a pochopili tak, prečo sú takí akí sú, a prečo vzťahy medzi nimi navzájom sú také aké sú. Jensen zase vložil svojim postavám do úst neskutočné hlášky, ktoré prídu vždy v správnu chvíľu. Na Madsa a Nikolaja som sa nevedela vynadívať celý film. Bohovsky mi bolo s touto skvelou štvorkou. Na konci boli teda parádne vyžratí, takže asi až tak zle nevarili. Idem hneď tam. Ako sa ide do tej reštiky? (27.10.2015)

Na první pohled spadají Blikající světla do kategorie tzv. tarantinovek, tzn. filmů napodobujících úspěch Pulp Fiction a Tarantinova režijního stylu, který sází na násilí podávaném jako zábava a bizarních postavičkách lidí z podsvětí. To všechno se dá v Jensenově kousku najít, ale protože jde o evropského filmaře, je jeho podání hodně odlišné od toho, na co jsme zvyklí z americké produkce. Spíš než o komedii jde o psychologický film s kriminální tématikou a četnými komickými prvky, který se zabývá zkoumáním fenoménu přátelství, jmenovitě chlapského přátelství. I když zkušený divák nejpozději v momentě, kdy čtveřice zlodějů na útěku dorazí do objektu zchátralého hostince, pochopí, kterým směrem se film vydá a jaká pravděpodobně bude pointa, způsob, jakým režisér pracuje s postavami a jak jeho hrdinové dospějí k cíli, byl pro mě zajímavý a ten žánrový mix, který mi Jensen naservíroval, mi zachutnal. Ve chvíli, kdy přijde pohodová scéna, která nastolí komediální atmosféru, přijde výhybka, která nasměruje děj jinam. Celý snímek stojí na mužských postavách, ať už zločineckého čtyřlístku a jeho protivnících z podsvětí nebo nanejvýš podivínských sousedech. Celkový dojem: 75 %. (30.04.2009)